12 C 216/2025-134 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2025 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 761.472,51 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 655.590 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet měsíčně po 9.144 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 115.485 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 655.590 Kč, úvěr byl čerpán ve výši 655.590 Kč bezhotovostně ve čtyřech dílčích platbách, a to dne 14. 3. 2023 částky 201.323,80 Kč a 77.144,20 Kč a dne 17. 3. 2023 částky 292.977 Kč a 84.145 Kč. Žalovaná se zavázala splatit žalobci úvěr s příslušenstvím pravidelnými měsíčními splátkami, výše měsíční splátky činila 9.144 Kč, a to počínaje dubnem 2023. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 10,99 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.4. Dále byly soudu předloženy doklady k doložení skutečnosti, že žalobce před poskytnutím úvěru přezkoumal úvěruschopnost žalované, ve kterých jsou uvedeny osobní údaje žalované a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána na dobu neurčitou, adresu zaměstnavatele a finanční údaje doložené výpisy z účtu, z nichž plyne, že čistý měsíční příjem žalované činí , částka, , žalovaná žije s další vyživovanou – dále nespecifikovanou osobou, kdy domácnost má jediný příjem. Ze strany žalobce byly pak náklady ověřeny/zjištěny pomocí ekonomického modelu, který pracuje s částkami životního minima a normativních nákladů na bydlení, kdy podle těchto blíže nespecifikovaných modelů byla výše reálných minimálních životních nákladů žalované s ohledem na její konkrétní životní, finanční a sociální situaci 13.792 Kč, žalobce dále argumentoval tím, že splátky závazků žalované se snížily z měsíční úhrnné platby 11.000 Kč na částku 9.144 Kč. Dále bylo doloženo, že žalovaná uhradila částku 115.485 Kč.5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl řádné ověření závazků žalované, její rodinné situace, kdy uvedla, že má jednu blíže nespecifikovanou a neprokázanou vyživovací povinnost. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem a není pro soud argument ani to, že se žalované snížily měsíční splátky jejích dluhů, naopak skutečnost, že byly přeúvěrovány jiné závazky žalované, by měla vést žalobce k větší obezřetnosti a důkladnému přezkoumání úvěruschopnosti žalované.14. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 655.590 Kč, na kterou splatila 115.485 Kč. Rozdíl tak činí částku 540.105 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 540.105 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.17. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků, kdy prodlení nastane teprve v důsledku nedodržení pariční lhůty dané tímto rozsudkem.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12.544 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30.460 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.