6 Cmo 36/2020-702 — Vrchní soud v Praze

1. Výše uvedeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen soud) řízení přerušil do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u soudu pod sp.zn. 80 Cm 180/2013.2. Soud uvedl, že se v řízení navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva ze dne 26. 9. 2012. Podle závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2019, č.j. 7 Cmo 403/2016-634, je třeba v řízení zkoumat aktivní legitimaci navrhovatele, tj. zda byl navrhovatel ke dni rozhodnutí soudu členem účastníka. Tato otázka je předmětem řízení ve věci vedené u soudu pod sp.zn. 80 Cm 180/2013.3. Soud dospěl k závěru, že v uvedené věci sp.zn. 80 Cm 180/2013 je tedy řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, tj. zda navrhovatel je členem účastníka, což je skutečnost, mající vliv na aktivní legitimaci navrhovatele v řízení. Soud odkázal na závěry obsažené v uvedeném usnesení Vrchního soudu v Praze.4. Z uvedených důvodů soud podle § 109 odst.2 písm.c) o.s.ř. řízení přerušil.5. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, v němž uvedl zejména, že soud vycházel ze shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze, a navrhovatel má za to, že toto usnesení bylo vydáno v rozporu s § 14 o.s.ř., přičemž odkázal na jím vznesenou námitku podjatosti , Anonymizováno, . Navrhovatel namítl zejména, že nyní napadené usnesení soudu bylo vydáno na základě skutečnosti, že „ve stejné věci rozhodoval soudce současně u soudu prvního i vyššího stupně, tj. podle znění § 14 o.s.ř. v rozporu se zákonem a s dobrými mravy“. Navrhovatel prohlásil zejména, že během řízení nemohl pozbýt aktivní věcnou legitimaci „jako účastník řízení, protože v takovém případě by pozbylo smyslu soudní řízení jako takové a byly by porušeny základní principy právního státu“, a dále, že „prokázal a prokazuje svým kontinuálním jednáním po dobu více než sedmi roků, od počátku soudního řízení, tedy od října roku 2012, že má trvalý právní zájem na vydání rozhodnutí soudu ve věci samé“ a že „rozhodnutí soudu může a bude mít zcela zásadní dopad na poměry, založené vztahem navrhovatele ve společnosti“, přičemž poukázal na dle jeho názoru související skutečnosti. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu „zrušil“.6. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu podle § 212 a násl. o.s.ř.7. Podle obsahu spisu se navrhovatel u soudu domáhá vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, konané dne 26. 9. 2012. Současně je u soudu vedeno další řízení, a to o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, konané dne 26.6.2013, mezi nimi usnesení o vyloučení navrhovatele z družstva, a to pod sp.zn. 80 Cm 180/2013, jež není skončeno. Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 15. 4. 2019, č.j. 7 Cmo 403/2016-634, kterým jako odvolací soud k odvolání účastníka zrušil usnesení soudu ze dne 10. 6. 2016, č.j. 74 Cm 218/2012-593 (jímž soud návrhu navrhovatele vyhověl a rozhodl o nákladech řízení), uvedl, že přestal-li by být navrhovatel během řízení členem družstva, bylo by třeba zkoumat, zda má právní zájem na vydání požadovaného rozhodnutí, jedině měl-li by jej, nedošlo by ke ztrátě aktivní věcné legitimace navrhovatele.8. Podle § 109 odst. 2 písm.c) o.s.ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.9. Odvolací soud vyšel z toho, že soud přerušil řízení do skončení jiného řízení, jehož předmětem je platnost usnesení členské schůze družstva, konané dne 26. 6. 2013, mj. usnesení přijatého o vyloučení navrhovatele z družstva. Otázka platnosti tohoto usnesení členské schůze družstva má význam pro závěr soudu o aktivní věcné legitimaci navrhovatele v daném řízení. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku uveřejněném pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že platnost rozhodnutí valné hromady nelze zkoumat v jiném řízení, než v řízení podle § 131 obch.zák. nebo v rejstříkovém řízení (s účinností od 1. 1. 2014 již rejstříkovému soudu nepřísluší v rejstříkovém řízení posuzovat platnost usnesení valné hromady s.r.o., srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp.zn. 29 Cdo 1104/2016). Uvedený závěr se uplatní i v poměrech družstva, jehož nejvyšším orgánem je členská schůze, a podmínky, za nichž může soud vyslovit neplatnost rozhodnutí členské schůze, jsou upraveny v § 242 obch.zák. Platí závěr, že platnost uvedeného usnesení členské schůze družstva, konané dne 26. 6. 2013, v daném řízení přezkoumávat nelze, a mimo řízení vedené pod sp.zn. 80 Cm 180/2013 soud nemůže otázku platnosti tohoto usnesení posuzovat ani jako otázku předběžnou. Skutečnost, zda navrhovatel je členem družstva, je otázkou, která má význam pro rozhodnutí v posuzované věci. Jestliže je vedeno uvedené jiné řízení pod sp.zn. 80 Cm 180/2013, v němž bude tato předběžná otázka řešena ve výroku rozhodnutí ve věci samé, je na místě dané řízení přerušit a vyčkat, jak bude předběžná otázka vyřešena (§135 odst.2 o.s.ř.). Byla-li by předběžná otázka vyřešena soudem v uvedeném řízení a v daném řízení nikoliv shodně, tato skutečnost by mohla být důvodem pro postup podle § 228 odst.1 písm. a) o.s.ř. Výrok pravomocného rozhodnutí soudu vydaného v řízení, jež je vedeno pod sp.zn. 80 Cm 180/2013, bude pro navrhovatele, družstvo a soud závazný podle § 159a odst.1 a 3 o.s.ř.10. Za tohoto stavu odvolací soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že ve shodě se zásadou hospodárnosti řízení je na místě aplikace § 109 odst.2 písm.c) o.s.ř., tj. přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného soudem pod sp.zn. 80 Cm 180/2013. Podle § 219 o.s.ř. odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.11. Odvolací soud uvádí k navrhovatelem uvedené námitce podjatosti členky senátu odvolacího soudu ve věci sp.zn. 7 Cmo 403/2016, že odvolací řízení v této věci bylo skončeno vydáním usnesení ze dne 15. 4. 2019, č.j. 7 Cmo 403/2016-634, a k námitce podjatosti uplatněné navrhovatelem až po skončení odvolacího řízení v uvedené věci se nepřihlíží.