6 Cmo 255/2019-597 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně výše uvedeným rozsudkem rozhodl, že v rozsahu nároku na zaplacení částky 300 000 Kč se řízení zastavuje (výrok I.), že, co do nároku na zaplacení částky 9 770 649,19 Kč, se žaloba o zaplacení částky 10 070 647,19 Kč zamítá (výrok II.) a žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladu řízení částku 1 981 490 Kč, (výrok III.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 11 000 000 Kč. Jednotlivé položky, z nich žalovaná výše sestává, byly v žalobě rozčleněny do částí označených body A) – K). V rámci bodu) A žaloby požadovala po žalovaném zaplacení manka na pokladnách v celkové výši 2 870 592,96 Kč s ohledem na to, že na pražské pobočce žalobce byl zjištěn rozdíl ve výši 774 541 Kč mezi účetní a skutečnou hodnotou v korunové pokladně, rozdíl ve výši 1 753 921,73 Kč v euro pokladně a rozdíl ve výši 42 130,23 Kč v pokladně pro slovenské koruny. Podle bodu B) požadovala žalobkyně na žalovaném zaplacení 395 934 Kč z titulu neoprávněně vyplácených mzdových nákladů synovi žalovaného, který byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy. Podle bodu C) požadovala zaplacení 430 800 Kč jako škody vzniklé žalobkyni neoprávněně vyplacenými mzdovými náklady manželce žalovaného na základě fiktivního pracovního poměru. Podle bodu D) požadovala na žalovaném náhradu škody v částce 708 000 Kč, tato částka představuje vyplacené odměny za účetní práce , Anonymizováno, provedené nad rámec sjednané odměny neodpovídající hodnotě jí provedené práce. Podle bodu E) se domáhala náhrady škody v částce 979 946 Kč z titulu nevymáhání pohledávek po splatnosti, kdy nevymáháním zaplacení některých faktur vystavených žalobcem právo na jejich zaplacení bylo promlčeno. Podle bodu F) vymáhala zaplacení částky 304 932,13 Kč jako neoprávněně vynaložených nákladů na reprezentaci žalobce s tím, že si žalovaný nechal proplácet množství účtenek z různých restauračních zařízení, aniž prokázal, že tyto výdaje byly vynaloženy v souvislosti s činností jednatele ve prospěch žalobce. Podle bodu G) vymáhala na žalovaném náhradu škody v částce 299 085,10 Kč představující úhrady za pohonné hmoty v rámci neoprávněného užívání vozidel žalobce či vozidel pronajatých formou operativního leasingu synem a manželkou žalovaného. Podle bodu H) se domáhala zaplacení částky 931 318 Kč, tato částka představuje náklady za pronájem dvou vozidel užívaných synem žalovaného, podle tvrzení žalobce syn žalovaného osobní vozidlo k výkonu svých pracovních úkolu nepotřeboval. Podle bodu I) se domáhala náhrady škody v částce 1 632 733 Kč, jde o částku, která byla neoprávněně vyplacena společnosti , právnická osoba, , kdy žádná z fakturovaných služeb nebyla poskytnuta. Podle bodu J) se na žalovaném domáhala zaplacení 352 989,64 Kč, tuto částku žalobce zaplatil společnosti , právnická osoba, . za provedení odborného hodnocení nedostatků v účetnictví, přičemž tato kontrola byla provedena po zjištění nedostatků v činnosti žalovaného po jeho odvolání z funkce jednatele. Podle bodu K) se na žalovaném domáhala zaplacení 1 817 306 Kč představující částku, kterou si v období od dubna 2006 do dubna 2009 žalovaný nechal vyplatit neoprávněně na odměně podle pracovní smlouvy na pozici ředitele. Uvedla, že se žalovaným byla uzavřena pracovní smlouva na pozici ředitele, na jejím základě mu byla vyplácena měsíčně mzda, její výše však nebyla sjednána a nebyla nikdy odsouhlasena valnou hromadou, v r. 2005 si žalovaný nechal vyplácet průměrně měsíčně 50 000 Kč, od roku 2006 se tato odměna zvýšila v průměru na 100 000 Kč a v roce 2008 dále na průměrných 150 000 Kč měsíčně, aniž by bylo toto navýšení smluvně dojednáno či odsouhlaseno valnou hromadou, tato částka za uvedené období žalovanému nepříslušela, čímž se žalovaný obohatil. Soud uvedl dále, že žalovaný se ke všem částem žaloby obecně argumentoval tím, že majitelé žalobkyně byli po celou dobu jeho působení ve funkci jednatele o jeho činnosti průběžně informováni, měli kdykoli možnost jeho činnost zkontrolovat prostřednictvím počítačového programu, proti jeho činnosti neměli žádné námitky, naopak jej kladně hodnotili, a tedy s jeho činností souhlasili. Odkazoval na tzv. reporty nebo zápisy z kontrol centrály nebo z , Anonymizováno, , které byly vyhotovovány pravidelně a ze kterých vyplývá, že vedení žalobkyně nemělo k postupu žalovaného žádné vážnější připomínky až do doby jeho násilného odvolání z funkce jednatele žalobkyně. Výsledky hospodaření byly dále zachyceny v pravidelných ročních účetních závěrkách, které také nevykazují žádná závažná pochybení. K bodu A) žaloby uvedl, že bylo obecně známo, že na pokladnách firmy jsou větší finanční zůstatky, jednalo se o dlouhodobě vedením firmy akceptovanou skutečnost způsobenou tím, že z pokladen byly každý měsíc vydávány finanční prostředky na tzv. fond odměn v , adresa, a účetně byly tyto operace zaneseny jednorázově až v závěru roku. K ostatním částem žaloby se vyjádřil tak, že žaloba je nedůvodná.2. Dále soud uvedl, že rozsudkem ze dne 31. srpna 2015, č. j. 80 Cm 34/2010 330 rozhodl tak, že v rozsahu nároku na zaplacení částky 100 297,17 Kč se řízení zastavuje (výrok I.), že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 070 647,19 Kč a na náhradu nákladů řízení částku 1 767 320 Kč a že ve zbytku se žaloba o zaplacení částky 10 899 702,83 Kč zamítá (výrok III.). Předmětný rozsudek nabyl právní moci ve výrocích I. a III. dne 14. 11. 2015.3. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 15. 12. 2016, č. j. 8 Cmo 121/2016-416 rozhodl tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2015, č. j. 80 Cm 34/2010-330 se ve výroku II. zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí poukázal na to, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky podle jednotlivých položek, avšak dostatečně neuplatnila tvrzení, kterou svou konkrétní povinnost žalovaný porušil, vyjma povinnosti řádně vést účetnictví (položka A), věc proto Vrchní soud v Praze vrátil soudu k dalšímu řízení, s tím, že v něm bude nejprve třeba vyhodnotit, zda oba účastníci uvedli svá tvrzení v potřebném rozsahu, zda k nim navrhli důkazy a na základě toho posléze věc znovu rozhodnout.4. Soud konstatoval, že žalobkyni v souladu se závěry Vrchního soudu v Praze vyzval k tomu, aby doplnil svá tvrzení. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním, v něž pouze zopakovala svou dosavadní argumentaci k jednotlivým bodům žaloby, která nadále zůstala předmětem tohoto řízení (tj. body A), B), C), D), E), F), G), H), I) a K) žaloby). S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobkyně ani přes poukaz Vrchního soudního v Praze na nedostatečnost tvrzení ohledně jednotlivých položek, z nichž celková žalovaná částka se skládá, a výzvu soudu k doplnění takových tvrzení, svá skutková tvrzení, z nichž by vyplývalo, kterou svou konkrétní povinnost žalovaný ve vztahu k bodům žaloby B), C), D), E), F), G), H), I) žaloby (u bodu A žaloby byla tvrzení žalobkyně v tomto směru dostatečná) porušil. U bodu K) žaloby soud shledal tvrzení žalobkyně taktéž nedostatečná, neboť na základě obecně uplatněného požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 817 306 Kč představující rozdíl spočívající v tom, že žalovaný si nad rámec uznané výše mzdy stanovené částkou 50 000 Kč neoprávněně vyplácel od dubna 2006 do dubna 2009 odměny, a to v roce 2005 v průměrné měsíční výši 50 000 Kč, v roce 2006 v průměrné výši 100 000 Kč měsíčně a v roce 2008 v průměrné výši 150 000 Kč měsíčně, tedy jde o rozdíl měsíčně vyplácených částek žalovanému nad 50 000 Kč, nelze dospět k závěru, že by součet jednotlivých dílčích částek z nichž má celkový požadavek žalobkyně na zaplacení částky v celkové výši 1 817 306 Kč sestávat, skutečně celkové výši požadované žalobkyní odpovídal, neboť z jejích tvrzení není zřejmé, jaká byla konkrétní měsíční výše konkrétní platby (vyplacené v konkrétním měsíci rozhodného období, za který je předmětný požadavek žalobkyní uplatňován) a v návaznosti na to pak s ohledem na včas vznesenou námitku žalovaným ani nebylo možno posoudit to, zda, resp. v jakém rozsahu by tento požadavek žalobkyně byl promlčen. Z důvodů výše uvedených dospěl soud k závěru, že ve vztahu k nárokům pod body C), D), E), F), G), H), I) a K) žaloby, které nadále zůstaly předmětem tohoto řízení, žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, když dostatečně nevymezila své nároky, které vůči žalovanému uplatnila.5. Soud uvedl dále, že se nadále zabýval pouze požadavkem žalobkyně uplatněným v rámci bodu A) žaloby, tj. nárokem žalobkyně na náhradu škody způsobenou žalobkyni žalovaným tím, že porušil svou povinnost vést řádně účetnictví žalobkyně, v důsledku čehož měla žalobkyni vzniknout škoda ve výši 2 870 592,96 Kč představující rozdíl mezi účetní a skutečnou hodnotou v pokladnách žalobkyně, a pouze k tomuto požadavku žalobkyně také hodnotil provedené dokazování.6. Soud zjistil, že žalovaný v období od 21. 9. 1995 do 2. 4. 2009 půso