7 Cmo 293/2019-55 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Městský soud v Praze ve výroku I. zrušil společnost , Jméno navrhovatele A, ., sídlem , Adresa navrhovatele B, , identifikační číslo , IČO, (dále jen „Společnost“) a nařídil její likvidaci, ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti , Jméno navrhovatele B, , sídlem , adresa, , ve výroku III. uložil Společnosti povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel se svým návrhem doručeným soudu dne 29. 6. 2015 domáhal zrušení Společnosti z důvodu, že po dobu delší než 4 roky nevykonává žádnou činnost, což dovozuje ze skutečnosti, že Společnost nepodala daňové přiznání k dani z příjmu za zdaňovací období roku 2011 až 2014, a že dlouhodobě nezakládá listiny do sbírky listin. Soud prvního stupně postupoval dle § 172 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)(dále jen „ZOK“) a rozhodl o zrušení Společnosti s likvidací, neboť byly splněny všechny předpoklady. Navrhovatel je státní orgán, který při podání návrhu postupoval dle § 238 odst. 4 daňového řádu a jehož právní zájem na zrušení Společnosti s likvidací, tedy dodržování právních předpisů České republiky, plyne z § 238 odst. 4 daňového řádu. Společnost nevykonává po dobu delší než jeden rok žádnou činnost, což soud dovodil jak ze skutečnosti, že po dobu delší než 4 roky nepodávala svá daňová přiznání a nezakládala do sbírky listin zákonem požadované dokumenty, tak i ze skutečnosti, že Společnost nijak nereagovala na návrh navrhovatele a neodstranila vytýkané nedostatky. Závažný veřejný zájem na zrušení Společnosti s likvidací soud shledal v nenaplňování účelu, pro který byla Společnost založena a v potřebě chránit třetí osoby, které jsou v právním vztahu se Společností nebo by do něj mohly vstoupit. Likvidátora Společnosti jmenoval dle § 191 odst. 4 o. z. ze seznamu insolvenčních správců, když statutární orgán Společnosti je dlouhodobě nečinný a v takovém případě není záruka, že bude řádně plnit povinnosti likvidátora a navíc má bydliště zapsané na Městském úřadě v , adresa, . Výrok III. je odůvodněn § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 4 bod 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Výrok IV. soud odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), neboť neshledal žádné okolnosti případu, které by přiznání práva na náhradu nákladů řízení odůvodňovaly.3. Proti výroku II. tohoto usnesení podal včasné odvolání jmenovaný likvidátor , Jméno navrhovatele B, Namítl, že likvidátorem Společnosti měl být jmenován jednatel Společnosti. Konstatování soudu, že je stávající jednatel Společnosti nečinný a bydliště má na městském úřadě považuje za spekulace, než za přiměřené zjištění skutkového stavu, které rozhodně nemůže vést k závěru, že jej likvidátorem jmenovat nelze. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. změnil a likvidátorem Společnosti jmenoval jejího jednatele.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) usnesení soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.5. Podle § 191 o. z. (1) právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby. (3) Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. (4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.6. Z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze ve věci Společnosti plyne, že jako její jednatel je zapsán , Anonymizováno, , narozený , Anonymizováno, . Bytem č. , adresa, . Z databáze centrální evidence obyvatelstva vedené Ministerstvem vnitra České republiky odvolací soud zjistil, že dne 30. 7. 2003 došlo ke zrušení údaje o trvalém pobytu , Anonymizováno, a jako nová adresa jeho trvalého pobytu je od té doby v evidenci uvedeno - adresa úřadu. Z obsahu spisu plyne, že veškeré zásilky doručované soudem na adresu , fyzická osoba, , se soudu vracely s poznámkou poštovní doručovatelky „adresát nemá na uvedené adrese schránku, zásilku nebylo možné do schránky vložit, sídlo , adresa, “. Zásilky doručované do datové schránky Společnosti byly doručovány na základě fikce. Společnost na výzvy soudu nikterak nereagovala.7. Z uvedeného tak plyne, že zjištění soudu prvního stupně ohledně jednatele Společnosti korespondují se zjištěními soudu odvolacího, tedy že jednatel Společnosti je zcela osobou nekontaktní, a to vzhledem k nepřebírání doručované pošty v předmětném řízení a i neexistence jeho stálé adresy trvalého pobytu. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti ohledně osoby jednatele Společnosti nikterak nenasvědčují tomu, že by byl osobou vhodnou pro výkon funkce likvidátora, neboť nelze předpokládat, že by zajistil její řádný průběh a následně její skončení. Jmenování této osoby likvidátorem společnosti dle ust. § 191 odst. 3 o. z., by tak bylo zcela formalistické a odporovalo by smyslu a účelu zákona.8. Odvolací soud proto uzavírá, že postup soudu prvního stupně, kdy likvidátora Společnosti jmenoval dle § 191 odst. 4 o. z. ze seznamu insolvenčních správců, je souladný se zákonem.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., když okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z jeho účastníků neshledal.