7 Cmo 208/2020-0 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 12. 3. 2020 se navrhovatelé domáhali provedení zápisu do obchodního rejstříku vedeného pro společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále i jen „Společnost“), a to započetí výkonu zástavního práva k podílu do veřejného rejstříku. Aktivní věcnou legitimaci dovozují navrhovatelé z ust. § 11 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“) ve spojení s ust. § 1362 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dále svou aktivní věcnou legitimaci dovozují z ust. § 11 odst. 3 z. v. r., neboť dne 17. 2. 2020 zaslali Společnosti na vědomí dopis, že započínají s výkonem svého zástavního práva k obchodnímu podílu jejího společníka , právnická osoba, ., pročež byla Společnost povinna požádat o zápis předmětné skutečnosti do 15 dnů. Protože tak Společnost neučinila, mají právo o tento zápis požádat navrhovatelé, kteří na jeho provedení mají právní zájem. Provedení předmětného zápisu se domáhají jako zástavní věřitelé ve smyslu ust. § 1362 odst. 2 o. z., ve spojení s § 1364 o. z.2. O návrhu navrhovatelů soud prvního stupně rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že jej zamítl. Soud prvního stupně vyšel z toho, že návrh byl podán ve smyslu ust. § 11 odst. 3 z. v. r., k čemuž znění tohoto zákonného ustanovení odcitoval. Návrhem se dále zabýval věcně, když se ale neztotožnil se sdělením navrhovatelů, že k prodeji zastaveného podílu mohou přistoupit až po zapsání této skutečnosti do veřejného rejstříku. Dle soudu není veřejný rejstřík veřejným seznamem, přičemž to opírá o ust. § 48 z. v. r. kde jsou vyjmenovány doplňující skutečnosti, které se do obchodního rejstříku zapisují. Vzhledem k tomu, že skutečnost, kterou navrhovatelé navrhují zapsat, nemá oporu v zákoně, soud uvedený návrh zamítl.3. Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé včasné odvolání. Odvolatelé mají za to, že obchodní rejstřík naplňuje shodně veškeré znaky veřejného seznamu, tj. veřejnost, materiální publicitu, povinně uváděné údaje. Taktéž zástavní právo se vztahuje k podílu jako věci dle § 489 o. z., tedy jde o zápis mající charakter věcného práva, nikoliv o zápis k osobě. S odkazem na § 1322 odst. 1 o. z., není rozdílu mezi úpravou zástavního práva k podílu v korporaci zapsanému v obchodním rejstříku a úpravou zástavního práva k věcem zapsaným v jiných veřejných seznamech. Odvolatelé navíc mají za to, že informace o započetí výkonu zástavního práva pouze doplňuje již dříve zapsaný údaj o zástavním právu k podílu. Navrhovatelé jako zástavní věřitelé a jako zapsané osoby, se domáhají zápisu navrhované skutečnosti do obchodního rejstříku jako důležité skutečnosti dle § 25 odst. 1 písm. j) z. v. r. na jejímž zápisu mají právní zájem. Důvodem pro zápis této skutečnosti je nutnost uveřejnit tuto informaci, a to pro ochranu jejich zájmů při výkonu subjektivního práva a pro splnění požadavků § 1362 odst. 1 o. z., když by se v opačném případě vystavili riziku porušení této povinnosti a nesení odpovědnosti za ní.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.5. Podle § 1 z. v. r. (1) Veřejnými rejstříky právnických a fyzických osob podle tohoto zákona (dále jen „veřejný rejstřík“) se rozumí spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek, obchodní rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností. (2) Do veřejného rejstříku se zapisují zákonem stanovené údaje o právnických a fyzických osobách (dále jen „zapsaná osoba“).6. Podle ust. § 11 z. v. r. nestanoví-li jiný zákon jinak, může návrh na zápis podat pouze osoba uvedená v tomto zákoně (odst. 1). Návrh na zápis musí být podán bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti (odst. 2). Nesplní-li osoba podle odstavce 1 povinnost podat návrh na zápis do 15 dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla, může návrh na zápis podat každý, kdo na něm doloží právní zájem a k návrhu na zápis přiloží listiny, jimiž mají být doloženy skutečnosti zapisované do veřejného rejstříku (odst. 3).7. Podle § 25 odst. 1 písm. j) z. v. r. se do veřejného rejstříku zapíše další skutečnost, o které to stanoví tento nebo jiný zákon, nebo jiná důležitá skutečnost, o jejíž zápis požádá zapsaná osoba, má-li na takovém zápisu právní zájem.8. V rejstříkovém řízení není nedostatek aktivní věcné legitimace k podání návrhu důvodem pro jeho zamítnutí, ale je důvodem pro jeho odmítnutí dle ust. § 86 písm. a) z. v. r. je aktivní věcná legitimace.9. Odvolací soud proto, dříve než přistoupil k věcnému přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, se zabýval jeho závěrem o aktivní věcné legitimaci navrhovatelů, neboť ta je rozhodnou skutečností k tomu, zda lze v rejstříkovém řízení o věci rozhodnout meritorně.10. Z napadeného usnesení plyne, že dle soudu prvního stupně byl návrh podán ve smyslu ust. § 11 odst. 3 z. v. r., z čehož lze pouze usuzovat, že dle soudu soud prvního stupně nejsou navrhovatelé zákonnými navrhovateli dle ust. § 11 odst. 1 z. v. r. Tento závěr však z ničeho neplyne, neboť ze samotného návrhu je pouze zřejmé, že navrhovatelé nejsou zapsanými osobami ve smyslu ust. § 1 odst. 2 z. v. r., neboť tou je dle tohoto zákonného ustanovení Společnost, o které se údaje do obchodního rejstříku zapisují. Za podmínek určených ust. § 11 odst. 1 z. v. r. nesvědčí aktivní věcná legitimace pouze zapsaným osobám, ale i osobám jiným. Z ničeho tak nelze seznat, kdo je v této věci dle soudu prvního stupně zákonným navrhovatelem (§ 11 odst. 1 z. v. r.), a na základě jaké rozhodné skutečnosti měl po jejím vzniku povinnost podat návrh na zápis předmětné skutečnosti bez zbytečného odkladu (§ 11 odst. 2 z. v. r.). Napadené usnesení tak zcela postrádá odůvodnění, proč má soud prvního stupně za to, že dle ust. § 11 odst. 3 z. v. r. byly v této věci splněny podmínky pro podání návrhu navrhovateli, tj. jinými osobami, než zákonným navrhovatelem, a to včetně té, že na něm tyto osoby doložily svůj právní zájem. Na aktivní věcnou legitimaci navrhovatelů ve smyslu ust. § 11 odst. 3 z. v. r. pak nelze ani jinak z napadeného usnesení usuzovat, když se soud prvního stupně ve věci samé neztotožnil s tvrzením navrhovatelů, že k prodeji zastaveného podílu mohou přistoupit až po zapsání této skutečnosti do veřejného rejstříku, přičemž pak uzavřel, že tato skutečnost se do obchodního rejstříku nezapisuje dle ust. § 48 z. v. r. K tomu odvolací soud připomíná, že ust. § 48 z. v. r., stanoví pouze jiné další skutečnosti, které se o obchodní korporaci (nejenom o s. r. o.) do obchodního rejstříku zapisují dle z. v. r., přičemž do obchodního rejstříku se zapisují i jiné další skutečnosti nebo jiné důležité skutečnosti, a to za podmínek stanovených ust. § 25 odst. 1 písm. j) z. v. r., což je i jedna z námitek odvolatelů.11. Odvolací soud proto uzavírá, že napadené usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť zcela postrádá odůvodnění jeho závěru o aktivní věcné legitimaci navrhovatelů dle ust. § 11 odst. 3 z. v. r. a to v kontextu celého znění ust. § 11 z. v. r., přičemž tato skutečnost je rozhodná pro posouzení toho, zda soud prvního stupně mohl o věci rozhodnout meritorně.12. Odvolací soud si je vědom, že mu již dále nepřísluší napadené usnesení soudu prvního stupně přezkoumávat věcně. Protože ale odvolatelé nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že veřejný rejstřík není veřejným seznam, neboť dle odvolatelů obchodní rejstřík naplňuje shodně veškeré znaky veřejného seznamu, je dle odvolacího soudu uvedený závěr třeba doplnit, neboť ten jej nepříhodně „opírá“ o ust. § 48 z. v. r. Odvolací soud k tomu odkazuje na komentované znění zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, od kterého není důvod se při výkladů obou pojmů odchýlit, a z něhož proto cituje: „Podle důvodové zprávy je pojem „veřejný seznam“ souhrnným označením pro veřejné evidence věcí, zatímco pojem „veřejný rejstřík“ je souhrnným označením pro veřejné evidence osob. Mezi těmito pojmy pak celý občanský zákoník důsledně rozlišuje (s jednou výjimkou – viz marg. č. 4). Veřejným seznamem není jakákoli veřejnoprávní evidence věcí, nýbrž pouze taková, která je veřejnosti přístupná bez omezení. Veřejnými seznamy ve smyslu § 980–986 jsou zejména katastr nemovitostí, plavební rejstřík, letecký rejstřík, rejstřík ochranných známek atd. Mezi veřejné seznamy naopak nepatří zejména rejstřík zástav. Jednak proto, že je v notářském řádu výslovně jako neveřejný seznam označen, a dále, a to především, protože přístup k údajům tohoto rejstříku je vázán na prokázání právního zájmu nebo na souhlas vlastníka zastavené věci. Občanský zákoník tudíž, pokud se má určité ustanovení týkat jak veřejného seznamu, tak rejstříku zástav, pracuje důsledně s oběma těmito pojmy vedle sebe (viz např. § 618, 1309, 1310, 1341, 1342 a řada dalších). Ob