4 CO 31/2022-75 — Vrchní soud v Olomouci

1. Rozsudkem označeným shora Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu [anonymizováno 5 slov] [země] [anonymizována tři slova] [země] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] (výrok I.), žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6.534 Kč. V odůvodnění konstatoval, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla žalobcem podána včas, žalobce argumentoval odkazem na ustanovení § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení (ZRŘ) a tvrdil, že žalobci nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, nebyl pro případ odlišného právního posouzení věci Rozhodčím soudem poučen podle § 118a odst. 2 o.s.ř. a rozhodčí nález byl pro žalobce překvapivým. Uvedl, že dle rozhodčího spisu Rozhodčí soud při projednání rozhodčí žaloby dodržel všechny nezbytné procesní postupy a zajistil oběma účastníkům rovnocenné postavení. Žalobci doručil rozhodčí žalobu, poskytl mu lhůtu k podání vyjádření k navržení důkazů, čehož žalobce využil, neboť vyjádření k žalobě podal opakovaně. Žalobci doručil Rozhodčí soud repliku žalovaného, jeho reakci na jeho vyjádření k žalobě. U ústního jednání před Rozhodčím soudem dne [datum] dostal žalobce další možnost vyjádřit své stanovisko a označit důkazy. Zástupce žalobce se k obsahu žaloby při jednání obsáhle vyjádřil a navrhl důkaz výslechem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], doplnění dokazování bylo Rozhodčím soudem zamítnuto z důvodů, že po skutkové stránce je spor plně objasněn. Pouze to, že Rozhodčí soud rozhodl v neprospěch žalobce s odlišným právním hodnocením věci, neznamená, že účastníku, který s právním hodnocením Rozhodčím soudem nesouhlasí, nebylo v dostatečné míře poskytnuto uplatnění jeho procesních práv. Neposkytnutí poučení podle § 118 odst. 2 o.s.ř. není procesním pochybením Rozhodčího soudu a naplněním podmínky na § 31 písm. e) ZRŘ, které má vést ke zrušení rozhodčího nálezu. Soud poukázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2703/18, v němž Ústavní soud konstatoval, že postup podle ustanovení § 118a o.s.ř. přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené, příp. nenavržené, ale provedené důkazy, nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav pro věc rozhodný z hlediska hypotézy právní normy zvažované soudem (rozhodcem). Poučovací povinnost vznikne pouze tehdy, pokud účastník byl povinen tvrdit či dokazovat určité skutečnosti. To, že rozhodce přisvědčil argumentům protistrany, nikoli žalobce, překvapivost rozhodnutí ve smyslu ustálené judikatury nezakládá. Dále soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 604/2016, 32 Cdo 4706/2010, 23 Cdo 2103/2013 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3718/16. Uzavřel, že z obsahu žaloby o zrušení rozhodčího nálezu je zřejmé, že důvodem k jejímu podání byl odlišný právní názor žalobce na právní hodnocení sporu účastníků, jak jej přijal Rozhodčí soud. Ustanovení § 31 ZRŘ neumožňuje zrušení rozhodčího nálezu z tohoto důvodu. Kontrolní funkce soudu nezahrnuje přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu, neboť tím by se z řízení o zrušení rozhodčího nálezu stalo kvaziodvolací řízení. Kontrola se může zaměřit jen na posouzení stěžejních otázek procesní povahy. K tomu odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3227/07. Vzhledem k tomu, že důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) o.s.ř. krajský soud nezjistil, žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. 2. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce, v němž soudu prvního stupně vytýkal nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s argumenty uvedenými v jeho žalobě. Nesouhlasí se závěrem rozsudku, že dle obsahu žaloby důvodem k jejímu podání byl odlišný právní náhled žalobce na právní hodnocení sporu účastníků. Zdůrazňuje, že cílem podání odvolání, stejně jako žaloby, není věcné přezkoumání správnosti žalobou napadeného rozhodčího nálezu, ale zajištění jeho práva na spravedlivý proces, a pokud k přezkoumáním dodržení práva na spravedlivý proces žalobce povede věcné přezkoumání předmětu sporu, pak žalobce proti tomu nic nenamítá. Rozhodčí nález byl v přímém rozporu s ustálenou aplikační praxí, resp. judikaturou Nejvyššího soudu a tudíž překvapivým. Důvody překvapivosti popsal v podané žalobě, s čímž se soud prvního stupně nevypořádal. Odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 387/18. Dále pak odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3227/07, podle kterého vyloučení nepředvídatelnosti v rozhodování rozhodců je naléhavější, že rozhodčí řízení je zásadně jednoinstanční, což stranám znemožňuje alespoň následně reagovat na překvapivý právní názor. Poukazuje na přiměřené užití ustanovení občanského soudního řádu, na řízení před rozhodci, z čehož je zřejmé, že poučovací povinnost v průběhu řízení, i před skončením jednání, má i rozhodčí soud. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož poučovací povinnost rozhodce vznikne pouze, pokud účastník byl povinen tvrdit či dokazovat určité skutečnosti. Skutečnost, že rozhodce přisvědčil argumentům protistrany, překvapivost rozhodnutí sama o sobě nezakládá. Krajský soud se nezabýval otázkou, zda je právní závěr žalobce ohledně hmotněprávní otázky posuzované rozhodčím nálezem překvapivým či nikoliv. Rozsudek se otázkou překvapivosti v právních závěrech Rozhodčího soudu nezabýval vůbec a bez dalšího uzavírá, že nesplnění poučovací povinnosti není procesním pochybením takové intenzity, které by mohlo vést ke zrušení rozhodčího nálezu. Poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3227/07. Žalobce je přesvědčen, že nález Rozhodčího soudu neodpovídal dosavadní aplikační praxi ohledně interpretace relevantní právní normy a subsumpce skutkového stavu pod tuto právní normu nebyla správná a lze jej proto zcela důvodně považovat za překvapivý. Žalobce je tedy důvodně přesvědčen, že k porušení jeho práva na spravedlivý proces v důsledku zjevného porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků došlo. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedl, že z odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že se s žalobcem uplatněnými důvody pro navrhované zrušení rozhodčího nálezu, a to namítanou překvapivostí a absenci poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř. řádně zabýval a dostatečně vypořádal. Podstata námitek žalobce spočívá pouze v tom, že Rozhodčí soud nepřisvědčil jeho argumentaci proti žalobě, resp. že se formálním tvrzením o porušení jeho práv na spravedlivý proces ve skutečnosti domáhá přezkumu věcné správnosti rozhodčího nálezu, jež však obecné soudy nepřezkoumávají. Nevznikla zde procesní situace, za niž by byl rozhodčí senát povinen žalobce před vydáním nálezu poučovat ve smyslu § 118a o.s.ř., i v samotné žalobě namítal nedostatek poučení podle § 118a odst. 2 o.s.ř., zatímco v odvolání toliko paušálně odkazuje na ustanovení § 118a o.s.ř. jako takového. Není zřejmé, k čemu měl být, podle jeho názoru, konkrétně poučen. Jak vyplývá ze zjištění učiněných soudem prvního stupně, žalobci bylo v rozhodčím řízení umožněno plně uplatnit rozhodné skutečnosti, navrhnout důkazy k jejich prokázání. Zdůrazňuje, že v rozhodčím řízení nebylo rozhodnuto na základě právního posouzení uplatněných nároků, které by byly odlišné od právního názoru účastníků, z čehož by vyvstala potřeba doplnit tvrzení, příp. navrhnout další důkazy. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky dle ustanovení § 214 odst. 3 o.s.ř., rozhodl odvolací soud bez nařízení jednání. 5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou 10. 12. 2021 Krajskému soudu v Ostravě domáhal se žalobce zrušení rozhodčího nálezu [anonymizováno 5 slov] [země] [anonymizována tři slova] [země] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], a to z důvodu dle ustanovení § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. V žalobě tvrdil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, kde byl žalovaný v postavení zhotovitele díla, žalobce v postavení objednatele. Dílo nebylo řádně dokončeno, objednatel od smlouvy odstoupil a uplatnil přiměřenou slevu z kupní ceny díla, když dílo vykazovalo vady. Žalovaný jako zhotovitel se domáhal v rozhodčím řízení zaplacení částky 130.000 Kč s příslušenstvím z titulu doplatku ceny díla. Závěr Rozhodčího soudu, že dílo bylo řádně dokončeno a předáno, byl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí a judikaturou Nejvyššího soudu. Odkazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, 23 Cdo 4092/2007, 23 Cdo 799/2009 a další. Rozhodčí soud na svůj jiný právní názor o povinnostech objednatele a zhotovitele žalobce neu