7 Cmo 102/2019-104 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně (dále též soud) výše uvedeným usnesením rozhodl, že řízení se zastavuje (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.) V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhal zrušení obsahu usnesení ze shromáždění vlastníků jednotek v domě , Anonymizováno, v , Anonymizováno, v obci , adresa, , že dne , Anonymizováno, , že žalobce zemřel a jeho pozůstalí učinili dne 16. 11. 2018 zpětvzetí žaloby, proto rozhodl dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení zastavil. Uvedl dále, že výrok II. pak vychází z dikce ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.2. Proti uvedenému usnesení se účastnice odvolala. Uvedla, že soud nepostupoval správně, když řízení na základě sdělení pozůstalých žalobce zastavil. Soud měl postupovat dle § 107 odst. 1 o. s. ř., řízení přerušit do doby skončení dědického řízení a následně pokračovat s dědici žalobce jako účastníky řízení. Uvedla též, že proti zpětvzetí žaloby ničeho nenamítá, trvá však na řádném ukončení soudního sporu. Namítala, že pokud soud ve výroku II. rozhodl, že žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, není tento závěr správný. Soud doručil žalované žalobu a žalovanou vyzval k vyjádření, zda nárok uplatněný žalobou uznává a aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Žalovaná byla nucena si na svou obranu vzít právního zástupce, věc jím byla převzata, projednána, bylo podáno požadované vyjádření a konala se ve věci dvě soudní jednání. Žalované tak vznikly náklady. Soud prvního stupně však uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zastavení řízení bylo zaviněno výlučně ze strany žalobce v důsledku zpětvzetí žaloby, soud měl použít na danou věc ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. a uložit žalobci nahradit vzniklé náklady řízení žalované. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně, nebo v případě, že dojde k závěru, že rozhodnutí o zastavení řízení je správné, změnil napadené usnesení ve výroku II. tak, že přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 718,44 Kč a dále náklady odvolacího řízení ve výši 3 388 Kč.3. Odvolací soud konstatoval, že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek, které je předmětem uvedeného řízení, je řízením ve statusových věcech dle zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle něhož jsou účastníky řízení navrhovatel a účastník (§ 6 zákona), a proto tímto způsobem označil účastníky řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací za situace, kdy účastnice napadla odvoláním usnesení ve výroku I., kterým soud zastavil řízení, zkoumal, zda jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání účastnice přípustné.5. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí soudu vydaného v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje. Subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává v první řadě účastníku řízení. Legitimaci k odvolání však nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní.6. Výrokem I. napadeného usnesení bylo řízení zastaveno, přičemž odvolatelka v odvolání mj. uvedla, že proti zpětvzetí žaloby ničeho nenamítá.7. Odvolací soud učinil závěr, že ze žádných skutečností neplyne, že by napadeným výrokem I. byla účastnici způsobena újma, když zastavení řízení bez dalšího nepředstavuje pro účastnici újmu. Odvolací soud uzavřel, že odvolání účastnice proti uvedenému rozhodnutí přípustné není.8. Za dané situace, kdy účastnice napadla odvoláním rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, odvolací soud odvolání účastnice podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení ve výroku II. podle § 212 a násl. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.10. Ze spisu vyplynulo, že navrhovatel se domáhal určení, že je neplatné usnesení shromáždění vlastníků v domě , adresa, . Soud řízení na základě zpětvzetí návrhu zastavil a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení s pouhým odkazem na ust. na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Soud v odůvodnění rozhodnutí nevysvětlil, jakými úvahami se řídil, pokud postupoval podle uvedeného ustanovení, neuvedl, proč za situace, kdy řízení na základě zpětvzetí návrhu zastavil, nepostupoval podle § 146 odst. 2 o. s. ř. Pouhý odkaz na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není odůvodněním závěru, že žádnému z účastníků nelze nárok na náhradu nákladů řízení přiznat.11. Za situace, kdy chybí v odůvodnění napadeného rozhodnutí důvody vedoucí k uvedeným závěrům soudu, je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné.12. Odvolací soud proto rozhodnutí v napadené části podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrací věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, rozhodne o nich soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení u něho skončí.