2 Cmo 205/2020-219 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 13. 7. 2016 se společnost , Anonymizováno, , reg. č. , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 000 000 Kč se 6 % úrokem ročně z částky 4 595 234 Kč od 11. 9. 2015 do zaplacení a s odměnou ve výši 6 666 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní žalobkyně je vlastníkem směnky splatné na viděnou, která měla být předložena k placení nejpozději do 30. 9. 2023 a která zní na směnečný peníz ve výši 4 595 234,28 Kč. Směnku vystavila dne 19. 8. 2013 v , Anonymizováno, společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, , na řad původní žalobkyně s doložkou „bez protestu“ a s doložkou domicilu , Anonymizováno, . Jak původní žalobkyně dále uvedla, za zaplacení směnky se zaručil žalovaný, který však ani přes výzvu k plnění svůj dluh nezaplatil.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 8. 8. 2016, č. j. 47 Cm 87/2016-11, který byl usnesením téhož soudu ze dne 18. 10. 2016, č. j. 47 Cm 87/2016-16, zrušen z důvodu, že se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.3. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2018, č. j. 47 Cm 87/2016-104, bylo postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. vyhověno návrhu původní žalobkyně ze dne 10. 1. 2018, aby do řízení na její místo vstoupila společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, . S touto společností bylo proto nadále jednáno jako se žalobkyní.4. Usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. 47 Cm 87/2016-194, soud prvního stupně rozhodl na základě částečného zpětvzetí žaloby učiněného žalobkyní při jednání konaném dne 13. 5. 2020 tak, že řízení se co do 6 % úroku z částky 4 595 234 Kč od 6. 1. 2016 do zaplacení a z částky 1 427 041,28 Kč od 6. 1. 2016 do zaplacení zastavuje.5. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 000 Kč se 6 % úrokem z částky 4 595 243 Kč od 11. 9. 2015 do 5. 1. 2016 a z částky 3 168 192,74 Kč od 6. 1. 2016 do zaplacení a s odměnou ve výši 6 660 Kč (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 281 534,60 Kč (výrok II.). Jedná se o v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně, když jeho první rozsudek ze dne 23. 11. 2016, č. j. 47 Cm 87/2016-26, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 Cmo 232/2017-72, a druhý rozsudek ze dne 13. 4. 2018, č. j. 47 Cm 87/2016-117, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. 2 Cmo 209/2019-167, s tím, že v obou případech byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že úvěrová smlouva ze dne 19. 3. 2013 a protokol o ověření totožnosti a podpisu na směnce z téhož data prokazují (stejně jako různý typ písma, jímž je obsah směnečného prohlášení zachycen), že směnka byla v době jejího vystavení blankosměnkou a že remitentovi bylo uděleno vyplňovací právo směnečné, tedy že byly sjednány podmínky, za nichž se směnka stane doplněním chybějících údajů směnkou úplnou. Dopis remitenta z 2. 9. 2015 přitom prokazuje, že blankosměnka byla doplněna a stala se směnkou úplnou, která zavazovala jejího výstavce i rukojmího. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 565 o. z. a konstatoval, že podpis žalovaného na směnce jako rukojmího je typově shodný s jeho podpisy coby jednatele výstavce směnky na listinách, jimiž byl proveden důkaz. Uvedl, že směnka, úvěrová smlouva i protokol z 19. 8. 2013 prokazují, že osoba rukojmího a statutárního orgánu výstavce směnky je totožná, v důsledku čehož nebylo zapotřebí, aby žalovaný jako směnečný rukojmí uzavíral s remitentem samostatnou dohodu o udělení vyplňovacího práva směnečného. Z insolvenčního návrhu a z usnesení insolvenčního soudu o vyplacení výtěžku zpeněžení majetku výstavce směnky remitentovi coby zajištěnému věřiteli ve vazbě na zajištění sjednané v úvěrové smlouvě vzal soud prvního stupně za prokázané, že výstavce poskytnutý úvěr nesplácel a že nastaly okolnosti, za nichž bylo možno realizovat vyplňovací směnečné oprávnění. Vzhledem k tomu, že blankosměnka po jejím doplnění o chybějící údaje byla předložena k placení, přičemž placení bylo odmítnuto, vzniklo jejímu majiteli právo na to, aby mu spolu se směnečným penízem byl zaplacen i 6 % úrok ode dne splatnosti směnky a směnečná odměna. Na základě skutečností shora uvedených soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný je jako rukojmí zavázán s výstavcem směnky společně a nerozdílně a že tedy žaloba je důvodná. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého bylo úspěšné žalobkyni přiznáno právo na jejich náhradu ve výši, jak v odůvodnění rozsudku je specifikována.7. Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že stran namítané možnosti, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem, opřel své závěry toliko o vlastní názor. Není přitom přípustné, aby podpis žalovaného byl soudem posouzen jako „typově shodný“ s jinými jeho podpisy, neboť se jedná o posouzení, k němuž je třeba odborných znalostí, a není tak možné, aby odborné závěry znalce byly nahrazeny vlastními závěry soudu. Podle žalovaného mělo být zadáno vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, což se však nestalo. Žalovaný dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, poukázal na to, že při uplatnění námitky nepravosti podpisu na směnce přechází důkazní břemeno na žalobce.8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že rozsudek považuje za věcně správný a že se s jeho závěry zcela ztotožňuje. Za účelovou označila s ohledem na veškeré souvislosti sporu námitku nepravosti podpisu žalovaného s tím, že toto je zřejmé z veškerých listinných důkazů, kdy žalovaný žádný z jeho podpisů na nich nerozporoval. Žalobkyně poukázala též na to, že námitka byla žalovaným vznesena po jeho opakovaných žádostech o smírné řešení sporu a navíc téměř čtyři roky od podání žaloby. Navrhla proto potvrzení rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.10. Podle čl. I. § 30 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“), může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 47 odst. 2 ZSŠ může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.11. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování, a shodně s ním konstatuje, že směnka k důkazu předložená je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, jejímž podpisem založil žalovaný jako směnečný rukojmí za společnost , Anonymizováno, coby výstavce směnky svůj směnečný závazek vůči původně žalující , Anonymizováno, jako jejímu remitentovi (čl. I. § 32 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 a čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ). Směnka byla vystavena se splatností na viděnou a splatnou se stala dne 10. 9. 2015, kdy byla předložena k placení (čl. I. § 34 odst. 1 ZSŠ). T