12 C 203/2025-81 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2025 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 25.706,56 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byly žalované půjčené dvě částky 12.300 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 27. 1. 2025. Žalovaná žalobci zaplatila 12.300 Kč.2. Žalovaná uvedla, že žalobce ji nežádal o doložení jejích majetkových poměrů, nákladů na bydlení. Jediné, co mu dokládala, byly výpisy z účtu, z nichž je zřejmé, že je poživatelkou , Anonymizováno, , částka, , jiné příjmy v té době neměla. Nedokládala náklady na energie, ani svůj zdravotní stav či existenci dětí, kdy má ve své péči dvě školou povinné děti, nar. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalobce nijak její úvěruschopnost neprověřoval. S ohledem na její rodinnou a majetkovou situaci požádala o umožnění splácení dluhu.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka do výše 12.300 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 12.300 Kč a poplatky. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 0,883 % denně – tedy neplatně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.4. Dále byl soudu předložen výpis o posouzení úvěruschopnosti klienta, ve kterém je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem , částka, s tím, že žije v domácnosti s celkovým počtem čtyř členů, příjmy domácnosti mají dva členové – blíže nespecifikováno, výdaje bez jakékoli specifikace činí celkem 8.805 Kč, jako použitelné příjmy byla uvedena částka 3.300 Kč. Jakým způsobem však žalobce ověřil tyto informace, není zřejmé. Dále pak byly doloženy výpisy z účtu žalované, kdy z těchto plyne, že tato pobírá , částka, , dále pak pobírá přídavky na děti ročník , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , další pravidelné příjmy zjištěny nebyly.5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované a jejích výdajů. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 12.300 Kč, dále pak čerpala další částku 12.300 Kč, kterou splatila prvních 12.300 Kč. Částka 12.300 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 12.300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.16. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizované smluvní pokuty. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být tento nárok sjednán, navíc tento byl stanoven v nezákonné výši, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.17. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků. S přihlédnutím k uvedenému a rodinné a sociální situaci žalované pak podle soudu je souladné se zákonem, aby žalované bylo umožněno splácení dluhu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.