7 Cmo 110/2017-230 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 18. 1. 2016 domáhají vůči žalované č. 1 nahrazení souhlasu s vydáním v petitu blíže specifikovaných akcií z notářské úschovy vedené u žalovaného č. 2. Dále se domáhají vůči žalovanému č. 2 vydání těchto akcií z notářské úschovy. Uvedli, že jsou jako akcionáři žalované č. 1. Akcie byly složeny do notářské úschovy na základě smluv o svěřenské správě cenných papírů. Akcie byly do notářské úschovy složeny za účelem zřízení zástavního práva ve prospěch žalované č. 1. Dle názoru žalobců došlo k zániku zástavního práva a žalovaný č. 2 by jim měl proto vydat akcie z notářské úschovy. Přes výzvu žalované č. 1 k poskytnutí součinnosti jim žalovaná č. 1 odmítla zaslat písemné oznámení o zániku zástavního práva. Bez poskytnutí této součinnosti není žalovaný č. 2 oprávněn akcie žalobcům z notářské úschovy vydat. Žalobcům proto nezbývá než se obrátit na soud.2. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. zamítl návrh na vydání opravného usnesení, ve výroku II. řízení zastavil, ve výroku III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. V odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 1. 11. 2016, č. j. 39 Cm 142/2016-186 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, a to ve výši 150 000 Kč (2 x 75 000 Kč). Žalobci k výzvě soudu uhradili pouze 2 000 Kč, když mají za to, že předmětem řízení není peněžité plnění a současně z toho důvodu i vyzvali soud k vydání opravného usnesení. Soud při stanovení výše soudního poplatku vycházel z položky 1 bod 4 sazebníku soudních poplatků, který zní „Je-li předmětem řízení směnka nebo šek a nejde-li o zaplacení peněžité částky, vybere se poplatek podle bodu 1, a to podle peněžité částky uvedené ve směnce nebo šeku. Obdobně se postupuje, jde-li o jiný cenný papír, na němž je uvedena jmenovitá hodnota“. Soud proto neshledal důvod pro vydání požadovaného opravného usnesení a návrh na vydání opravného usnesení zamítl. V případě nesprávného rozhodnutí o uložení poplatkové povinnosti se nepostupuje podle § 164 o. s. ř., nýbrž podle § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. O zastavení řízení soud rozhodl podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobci nesplnili svou poplatkovou povinnost. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 zákona č 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobci svým chováním zastavení řízení zavinili a žalovaným žádné náklady nevznikly. O vrácení soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., když v důsledku zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobcům nevznikla povinnost k úhradě soudního poplatku.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolali žalobci s odkazem na § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítli, že soudní poplatek za žalobu činí 2 000 Kč a nikoli 150 000 Kč, k níž dospěl soud prvního stupně. Předmětem řízení nejsou akcie, tedy peněžité plnění, ale jde o nahrazení projevu vůle (souhlasu) žalované č. 1 s vydáním akcií z notářské úschovy a tomu logicky odpovídající uložení povinnosti žalovanému č. 2 vydat akcie z této úschovy. Soud měl proto poplatek stanovit na základě položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků, a to ve výši 2 000 Kč. Žalobci přitom tuto částku na účet soudu zaplatili a důvod pro zastavení řízení tak dán není. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že řízení se nezastavuje nebo usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná č. 1 podala včasné odvolání do výroku III.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobců do výroku I. důvodné není a ohledně výroků II. až IV. nejsou zatím dány podmínky pro jeho potvrzení ani změnu.6. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.7. Podle § 112 (1) V zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků. (2) Jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.8. Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 1. 11. 2016, č. j. 39 Cm 142/2016-186 soud žalobce vyzval, aby do 3 dnů od doručení usnesení zaplatili soudní poplatek za návrh – 150 000 Kč – 2 x po 75 000 Kč. Současně žalobce poučil o možnosti řízení zastavit, pokud nebude soudní poplatek uhrazen. Usnesení bylo žalobcům prostřednictvím jejich zástupce doručeno dne 2. 11. 2016.9. Podle citovaného ustanovení § 164 o. s. ř. opravným usnesením lze opravit chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Opravným usnesením však nelze měnit usnesení soudu o uložení poplatkové povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. ohledně výše soudního poplatku. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když návrh žalobců na vydání opravného usnesení zamítl.10. Na základě shora uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. potvrdil pro jeho věcnou správnost podle § 219 o. s. ř.11. Ze skutkových tvrzení žalobců vyplývá, že rozhodnutí o nároku vůči žalované č. 1 teprve vytvoří předpoklad ke vzniku nároku uplatněným v druhé věci, tj. vůči žalovanému č. 2. Za situace, kdy rozhodnutí o prvním návrhu podmiňuje posouzení nároku druhého, je spojení věcí ke společnému řízení vyloučeno (viz. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 765 s.). Nepřípustným společným řízením o nahrazení souhlasu žalované č. 1 s vydáním akcií z notářské úschovy vedené u žalovaného č. 2 a o vydání těchto akcií z notářské úschovy žalovaným č. 2. soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.12. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výrocích II. až IV. podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud nejprve podle § 112 odst. 2 o. s. ř. vyloučí věc o vydání akcií z notářské úschovy žalovaným č. 2 k samostatnému řízení.13. Při vyměřování soudního poplatku v řízení o nahrazení souhlasu žalované č. 1 s vydáním akcií z notářské úschovy soud nepřehlédne, že předmětem tohoto řízení není cenný papír, nýbrž nahrazení projevu vůle. Pokud soud v řízení o vydání akcií z notářské úschovy žalovaným č. 2 vyměří žalobcům soudní poplatek podle položky 1 bod 1 a 4 sazebníku poplatků, měl by vycházet ze jmenovité hodnoty uvedené na akciích, jejichž vydání se jednotliví žalobci vůči žalovanému č. 2 domáhají. Bude mít též na zřeteli, že v obou řízeních mají žalobci postavení samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o. s. ř.14. Vzhledem k tomu, že je nejprve nutno odstranit shora uvedenou vadu řízení a poté v obou řízeních vyměřit nově soudní poplatky, odvolací soud nepřihlédl k návrhu žalované č. 1 na vstup do řízení jiné společnosti namísto žalované č. 1 podle § 107a o. s. ř. učiněným v průběhu odvolacího řízení.15. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).