7 Cmo 289/2019-106 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 13.2.2012 se navrhovatel domáhá určení, že je jediným a výlučným vlastníkem obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, ., identifikační číslo , IČO, , o velikosti 264/1000, odpovídající splacenému vkladu ve výši 528 000 Kč (dále jen „Podíl“), a to z důvodu neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 15.7.2011, kterou navrhovatel jako převodce uzavřel s účastníkem 1. jako nabyvatelem.2. Podáním doručeným soudu dne 3.9.2019 vzal navrhovatel svůj návrh v celém rozsahu zpět. Uvedl, že se předmětným řízením domáhal určení, že je vlastníkem Podílu, neboť v době podání návrhu byl v obchodním rejstříku jako jeho vlastník zapsán účastník 1. a ten vlastnické právo navrhovatele k Podílu zpochybňoval a odmítal poskytnout potřebnou součinnost k tomu, aby bylo vlastnické právo navrhovatele k Podílu do obchodního rejstříku zapsáno. Dále uvedl, že v odlišném soudním řízení zahájeném jinou osobou než navrhovatelem vydal Městský soud v Praze usnesení ze dne 9.1.2017, č.j. 79 Cm 383/2013-121, kterým ve spojení s opravným usnesením ze dne 13.2.2017, č.j. 79 Cm 383/2013-141 určil, že navrhovatel je společníkem společnosti , Jméno advokáta D, . s obchodním podílem o velikosti 264/1000 odpovídající splacenému vkladu ve výši 528 000 Kč na základním kapitálu této společnosti. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.1.2019. Městský soud v Praze tak uvedeným usnesením vyřešil otázku, která je předmětem tohoto řízení, tedy, že navrhovatel je vlastníkem Podílu. S ohledem na uvedené vzal navrhovatel svůj návrh v probíhajícím řízení v celém rozsahu zpět.3. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl ve výroku I. dle § 96 odst. 2 o.s.ř. o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu učiněného podáním ze dne 2.9.2019, ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá dle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. rozhodl dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč navrhovateli. Soud své rozhodnutí neodůvodnil.4. Proti výroku II. tohoto usnesení podal účastník 1. v zákonem stanovené lhůtě odvolání. Namítá, že v dané věci měl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodovat dle § 146 odst. 2 o.s.ř. Dle odvolatele uplatnil návrh ve věci navrhovatel a ten vzal i následně návrh zpět, a to nikoliv pro chování účastníka 1. Není proto důvodu nepřiznat účastníkovi 1. náhradu nákladů řízení, a to ve výši 12 050 Kč plus DPH, tak jak je podrobněji vyčísleno v odvolání. Z uvedených důvodů navrhuje změnu napadeného výroku v rozsahu podaného odvolání.5. Podáním doručeným soudu dne 29.10.2019 se k odvolání účastníka 1. vyjádřil navrhovatel. Uvedl, že odvolání účastníka 1. není důvodné, když návrh navrhovatele byl podán důvodně. Zopakoval své argumenty, které uvedl v souvislosti se svým zpětvzetím návrhu v podání ze dne 3.9.2019. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. potvrdil nebo, aby jej změnil tak, že ukládá povinnost účastníku 1. nahradit náklady řízení navrhovateli ve výši blíže specifikované ve vyjádření ze dne 29.10.2019. Nad to poukazuje na skutečnost, že i přesto, že je přesvědčen o tom, že účastník 1. nemá nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení, nebylo by možné mu je přiznat v požadované výši, tedy 3 100 Kč za úkon právní služby. Neboť případná odměna advokáta za jeden úkon právní služby by měla být určena dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky ve výši 2 500 Kč (resp. ve výši 1 250 Kč za poloviční úkon).6. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, jenž s ohledem na čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „o.s.ř.“), přezkoumal podle § 211 a násl. o.s.ř. výrok II. usnesení soudu prvního stupně, a to v jeho části odvoláním napadené, a dospěl k závěru, že odvolání účastníka 1. je důvodné.7. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.8. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Z předloženého spisu plyne, že předmětné řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu, v jeho plném rozsahu, a to ze strany navrhovatele.10. V případě, kdy soud řízení v návaznost na zpětvzetí návrhu řízení zastaví, je třeba se zabývat při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Vzhledem k učiněnému zpětvzetí návrhu se tak odvolací soud nejprve zabýval tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno a zda proto není povinen hradit náklady řízení jinému účastníku. Výjimkou z této zásady je ustanovení věty druhé téhož odstavce, podle něhož byl-li pro chování jiného účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení jiný účastník. Obě podmínky (důvodnost podaného návrhu a chování jiného účastníka řízení) musí být přitom splněny současně, a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně jen chování samotného účastníka (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 991 s.).11. Navrhovatel se svým návrhem domáhal určení, že je jediným a výlučným vlastníkem Podílu ve společnosti , právnická osoba, ., identifikační číslo , IČO, . Z předloženého spisu plyne, že svůj návrh vzal podáním ze dne 3.9.2019 zpět, když v odlišném soudním řízení zahájeném jinou osobou než navrhovatelem vydal Městský soud v Praze usnesení ze dne 9.1.2017, č.j. 79 Cm 383/2013-121, kterým ve spojení s opravným usnesením ze dne 13.2.2017, č.j. 79 Cm 383/2013-141 určil, že navrhovatel je společníkem společnosti , Jméno advokáta D, . a vlastníkem Podílu. Z vlastní činnosti odvolací soud zjistil, že řízení vedené u Městského soudu v Praze sp. zn. 79 Cm 383/2013 bylo zahájeno k návrhu , Anonymizováno, , tedy osoby nespadající do okruhu účastníků předmětného řízení zastaveného pro zpětvzetí, a ta se svým návrhem na určení vlastnického práva jejího manžela , Jméno navrhovatele A, k Podílu i u soudu uspěla.12. Z uvedených důvodů tak dospěl odvolací soud k závěru, že účastník 1. svým chováním nezavdal příčinu, která by byla důvodem vedoucím navrhovatele ke zpětvzetí návrhu. Osobou, která z čistě procesního hlediska zavinila zastavení předmětného řízení, je navrhovatel a je proto dle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. povinen hradit náklady řízení účastníku 1., které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva, a to včetně nákladů jeho právního zastoupení.13. Pokud jde o určení výše náhrady nákladů řízení odvolací soud shledal, že zástupce účastníka 1. v řízení před soudem prvního stupně vykonal celkem 4 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení ode dne 18.8.2014 (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“)), vyjádření ze dne 18.8.2014 (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast na jednání dne 9.4.2015 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) a vyjádření k odvolání navrhovatele do usnesení o přerušení řízení ze dne 19.5.2015(§ 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu). Vycházeje z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu) činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu), při započtení režijního paušálu ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč, § 13 odst. 3 advokátního tarifu) a 21% DPH 2 530,50 Kč (z částky 12 050 Kč). Celkem se náklady řízení účastníka 1. určují ve výši 14 580,50 Kč, a v této výši mu přísluší jejich náhrada dle ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.14. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil pouze ve vztahu mezi navrhovatelem a účastníkem 1. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť účastníci 1. a 2. nemají v tomto řízení postavení nerozlučných společníků dle ust. § 91 odst. 2 o.s.ř. a účastník 2. se proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně neodvolal.15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. neboť v odvolacím řízení byl zcela úspěšný účastník 1. Jeho náklady odvolacího řízení sestávají z poskytnutého jednoho úkonu právní služby advokátem (sepis