21 C 171/2025-69 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 17. 4. 2025 se žalobkyně ve znění částečného zpětvzetí ze dne 15. 9. 2025 domáhá zaplacení dlužné částky 87 224,73 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč. Je žádáno o zaplacení dluhu žalovaného z dané smlouvy, a to neuhrazené jistiny ve výši 33 396,61 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 054,03 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 22 720,00 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 8 528,88 Kč, poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 880 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 645,21 Kč za dobu od 22. 2. 2022 do 7. 8. 2023 z dlužné částky v sazbě 0,1 % denně dle přehledu z č. l. 62 p. v., úroků ve výši 2 040,91 Kč kapitalizovaných za období od 22. 8. 2023 do 22. 5. 2024, úroků z prodlení ve výši 2 459,14 Kč kapitalizovaných za období od 12. 7. 2023 do 22. 5. 2024. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 33 396,61 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky ve výši 35 450,64 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 33 396,61 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 054,03 Kč, od 23. 5. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil toliko prostou e-mailovou zprávou s tím, že to chce vyřešit, aby neměl další exekuci, kdy své dřívější exekuce uhradil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, aniž se podává řádný důvod, požádal o splátkový kalendář, kdy je na úřadu práce a nemá možnost si půjčit. Soud tak ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s poplatky a úroky ve výši 50 320 Kč v 20 měsíčních splátkách ve výši 4 516 Kč.4. Z přehledu plateb z č. l. 49 vyplynulo, že žalovaný na daný úvěr uhradil postupně celkem 16 858 Kč s poslední platbou dne 6. 7. 2022.5. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, z č. l. 28 vyplynulo, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy prohlásil, že je zaměstnán, což bylo doloženo pracovní smlouvou a výplatními páskami, jeho čistý měsíční příjem měl činit 29 725 Kč, jeho čisté měsíční výdaje měly činit 8 520 Kč, měl bydlet u přítelkyně, mít jedno vyživované dítě mladší 26 let. K tomu byla doložena pracovní smlouva ze dne , datum, a dohoda o změně této pracovní smlouvy ze dne , datum, prokazující ukončení pracovního poměru žalovaného asi za tři měsíce od uzavření úvěrové smlouvy (tj. do , datum, ), jakož i jeho výplatní páska za říjen , Anonymizováno, s částkou výplatě 31 082 Kč a za listopad , Anonymizováno, s částkou k výplatě 23 870 Kč.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 a k tomu se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 8. 2023 včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . provedla lustraci v příslušných registrech s konkrétním vyhodnocením zjištěných výsledků. Prakticky nebylo doloženo žádné ověřování tvrzených výdajů žalovaného, které si zasluhovaly zvýšenou pozornost, když žalovaný měl mít jednu vyživovací povinnost k nezaopatřením dítěti, o svůj doložený příjem měl příp. přijít asi za tři měsíce a nebylo patrno, jak jej nahradí, a když žalovaný nevykazoval uvážlivé jednání, neboť se chtěl zadlužit s navýšením o více jak 125 % poskytnuté částky během pouhých 20 měsíců. Nebylo možno vycházet převážně z prohlášení žalovaného ohledně jeho výdajů a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit celkové poměry žalovaného, včetně budoucích příjmů, což se nestalo.16. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Soud vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, na kterou bylo splaceno 16 858 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 23 142 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak vyhověl v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení.19. Soud zkoumal splatnost dosud dlužných částek dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Žalovaný upozorňuje na svá exekuční řízení, která jsou soudu z úřední činnost známa, kdy byla vůči němu několikrát nařizována ještě mj. v roce 2024 či v roce 2025. Nepodává se, že by žalovaný byl aktuálně s to žalovanou částku uhradit a že by měl příjem ze zaměstnání. Soud mu tak s přihlédnutím k těmto okolnostem stanovil splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhod splátek v případě prodlení.20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zbytku jistiny, poplatků, smluvní pokuty, jakož i úroků a zákonných úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější ža