Okresní soud ve Znojmě 14 C 173/2026-36 – Náklady řízení

Návrhem doručeným soudu dne 29. 4. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 15 850 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 45 450 Kč skládající se z půjčené částky 25 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 20 450 Kč), na základě, které měl žalovaný vrátit čerpanou jistinu spolu s úroky v týdenních splátkách po 758 Kč Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, na základě čehož žalobkyně zesplatnila daný úvěr ke dni 8. 5. 2025. Žalovaný na daný úvěr uhradil celkem částku ve výši 29 600 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Uvedený úvěr měl být splacen v pravidelných týdenních splátkách ve výši 758 Kč, celková částka k úhradě byla ve výši 45 450 Kč.4. Byla předložena výplatní páska za leden 2024 s příjmem 1 905,65 eur a za únor 2024 s příjmem ve výši 1788,33 eur. Z finančních údajů o klientovi čl. l. 17 vyplývá, že mzda žalovaného byla 46 175 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč a životní minimum ve výši 4 860 Kč. Ostatní nebankovní závazky měl ve výši 1 970 Kč. Z toho pak plynul disponibilní zůstatek ve výši 34 473 Kč.5. Z informace o smlouvě č. l. 7-8 vyplývá, jak bylo ze strany žalovaného na úvěr hrazeno, celkem byla uhrazena částka ve výši 29 600 Kč.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně provedla dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kroky činěné žalobkyní byly zcela nedostatečné, bylo povinností žalobkyně objektivně doložit výdajové poměry žalovaného, neboť jinak se nemohla důvodně spoléhat na jakákoli prohlášení žalovaného ohledně schopnosti úvěr zaplatit. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč na účet žalovaného, žalovaný na danou smlouvu uhradil 29 600 Kč, tedy víc, než byla jeho povinnost z případného bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. S ohledem na vše uvedené byla žaloba jako zcela nedůvodná zamítnuta.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na celkový výsledek řízení je plně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.