7 Cmo 35/2020-26 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 2.9.2019 se navrhovatel domáhal zrušení společnosti , Jméno navrhovatele B, ., sídlem , Adresa navrhovatele B, , identifikační číslo , IČO navrhovatele B, (dále jen „Společnost“), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. Uvedl, že návrh podává podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Dále uvedl, že je akcionářem Společnosti vlastnícím 1 akcii v listinné podobě na jméno. Právní zájem na zrušení Společnosti odůvodnil tím, že Společnost nevyvíjí činnost, pro kterou byla založena, a není spravována v souladu se zákonem. Tím je ohrožen majetek navrhovatele a dalších akcionářů. Poté navrhovatel uvádí skutečnosti, ze kterých dovozuje neschopnost Společnosti po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. Společnost zrušil a nařídil její likvidaci. Ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti společnost , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, a ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že návrhem doručeným soudu dne 2.9.2019 se navrhovatel domáhal zrušení Společnosti s likvidací z důvodu, že Společnost je po dobu delší než jeden rok nečinná, což je zřejmé mimo jiné z toho, že v jednotlivých účetních letech 2016 až 2018 vykázala vždy shodný nulový hospodářský výsledek, Společnost nekomunikuje s akcionáři, sídlo Společnosti není označeno a v sídle se nevyskytuje žádná kontaktní osoba zastupující Společnost. Je proto namístě postup podle § 93 písm. b) ZOK. Soud poté uzavřel, že uvedené skutečnosti naplňují podmínky ustanovení § 93 písm. b) ZOK pro zrušení Společnosti a její likvidaci a proto návrhu vyhověl. Likvidátora Společnosti soud jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). V rámci objektivity průběhu likvidace soud vybral likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).3. Proti tomuto usnesení podala Společnost včasné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. e), f) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Namítla, že navrhovatel neosvědčil právní zájem na zrušení Společnosti a nesvědčí mu aktivní legitimace k podání návrhu na zahájení tohoto řízení. Námitku navrhovatele ohledně absence činnosti Společnosti považuje za nepravdivou. Společnost sice v současné době nevykonává podnikatelskou činnost, nicméně je vlastníkem nemovitostí, které řádně spravuje a aktivně se účastní několika soudních řízení s tímto souvisejících. Odvolatelka dále namítla, že odůvodnění napadeného usnesení neobsahuje specifikaci, které skutečnosti měly naplnit podmínky zákonného ustanovení pro možnost zrušení Společnosti s likvidací. Soudu je z jeho činnosti známo, že na základě rozhodnutí valné hromady Společnosti konané dne 30.8.2019 podala Společnost návrh na zápis změny do obchodního rejstříku, což dokládá, že Společnost je aktivní a řeší běžnou agendu, předkládá valné hromadě ke schválení účetní závěrky. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh zamítne.4. Podáním doručeným soudu dne 2.1.2020 se k odvolání Společnosti vyjádřil navrhovatel. Svůj právní zájem na podaném návrhu shledává ve skutečnosti, že je akcionářem Společnosti a likvidaci Společnosti označuje za jediný způsob získání alespoň nějaké části likvidačního zůstatku, když u něho převažují obavy, že majetek připadající na jednu akcii Společnosti se bude výhledově blížit k nule. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení v plném rozsahu potvrdil.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 93 písm. b) ZOK soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.7. Podle § 172 odst. 2 o.z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.8. “Obligatorním obsahem výzvy dle § 172 odst. 2 je označení důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Důvod i nedostatky musí být odstranitelné. Z výzvy by mělo být patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit. Soud přitom není povinen, ba ani oprávněn poučovat účastníka řízení, resp. zrušovanou právnickou osobu v rovině hmotného práva, je povinen mu poskytnout odpovídající procesní poučení. Vzhledem k podstatě věci musí toto procesní poučení minimálně obsahovat pojmenování důvodu zrušení a možnosti odstranění nedostatků, tedy právních skutečností svojí povahou hmotněprávních. Další náležitostí je stanovení lhůty k odstranění nedostatků, jakož i poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě.” (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 901 s.).9. V daném případě soud prvního stupně návrhu na zrušení Společnosti s likvidací vyhověl, aniž by jí před vydáním napadeného usnesení poskytl možnost k nápravě podle § 172 odst. 2 o.z., přestože důvod pro zrušení obchodní korporace uvedený v § 93 písm. b) ZOK je odstranitelný. Za této situace je neučinění výzvy ze strany nalézacího soudu vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je důvodem pro zrušení napadeného usnesení.10. Z uvedeného důvodu odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude soud nejprve postupovat podle pokynu odvolacího soudu, který je pro něj závazný podle § 226 odst. 1 o.s.ř. V novém rozhodnutí ve věci se soud bude přednostně zabývat otázkou, zda navrhovatel má na návrhu právní zájem. Pouze pokud dospěje k závěru, že právní zájem navrhovatele na podaném návrhu je dán a případně prokázán, posoudí, zda jsou dány důvody pro zrušení Společnosti podle § 93 písm. b) ZOK. Bude přitom mít na zřeteli, že neschopnost vykonávat činnost po dobu delší než 1 rok se váže na objektivní stav. Pokud obchodní korporace činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení. V případě provádění dokazování soud nařídí ve věci jednání (§ 89 odst. 1 a § 85 písm. a) z.ř.s.).