7 Cmo 513/2014-197 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem ze dne 5.ledna 2010, doručeným soudu dne 6.ledna 2010, se navrhovatel domáhal vydání rozsudku, jímž by soud určil, že „žalovaná z důvodu zák. č. 126/2002 Sb. dnem 1.5.2002 zanikla právní subjektivita“ a dále požadoval přiznat náhradu nákladů řízení. Podle navrhovatele se domáhá určení zániku právní subjektivity obchodní společnosti , Jméno navrhovatele B, . (dále též jen „společnost“) proto, že komanditistou společnosti byla nejprve , právnická osoba, . (dále též jen „, Anonymizováno, .“), později pak , právnická osoba, . (dále též jen „, Anonymizováno, “), a to i přesto, že v ustanovení § 12 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění novely provedené zákonem č. 126/2002 Sb., s účinností od 1.5.2002 je uvedeno, že banka nesmí být společníkem komanditní společnosti. Přesto, že banky byly povinny uvést majetkové účasti v komanditních společnostech do souladu se zákonem do 1.5.2003, vstoupila do společnosti jako komanditista , Anonymizováno, . a byla do obchodního rejstříku zapsána 1.11.2002, po účinnosti novely o bankách a vymazána byla až 13.8.2003, tzn. tři a půl měsíce zákonem stanoveném termínu, neboť neměla jako komanditista vůbec do společnosti vstupovat. Navrhovatel dále uvedl, že jediný komplementář společnosti , právnická osoba, . , adresa, prodal svůj podnik smlouvou o prodeji podniku ze dne 27.12.1999 (s účinností k témuž dni) společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a to dva dny předtím, než uzavřela společenskou smlouvu o založení společnosti, což je v rozporu s dobrými mravy a zakládá neplatnost takového právního úkonu. Dále namítl neověření podpisů zástupců , Anonymizováno, . , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, , což je vada bránící vzniku společnosti.2. Společnost ve svém vyjádření uvedla, že tvrzení navrhovatele považuje za ryze účelová, nesouhlasí s nimi. Podáním ze dne 11.7.2011, došlým soudu dne 12.7.2011, navrhovatel navrhl změnu návrhu tak, že požadoval, aby soud prohlásil neplatnost společnosti , Jméno navrhovatele B, .. Usnesením ze dne 18.7.2011 č.j. 73 Cm 156/2010 – 40 soud tuto změnu návrhu připustil; na usnesení je vyznačena doložka právní moci ke dni 17.8.2011.3. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti společnosti , právnická osoba, ., … se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatel je povinen uhradit na účet soudu částku ve výši 9.450,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok II.), „Navrhovatel je povinen uhradit k rukám právního zástupce odpůrce č. 1) a č. 2) náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Výše nákladů činí 38 880 Kč.“ (výrok III.), „Navrhovatel a odpůrce č. 3 nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok IV.).4. Po provedeném dokazování soud prvního stupně (dále i jen „soud“) zjistil z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti , Jméno navrhovatele B, ., že tato společnost byla zapsána do obchodního rejstříku 5. května 2000, komplementářem byla společnost , právnická osoba, ., a komanditistou společnost IPB a.s. s vkladem 2 900 000 000,- Kč, který byl splacen v plném rozsahu. Dále soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, . byla z obchodního rejstříku jakožto komanditista vymazána dne 1. listopadu 2002 a zapsána , Anonymizováno, ., a to v období od- l. listopadu 2002 do 13. srpna 2003. Z rejstříkového spisu oddíl A vložka 42710, a to ze společenské smlouvy soud zjistil, že podpisy všech osob oprávněných jednat jménem komanditisty i komplementáře jsou úředně ověřené, ve spise se rovněž nachází prohlášení správce vkladu o složení vkladu komanditisty ve výši 2 900 000 000,- Kč. Dále soud zjistil, že k založení společnosti , Jméno navrhovatele B, . došlo dne 29.12.1999. Ze smlouvy ze dne 27.12.1999 soud zjistil, že došlo k prodeji podniku mezi , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Dle závěru soudu tedy společnost byla založena v souladu s obchodním zákoníkem, a to dne 29.12.1999 a k jejímu vzniku došlo zápisem do obchodního rejstříku dne 5. května 2000. Podpisy na společenské smlouvě zúčastněných společníků byly úředně ověřeny a vklad byl v celém rozsahu splacen. Navrhovatel svá tvrzení, ryze účelová, o neplatnosti založení společnosti, ničím nedoložil. Do účinnosti novely zákona o bankách č. 126/2002 Sb., tzn. do 1.5.2002, byly banky oprávněny se účastnit jako společníci komanditní společnosti. Po novele zákona o bankách účinné od 1.5.2002, byla dle přechodných ustanovení stanovena lhůta jeden rok k tomu, aby společníci, a to banky, převedly svou účast na třetí osoby. V daném případě tedy komanditista IPB a.s. převedl svoji účast ve společnosti na , Anonymizováno, ., která následně svoji účast ve společnosti - dne 13. srpna 2003, převedla na , právnická osoba, , jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku. V daném případě, tedy banka splnila svoji povinnost, stanovenou jí novelou zákona o bankách č. 126/2002 Sb. Následně soud citoval ustanovení § 68a obch.zák. s tím, že může neplatnost společnosti prohlásit jenom soud, a to i bez návrhu, za podmínek taxativně stanovených pod písmeny a/ až f/ odst. 2 citovaného ustanovení zákona. Přesto, že soud navrhovatele vyzval, aby soudu tvrdil, a k důkazu doložil, které z citovaných ustanovení zákona bylo porušeno, a byly tak splněny podmínky pro to, aby soud společnost , Jméno navrhovatele B, . zrušil, navrhovatel soudu tvrzení nedoplnil a důkazy nedoložil. Přesto soud zjišťoval, zda nedošlo k porušení, byť jediného důvodu citovaného v § 68a odst. 2 písm. a/ až f/ obch.zák. a zjistil, že „společnost nesplňuje žádný z důvodů taxativně stanovených v citovaném ustanovení zákona pro prohlášení neplatnosti společnosti“. Tvrzení navrhovatele, že společnost , Anonymizováno, zapsaná v , Anonymizováno, obchodním rejstříku neexistuje, jednak navrhovatel neprokázal a jednak soud zjistil, že tato společnost existuje jednak proto, že samotná žaloba byla prostřednictvím , Anonymizováno, soudu této společnosti doručena, a jednak , tituly před jménem, , Anonymizováno, , právní zástupce společnosti , Anonymizováno, , doložil plnou moc od této společnosti včetně přeloženého kyperského rejstříku o zápisu společnosti do kyperského rejstříku a dále z předložení překladu označení osob oprávněných jménem této společnosti jednat. Rovněž tak neobstojí tvrzení navrhovatele, že společnost , právnická osoba, . v době založení společnosti , Jméno navrhovatele B, . neexistovala, neboť jak soud zjistil, společnost , právnická osoba, . prodala smlouvou o prodeji podniku ze dne 27.12.1999 s účinností k témuž dni, svůj podnik společnosti , právnická osoba, ., nicméně této společnosti , právnická osoba, . právní subjektivita nezanikla. Společnost jen změnila předmět své činnosti, jak vyplývá z příslušného zápisu v obchodním rejstříku. Společnost tedy existovala a byla tudíž oprávněna dne 29.12.1999 podepsat smlouvu o založení společnosti , Jméno navrhovatele B, . Soud uzavřel, že návrh na prohlášení neplatnosti společnosti podaný navrhovatelem je čistě účelový; „navrhovatel pouze tvrdil, avšak neprokázal jediný důvod, pro prohlášení neplatnosti společnosti z taxativně stanovených důvodů v odstavci 2 § 68a obch.zák.“.5. Náhradově nákladový výrok soud odůvodnil ustanovením § 142 o.s.ř. s tím, že podle úspěchu ve věci „odpůrce č. 1) , Jméno navrhovatele B, .“ a „odpůrce č. 2) , Anonymizováno, “, oba zastoupeni advokátem , tituly před jménem, , Anonymizováno, , byli ve věci úspěšní, a proto jim náleží náhrada nákladů řízení. Náklady řízení „odpůrce č. 1)“ činí dle soudu odměna advokáta dle § 7g) vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 15.000,- Kč, 6x režijní paušál po 300,- Kč, dále 20 % DPH, celkem tedy 20.160,- a náklady řízení „odpůrce č. 2)“ činí odměna advokáta dle § 7g) vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 15.000,- Kč, 3x režijní paušál po 300,- Kč, dále 20 % DPH, celkem tedy 18.720,- Kč. Náhradově nákladový výrok IV. odůvodnil soud tím, že „odpůrce č. 3“ žádné náklady řízení neuplatnil a ani mu žádné nevznikly.6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto hlavní odvolací námitky:1)Není nikde relevantně „podloženo“, že skutečně došlo ke splacení vkladu komanditistou a soud se měl zabývat i tím, zda a jak skutečně došlo ke splacení vkladu komanditisty, kdy jedině účetními doklady je zjistitelné, zda k takovému splacení ve skutečnosti došlo, či zda se jedná pouze o „jednání na oko“.2)“Účelovost“ vidí odvolatel právě u způsobu založení společnosti, přičemž on pouze využívá své legitimní právo k podání „žaloby“, jehož využití nelze hodnotit jako účelové, aby eliminoval nebezpečí, které mu hrozí, když společnost v jiném sporu proti navrhovateli uplatňuje zaplacení pohledávek získaných přes třetí osobu od , Anonymizováno, ., a to i cestou konkursu na majetek odvolatele.3)Soud pomíjí fakt, když , Anonymizováno, . měla převést v souladu s přechodnými ustanoveními zákona o bankách svoji účast na třetí osobu, nikoliv opět na banku (, Anonymizováno, .), což j