14 C 71/2024-45 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky 38 500 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 28 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč s tím, že první splátka byla splatná ke dni , datum, . Na základě dodatku č. 1 ke smlouvě o zápůjčce ze dne , datum, byla navýšena původní zápůjčka o částku 15 500 Kč a na základě dodatku č. 2 ze dne , datum, došlo jednak ke snížení výše měsíčních splátek na částku 2 000 Kč, jednak ke změně splatnosti splátek k 25. dni v příslušném kalendářním měsíci a konečně k odkladu splátek na dobu 7 měsíců, tj. od ledna do července roku 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil toliko 3 splátky, a to dne 17. 12. 2019 částku 2 000 Kč, dne 19. 10. 2021 částku 2 000 Kč a dne 23. 11. 2021 částku 1 000 Kč, které žalobce po dohodě s žalovaným započetl vždy na nejstarší splatnou pohledávku, dostal se do prodlení s úhradou dluhu. Navzdory předžalobní upomínce ze dne , datum, žalobce ničeho neuhradil, tudíž se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 38 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení z každé jednotlivé splátky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek [na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) se žalovaný nevyjádřil a žalobce vyslovil s takovým postupem souhlas)]. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř.4. Ke skutkovým tvrzením žalobce byly provedeny důkazy listinami založenými ve spisu, z nichž soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, a dodatku č. 1 ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému zápůjčku v celkové výši 43 500 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč se splatností do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce se splatností první splátky ke dni , datum, . Z exportů transakční historie soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobci celkem 3 splátky, a to dne 17. 12. 2019 částku 2 000 Kč, dne 19. 10. 2021 částku 2 000 Kč a dne 23. 11. 2021 částku 1 000 Kč. Z návrhu žalobce na zrušení schváleného oddlužení žalovaného ze dne , datum, a vyjádření žalovaného k návrhu žalobce/věřitele ze dne , datum, soud zjistil, že mezi účastníky řízení byl uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě o zápůjčce, na jehož základě (mimo jiné) došlo k odkladu splátek a vzhledem k tomu, že žalovaný tuto skutečnost nerozporoval, soud tvrzení ohledně obsahu dodatku č. 2 zhodnotil jako shodné tvrzení účastníků; zároveň je z těchto listin zjevné, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 11. 2023 včetně poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky. Z vývoje úroků z prodlení soud zjistil, že jednak byly splátky odloženy pro období od ledna do července roku 2020, jednak byly pro následující období splátky sníženy na částku 2 000 Kč se splatností ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce a konečně soud zjistil způsob vyúčtování úroků z prodlení z jednotlivých splátek zápůjčky. Na základě zjištěných skutečností má tedy soud za prokázané, že žaloba je důvodná, neboť žalobce poskytl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , potažmo dodatků ke smlouvě, žalovanému zápůjčku v celkové výši 43 500 Kč s tím, že se žalovaný zavázal splácet zápůjčku pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 000 Kč, následně snížených na 2 000 Kč; v období od ledna do července roku 2020 byly splátky odloženy. Žalovaný řádně a včas nesplácel, resp. uhradil toliko částku 5 000 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, .5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), dostál svému závazku a žalovanému poskytl zápůjčku, nicméně žalovaný svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce nesplnil, když řádně a včas nehradil splátky, čímž se dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a je tedy zároveň povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť splatnost jednotlivých splátek nastala pro splátky v roce 2019 vždy každého 20. dne v příslušném kalendářním měsíci a pro veškeré další splátky vždy každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci (vyjma období od ledna do července roku 2020, kdy byly splátky odloženy). Uhrazené splátky v celkové výši 5 000 Kč žalobce po dohodě s žalovaným započetl vždy na nejstarší splatnou pohledávku. Soud tedy zavázal žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 38 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 669,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 925 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 500 Kč sestávající z částky 2 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 880 Kč ve výši 1 864,80 Kč.