7 Cmo 46/2020-571 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I. uložil společnosti , Jméno advokáta B, ., IČO , IČO advokáta B, , sídlem , Adresa advokáta B, (dále jen „Společnost“) pořádkovou pokutu ve výši 25 000 Kč. Ve výroku II. stanovil pro zaplacení pořádkové pokuty lhůtu 3 dnů a ve výroku III. uložil Společnosti součinnost vyžadovanou znaleckým ústavem. V odůvodnění uvedl, že pořádkovou pokutu Společnosti uložil, podle § 53 odst. 1 o. s. ř. soud ve věci ustanovil znalecký ústav , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Usnesením ze dne 19. 9. 2018 uložil soud účastníkům řízení poskytnout znalci součinnost podle § 127 odst. 3 o. s. ř.. Navrhovatel podáním ze dne 11. 11. 2019, sdělil soudu, že Společnost zmařila účast na místním šetření v areálu podniku Společnosti, když navrhovatel nebyl do areálu podniku vpuštěn. Místní šetření bylo nařízeno znaleckým ústavem na den 11. 11. 2019. Místo konání bylo znalcem určeno v areálu Společnosti.2. Do výroků I. a II. tohoto usnesení podala Společnost včasné odvolání. Uvedla, že usnesením ze dne 14. 10. 2019, č. j. 37 Cm 45/2017-525 uložil soud znalci, aby podal dodatek č. 2 ke znaleckému posudku č. 5443-17-2018 ze dne 15. 11. 2018, jehož předmětem bude ocenění Společnosti substanční majetkovou metodou s tím, že účastníkům řízení bylo uloženo, aby znalci poskytli jím vyžadovanou součinnost. Znalec proto požádal Společnost o informativní schůzku za účelem vyjasnění rozsahu podkladů požadovaných znalcem od Společnosti pro vypracování dodatku č. 2. Po dohodě byl termín schůzky stanoven na den 11. 11. 2019. Navrhovatel emailem ze dne 6. 11. 2019 požádal Společnost a znalce o účast na „místním šetření“. Společnost v odpovědi odmítla přítomnost navrhovatele ve svém výrobním závodě s ohledem na to, že se nejedná o žádné „místní šetření“, ale o výkon činnosti znalce v rámci zpracování dodatku č. 2. Nadto Společnost navrhovateli sdělila, že v rámci návštěvy by mohly být navrhovateli zpřístupněny i informace, které tvoří obchodní tajemství a další neveřejné informace. V návaznosti na to umožnila Společnost dne 11. 11. 2019 vstup do jejího závodu pouze znalci, nikoliv navrhovateli. Napadené usnesení považuje Společnost za nesprávné, když navíc vychází pouze z jednostranného tvrzení navrhovatele. Společnost má za to, že dne 11. 11. 2019 se jednalo o informativní schůzku, nikoli o místní šetření. V této souvislosti žalovaná odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. IV ÚS 244/05, ve kterém Ústavní soud vysvětluje rozdíl mezi termínem „šetření znalce“, kde není nutnost předvolání všech účastníků, a termínem „místní šetření“, tedy formou provedení důkazu. Tento názor potvrdil i Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2410/2016. Schůzka navíc byla domluvena mezi znalcem a Společností, navrhovatel se pozval sám. Z výše uvedené judikatury vyplývá, že navrhovatel neměl právo se účastnit výkonu znalecké činností (šetření) znalce v areálu Společnosti, a tudíž se Společnost nemohla nevpuštěním navrhovatele do svého areálu dopustit porušení své povinnosti poskytovat součinnost znalce dle výzvy soudu. Nadto má Společnost za to, že navrhovatel by se z důvodu zajištění řádného a plynulého průběhu šetření znalce neměl šetření účastnit. Navrhla, aby odvolací soud usnesení prvostupňového soudu v napadeném rozsahu zrušil.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Podle § 53 odst. 1 o. s. ř. tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294, 295 a 320ab, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč.5. Dle usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. IV ÚS 244/05 „ohledání na místě je důkazním prostředkem, který soudu, nikoliv znalci, umožňuje získat poznatky o skutečnostech vnímaných jeho smysly a k ohledání, tedy k provedení důkazu je třeba předvolat všechny, kteří se jinak předvolávají k jednání. V případě šetření znalce, jež je podkladem pro zpracování znaleckého posudku, jako dalšího důkazního prostředku, však taková nutnost nevyvstává, neboť zde nedochází k provedení důkazu (tím je až výslech znalce nebo podání znaleckého posudku před soudem, kde se k němu má právo účastník vyjádřit). Postup znalce v takové situaci nelze směšovat ani s ohledáním dle ust. § 130 o. s. ř. a přítomnost jakýchkoliv osob při tom, když si znalec prohlíží věc (nebo ji zkoumá), je v zásadě zcela irelevantní. Prohlédnutí věci znalcem však není ohledáním na místě, tedy formou provedení důkazu, jak ji zná občanský soudní řád (§ 130 odst. 2 o. s. ř.; termín "místní šetření" občanský soudní řád nezná).“ Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2410/2016, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, „ohledáním, které má dovolatel podle obsahu jeho dovolací argumentace na mysli, není ohledání jako důkazní prostředek upravený v § 130 o. s. ř., nýbrž ohledání prováděné znalcem pro účely podání znaleckého posudku. Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 2. 10. 1998, sp. zn. 23 Cdo 1098/98 (jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://nsoud.cz ), že šetření, které prováděl přímo znalec, nelze zaměňovat za důkazní prostředek ohledání na místě samém (§ 125, § 130 odst. 2 o. s. ř.). Důkaz ohledáním je určen k prokázání právně relevantních tvrzení ve sporu o právo, a proto je k němu - jak výslovně stanoví § 130 odst. 2 věta druhá o. s. ř. - třeba předvolat ty, kteří se předvolávají k jednání, tzn. účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba (§ 115 odst. 1 o. s. ř.). Ohledání může - stejně jako ostatní důkazy - provádět jen soud, v jehož moci není tuto činnost delegovat na jiný subjekt. Jestliže tedy znalec pověřený vypracováním písemného znaleckého posudku shledá nezbytným pro splnění svého úkolu učinit šetření na místě samém, nejde o provádění dokazování a účastníci, respektive jejich zástupci, nemají procesní právo takového ohledání se účastnit, a to ani tehdy, jestliže soud znalci uloží o termínu šetření účastníky vyrozumět. Účastníkům zákon přiznává jen právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny, tedy i ke znaleckému posudku (§ 123 o. s. ř.).“6. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud přitakal námitce Společnosti, že v uvedeném případě se nejednalo o „místní šetření“, ale o šetření znalce na místě. Nevyvstala proto potřeba předvolat všechny účastníky, jelikož zde nedochází k provedení důkazu. Navrhovatel nemá procesní právo účastnit se šetření prováděného znalcem, a to dokonce ani tehdy, kdyby soud uložil soudnímu znalci povinnost účastníky řízení o termínu šetření vyrozumět. Navrhovateli zákon přiznává jen právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny, tedy i ke znaleckému posudku. Společnost se tedy nedopustila neuposlechnutí příkazu soudu k poskytnutí součinnosti znalci, uvedeném v usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 10. 2019, č. j. 37 Cm 45/2017-525, když do svého areálu nevpustila navrhovatele, který na to neměl ze zákona právo.7. Odvolací soud z uvedených důvodů usnesení soudu prvního stupně změnil ve výrocích I. a II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.8. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.). Účastníci řízení se proto neoznačují jako žalobce a žalovaný, nýbrž jako navrhovatel a další účastník řízení (§ 6 odst. 1 z. ř. s.).