12 C 45/2026-40 – Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 1. 2026 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 12.046 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2025 uzavřené se společností , Anonymizováno, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, . Tento subjekt uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, dne , datum, , dle které žalovanému poskytl úvěr ve výši 9.000 Kč. Právní předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, kde se žalovaný zaregistroval, vyplnil požadované údaje a na základě toho byla uzavřena smlouva o úvěru. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Platba byla identifikována uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .2. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 1.000 Kč.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.4. Soudu byly předloženy vyplněné formuláře bez podpisu žalovaného. V posouzení úvěruschopnosti žalovaného je uveden měsíční příjem 15.388 Kč, výdaje 7.000 Kč, náklady na bydlení 2.000 Kč, měsíční splátka bankovních úvěrů 4.000 Kč, ostatní výdaje 1.000 Kč. Není zřejmé, jak tyto údaje byly ověřeny a prověřeny.5. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že původní věřitel žalovanému oznámil skutečnost postoupení pohledávky na žalobce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo toto prokázáno.6. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že byla vyplacena částka 9.000 Kč.7. Soudu byla předložena smlouva o úvěru, kdy tato není podepsána.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by došlo k řádnému uzavření smlouvy ani že by došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena řádná smlouva o úvěru.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 9.000 Kč, na kterou splatil 1.000 Kč. Rozdíl tak činí částku 8.000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 8.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Vzhledem k tomu, že dosud nebyla stanovena lhůta pro splacení pohledávky, nemohlo ani vzniknout prodlení žalovaného, a proto byla žaloba ohledně příslušenství jako nedůvodná zamítnuta.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení a charakter sporu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.