7 Cmo 440/2017-1276 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatelé se návrhem doručeným soudu dne 14.2.2005 domáhají vůči společnosti , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, (dále jen „Společnost“) přezkoumání výše vypořádání v penězích podle § 220p odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník. Uvedli, že valná hromada společnosti , právnická osoba, ., která schválila převod jmění na společnost , Anonymizováno, , akciová společnost, IČO , IČO, (právní předchůdkyně Společnosti), se konala dne 28.6.2004.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně přiznal s odkazem na § 15a a § 16 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících (dále jen „vyhláška č. 37/1967), ve spojení s § 17 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, znaleckému ústavu , adresa, , identifikační číslo , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „znalec“), znalečné v celkové výši 235 453,90 Kč. Znalečné sestává z odměny za 176 hodin práce , tituly před jménem, na revizním znaleckém posudku po 350 Kč ve výši 61 600 Kč; odměny za 50 hodin práce , tituly před jménem, , , tituly za jménem, na revizním znaleckém posudku po 350 Kč ve výši 17 500 Kč; odměny za 208 hodin práce , fyzická osoba, na revizním znaleckém posudku po 350 Kč ve výši 72 800 Kč; odměny za 30 hodin práce interní oponentury k reviznímu znaleckému posudku po 350 Kč ve výši 10 500 Kč; odměny za 10 hodin závěrečné korektury, tisku a vazby revizního znaleckého posudku a jeho stejnopisů, za odbavení, fakturaci, archivaci a přípravy spisu k vrácení soudu po 200 Kč ve výši 2 000 Kč; odměny za 34 hodin znalecké práce na dodatku č. 1 k reviznímu znaleckému posudku po 350 Kč ve výši 11 900 Kč; odměny za 3 hodiny závěrečné korektury, tisku a vazby dodatku č. 1 revizního znaleckého posudku a jeho stejnopisů, za odbavení a archivaci po 200 Kč ve výši 600 Kč. Takto vypočtené znalečné soud navýšil podle § 20 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 Sb. o 10%, tedy o částku 17 690 Kč, a dále ho navýšil o daň z přidané hodnoty ve výši 40 863,90 Kč (výrok I.). Ve výroku II. nepřiznal znalci znalečné co do částky 3 261,35 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že s ohledem na § 16, § 20 odst. 2, § 25 odst. 2 a § 28 odst. 1 vyhlášky č. 37/1967 hodnotil jednotlivé úkony dle podrobného rozpisu znaleckého ústavu v podáních ze dne 19.12.2016 a ze dne 30.6.2017. Veškeré úkony provedené na revizním znaleckém posudku č. 214 B 139/2016 a jeho dodatku č. 1, ohodnocené částkou 350 Kč za hodinu znalecké práce, byly provedeny odborníky s potřebnou kvalifikací. Dobu jejich trvání ohodnotil soud jako přiměřenou s ohledem na jejich účelnost a revizní charakter posudku a jeho rozsah. Soud přiznal znaleckému ústavu odměnu za celkem 498 hodin znaleckých činností provedených třemi zhotoviteli a dalšími třemi oponenty, kterými jsou zaměstnanci znaleckého ústavu, v požadované sazbě 350 Kč za hodinu práce za činnosti, které jsou podstatou znaleckého zkoumání a vykazují ty nejvyšší nároky na odbornost všech zhotovitelů a oponentů. Hodinovou sazbu v tomto případě posoudil soud jako odpovídající míře náročnosti činnosti znalce a dále jako souladnou s § 17 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a § 15a a § 16 vyhlášky č. 37/1967. Soud přiznal znaleckému ústavu i odměnu za celkem 13 hodin znaleckých činností v požadované sazbě 200 Kč za hodinu práce za činnosti uvedené ve výroku napadeného usnesení, které nevykazují tak vysokou potřebnou míru odbornosti a znalecké činnosti a takto navrženou odměnu opětovně soud posoudil jako souladnou s § 17 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a § 15a a § 16 vyhlášky č. 37/1967. Soud znalci nepřiznal odměnu za 1 hodinu studia spisu ve výši 350 Kč , fyzická osoba, dne 29.9.2016, neboť jej lze ve smyslu § 25 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 považovat za součást úkonů nazvaných Revize posudků konaných téhož dne. Soud dále znaleckému ústavu nepřiznal odměnu za 6 hodin Přípravy doplnění ZP na výzvu soudu spočívající ve studiu podkladů a vytváření rámce dodatku ZP po 350 Kč, neboť tyto úkony svou povahou rovněž odpovídají studiu spisu. Odměnu ve výši 176 900 Kč s ohledem na revizní charakter znaleckého posudku soud ve smyslu § 20 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 navýšil o 10% a následně ještě ve smyslu § 17 zákona č. 36/1967 Sb. navýšil i o částku 40 863,90 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 21%.3. Proti tomuto usnesení podala Společnost včasné odvolání z důvodu uvedených v § 205 odst. 2 písm. c) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Namítla, že znalečné bylo znaleckému ústavu přiznáno předčasně, když v dané věci je na 19.10.2017 nařízeno ústní jednání, při němž se znalec bude muset vypořádat se vznesenými námitkami a dotazy a současně bude muset podaný znalecký posudek, resp. jeho dodatek č. 2 ze dne 19.9.2017 a v něm obsažené závěry, obhájit. Splnění podmínek pro přiznání znalečného lze relevantně posoudit až po slyšení znalce. Dle odvolatelky je nezpochybnitelnou skutečností, že až během výslechu znalce mohou vyjít najevo chyby posudku, nicméně pokud je o znalečném v době výslechu již pravomocně rozhodnuto, není možné danou skutečnost reflektovat v případném snížení přiznané výše znalečného. Posudek považuje za chybný pro závěr znalce, že výši doplatku nelze určit pro nedostatek podkladů a následně, aniž by jakékoliv doklady získal, výši doplatku určil. Výši přiznaného znalečného považuje za nepřiměřenou, neodpovídající znalečnému, které je znalcům v obdobných věcech účtováno. Nepřiměřenost odvolatelka shledává v tom, že odměna byla přiznaná v horní hranici zákonné sazby 350 Kč za jednu hodinu znalecké činnosti. Další navýšení odměny z důvodu, že se jednalo o revizní posudek, přesahuje zákonný rámec. Nejednalo se o náročný posudek. Obdobné posudky zpracovává znalec pravidelně a kontinuálně. Namítla též nedostatečnost samotného odůvodnění napadeného usnesení, kdy soud pouze přebral ústavem požadované znalečné, aniž by věc kriticky zhodnotil. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.4. Znalec ve vyjádření k odvolání s odkazem na § 19 zákona č. 36/1967 Sb. uvedl, že napadené usnesení se týkalo základního posudku a jeho dodatku č. 1, ke kterým již jednání proběhlo dne 19.6.2017. K výši požadované sazby odměny uvedl, že sazbou 350 Kč vyúčtovali pouze práce odborné, zatímco práce administrativní vyúčtovali sazbou 200 Kč za hodinu. Sazby tedy byly diferencovány dle odbornosti tak, jak to předpokládá vyhláška č. 37/1967. Nadto se nejedná o odměnu pro konkrétního zpracovatele jako osobu, ale o odměnu na úrovni organizace, kterou je v daném případě vysoká škola. Z této sazby je třeba uhradit velké množství režijních nákladů, zdravotní a sociální pojištění a jen část je možné vyplatit zpracovatelům. I tak je horní sazba odměny likvidační. Námitku odvolatelky o nedůvodnosti 10% navýšení odměny z důvodu zpracování posudku jako posudku revizního lze jen těžko pochopit. O náročnosti zpracování předmětného posudku vypovídá, že tento spor se nedaří vyřešit již více jak 13 let, v daném případě již bylo zpracováno velké množství předchozích znaleckých posudků. Odvolatelka nevznesla proti znaleckému posudku žádné věcné ani odborné námitky.5. Navrhovatelé ve vyjádření k odvolání uvedli, že s odvoláním zásadně nesouhlasí a jednání odvolatelky považují za nedůvodné a obstrukční. V řízení bylo nadevší pochybnost prokázáno, že vypořádání poskytnuté vytěsněným akcionářům bylo nepřiměřeně nízké. Ze zákona neplyne povinnost znalce svůj posudek obhajovat, naopak soud není nucen ani znalce před přiznáním odměny vyslechnout. Hodinovou sazbu 350 Kč považují za odpovídající zkušenostem a odbornosti znalce. Odůvodnění napadeného usnesení považují za přiměřené. Navrhli, aby odvolací soud odvolání Společnosti pro nedůvodnost zamítl.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Rozhodné znění o.s.ř. pro odvolací řízení (do 31.12.2013) se podává z čl. II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl o.s.ř. novelizován s účinností od 1.1.2014.8. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda odvolání do výroku II. bylo podáno osobou oprávněnou.9. Podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.10. S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud uvádí, že „Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí.” (srov. D