7 Cmo 127/2019-53 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zrušil obchodní společnost , právnická osoba, /dále jen společnost/ (výrok I.), nařídil její likvidaci (výrok II.), jejím likvidátorem jmenoval , fyzická osoba, (výrok III.), uložil povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni, soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok IV.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dne 22. listopadu 2017 byl zdejšímu soudu doručen podnět od rejstříkového soudu ke zrušení společnosti a provedení její likvidace z důvodu, že společnost nemá v obchodním rejstříku zapsaný žádný předmět podnikání. Dále soud prvního stupně uvedl, že „usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2018, č. j. 41 Nc 1167/2017-4, které nabylo právní moci dne 3. listopadu 2018, soud zahájil řízení o zrušení společnosti s likvidací.“ Z úplného výpisu z obchodního rejstříku a z rejstříkového spisu C 9019 vedeného o společnosti Krajským soudem v Plzni bylo soudem zjištěno, že k výmazu posledního zapsaného předmětu podnikání „montáž a demontáž hliníkových nebo dřevěných prodejních Stánků v režimu živnosti volné“ došlo dne 9. května 2017. Do dne rozhodnutí soudu nebyla soudu předložena žádná listina dokládající, že společnost má oprávnění k podnikatelské činnosti. Po citaci zákonných ustanovení soud prvního stupně uzavřel, že zápis v obchodním rejstříku odporuje donucujícím ustanovením zákona, a přestože byla společnost řádně vyzvána, tento závadný stav neodstranila. Soud ji proto podle § 9 odst. 1 z. v. r. zrušil a nařídil její likvidaci. O jmenování likvidátora soud rozhodl podle § 191 odst. 1 a odst. 4 o. z., neboť statutární orgán - jednatel , fyzická osoba, nereaguje na výzvy soudu, nelze tudíž očekávat, že by likvidaci společnosti řádně a včas provedl. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl podle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přičemž výše poplatku byla stanovena podle položky 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 z. ř. s., když neshledal žádné okolnosti případu, které by přiznání práva na náhradu nákladů řízení odůvodňovaly.2. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku III. podal, , fyzická osoba, včasné odvolání. V odvolání namítl, že se svým jmenováním do funkce likvidátora nesouhlasí. Namítl, že soud dopředu nezjišťoval jeho stanovisko k jeho jmenování, ačkoli systematickým výkladem ust. § 191 o. z., lze dovodit, že takovýto souhlas dán být musí. Dle odvolatele souhlas se jmenováním do funkce likvidátora nelze bez dalšího dovozovat pouze ze samotného zápisu v seznamu insolvenčních správců, když zápisem do tohoto seznamu odvolatel souhlasil se svým ustanovováním v rámci insolvenčního řízení a nikoli se jmenováním do jiných funkcí, včetně funkce likvidátora a odkázal na komentářovou literaturu - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Komentář, C. H. Beck, 2014, 985 s. Navrhl zrušení odvoláním napadeného výroku.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.4. Dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (jež se na daný případ vztahuje vzhledem ke dni zahájení řízení /dne 1. října 2018/), konkrétně dle ustanovení § 191 odst. 4 o. z., nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.5. U likvidátorů z řad insolvenčních správců není zcela zřejmé, zda soud musí dopředu zajišťovat jejich souhlas se jmenováním do funkce, nebo zda se tento souhlas presumuje ze samotného zápisu osoby v seznamu insolvenčních správců. „Jestliže zákon ohledně členů statutárních orgánů výslovně uvádí, že je lze jmenovat „i bez souhlasu“, přičemž toto neuvádí u jiných osob jmenovaných soudem, tedy ani u osob insolvenčních správců, lze systematickým výkladem dovodit, že tento souhlas dán být musí…. Zápisem do tohoto seznamu však správce dává souhlas jen s ustanovením v rámci insolvenčního řízení, nedává žádný souhlas s ustanovením do jiných funkcí, včetně funkce likvidátora… Postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení je zásadně odlišné (viz § 21 – 40a InsZ), od postavení likvidátora coby člena voleného orgánu právnické osoby (viz § 152 odst. 2, § 159 odst. 1 Obč. Z, § 51 an. ZOK atd.)……“ (viz komentář k § 191odst. 4 o. z. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s.). Nicméně většinový názor soudní praxe (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 14 Cmo 133/2017) se výše přijatým závěrem odborné právní teorie neřídí, maje za to, že souhlas vyplývá, resp. že souhlas je přímo ze zákona presumován ze samotného zápisu insolvenčního správce do seznamu insolvenčních správců. Převažující soudní praxe se tedy domnívá, že je – li určitá osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců, musí strpět i své ustanovení do funkce likvidátora dle § 191 odst. 4 o. z. Potud tedy důvody uvedené v odvolání odvolací soud nesdílí. Je – li tedy někdo zapsán v seznamu insolvenčních správců, může být soudem dle § 191 odst. 4 o. z., jmenován likvidátorem i bez výslovného souhlasu k ustanovení do funkce likvidátora v jednotlivém konkrétním případě. Osoby zapsané v seznamu insolvenčních správců mohou své jmenování likvidátorem obchodní společnosti, resp. právnické osoby odmítnout jen z důležitého důvodu, pro který by nebylo spravedlivé na něm požadovat, aby vykonával funkci likvidátora předmětné obchodní společnosti. Za takový důvod podle názoru odvolacího soudu nelze pokládat prostou skutečnost, že se svým jmenováním do funkce likvidátora nesouhlasí. Nicméně v dané věci nelze pominout rozhodnou skutečnost, že sídlo jmenovaného likvidátora je ve městě , adresa, (Okresní soud v , Anonymizováno, náležející do působnosti Krajského soudu v , Anonymizováno, ) a sídlo zrušované obchodní společnosti - , adresa, (Okresní soud v , adresa, náležející do působnosti Krajského soudu v , Anonymizováno, ). Tedy téměř na druhém konci republiky. S ohledem na nutnou hospodárnost úkonů prováděných v rámci likvidace likvidátorem (komunikace s místně příslušnými úřady, místní šetření v sídle společnosti apod.) není soudem prvního stupně vybraný likvidátor vhodnou osobu pro výkon této funkce, resp. nelze po něm spravedlivě požadovat, aby tuto funkci s ohledem na vzdálenost svého sídla a sídla zrušené společnosti vykonával.6. Z výše vyloženého důvodu odvolací soud podle § 219a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).