12 Cmo 131/2021-355 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 10. 6. 2016, č. j. 20 Cm 22/2016-37, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 137 123 Kč a v bodě III. výroku povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 6 051 Kč.2. Žalobce se domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 4 778 862,28 s postižními právy z titulu směnky vystavené žalovaným v Praze dne 26. 3. 2014 na řad žalobce, splatné dne 2. 2. 2016. Soud rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němu podal žalovaný včasné námitky, v nichž uvedl, že neexistoval důvod pro vystavení směnky, neexistovala smlouva o směnečném vyplňovacím právu, směnka nebyla uplatněna v dobré víře, podpis na směnce není pravým podpisem žalovaného a došlo k započtení pohledávky. Společnost , Anonymizováno, považuje nárok žalobce za neoprávněný, došlo k zaplacení 500 000 Kč. Společnost , Anonymizováno, potvrdila úhradu částky 529 180 Kč ve prospěch účtu , Anonymizováno, s poznámkou „úhrada pohledávky , Anonymizováno, “. Společnost , Anonymizováno, započetla svoji pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 15 594 306,79 Kč, vzniklé v důsledku porušení závazku ze smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce rovněž před podpisem smlouvy o převodu podílu komanditisty úmyslně zatajil podstatné skutečnosti vztahující se k bonitě komanditní společnosti.3. Na základě provedeného dokazování (směnkou, smlouvami o směnečném vyplňovacím právu ze dne 26. 3. 2014, smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2014, směnkou vystavenou na řad , Anonymizováno, třemi smlouvami o převodu podílu ze dne 26. 4. 2014, avízy k zahraničním platbám a výpisy z účtu žalovaného, dokladem o zaplacení ze dne 12. 12. 2015 znaleckým posudkem , Anonymizováno, , výslechem znalkyně a výslechem svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ,) uzavřel, že tvrzení o nepravosti podpisu na směnce bylo vyvráceno znaleckým posudkem, v němž znalkyně dospěla k závěru, že podpis výstavce na směnce je pravděpodobně pravým podpisem žalovaného. Tomuto závěru odpovídá i to, že v den vystavení směnky žalovaný prokazatelně podepsal tři smlouvy o převodu podílů, které byly součástí souboru vzájemně provázaných dokumentů, jejich součástí byla i předmětná směnka, kterou žalovaný dle svědka , Anonymizováno, podepsal. Tvrzení o zaplacení částky 529 180 Kč společností , právnická osoba, vyvrací doklad o zaplacení vydaný , Anonymizováno, v němž je ve zprávě pro příjemce uveden údaj „úhrada pohledávky , Anonymizováno, “. Vzhledem k tomu, že v den vystavení směnky vystavil žalovaný blankosměnku na řad společnosti , Anonymizováno, a uzavřel s touto společností smlouvu o směnečném vyplňovacím právu, je zřejmé, že uvedená platba byla provedena ve prospěch jmenované společnosti, nikoliv ve prospěch žalobce. S ohledem na přijatý závěr soud nehodnotil další provedené listinné důkazy a neprovedl výslech svědka , Anonymizováno, , neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy soudem hodnocenými.4. Provedené dokazování dále umožnilo přijetí závěru, že směnka byla původně blankosměnkou a zajišťovala, že společnost , právnická osoba, splní svůj dluh vůči žalobci ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2014 mezi žalobcem a společností , právnická osoba, . Žalovaným vystavená směnka kauzu měla, když plnila funkci zajištění dluhu jiného subjektu (společnosti , právnická osoba, .) ze smlouvy o postoupení pohledávek. Dostatečným důvodem směnky je ujednání o tom, že povinnost jiného dlužníka bude zajištěna směnkou (k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007). Uplatnění směnky tak nemohlo být ani v rozporu s dobrou vírou žalobce. Tvrzení o neexistenci smlouvy o směnečném vyplňovacím právu bylo rovněž vyvráceno, ujednání o způsobu vyplnění blankosměnky je obsaženo ve smlouvě ze dne 26. 3. 2014.5. Pokud jde o tvrzené započtení, námitka úhrady 500 000 Kč je neurčitá s ohledem na absenci údaje kdo, komu, kdy a na jakou pohledávku měl uvedenou částku zaplatit. Částka 529 180 Kč byla společností , právnická osoba, zaplacena, ale nikoliv žalobci. Neurčitou, tj. neprojednatelnou, je i námitka započtení pohledávky ve výši 15 594 306,79 Kč z titulu náhrady škody, neboť chybí vylíčení, jakou konkrétní povinnost žalobce ze smlouvy o postoupení pohledávky porušil. Nadto pro vymezení okruhu kauzálních námitek je zásadní ujednání účastníků směnečného vztahu vymezující funkční vztah směnky ke kauzálnímu poměru (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 81/2014). V posuzované věci je okruh kauzálních námitek vymezen smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem a společností , právnická osoba, . Je v zásadě vyloučené, aby ze smlouvy o postoupení pohledávek vznikla pohledávka z titulu náhrady škody spočívající v chybějících strojích, zařízeních, náhradních dílech apod. O takové pohledávce (zřejmě z titulu odpovědnosti za vady převáděného podílu) lze obecně uvažovat ve vztahu ke smlouvě o převodu podílu, která byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným. Případně odpovědným z této smlouvy by byla jmenovaná společnosti, nikoliv žalobce, který stranou smlouvy o převodu podílu nebyl. Nedůvodná je i námitka úmyslného zatajení podstatných obchodních skutečností, neboť podíl převáděla na základě smlouvy společnost , Anonymizováno, , nikoliv žalobce, který tak nemohl žádné podstatné skutečnosti zatajit.6. Vzhledem k uvedenému soud shledal námitky žalovaného nedůvodnými. Protože žalobce předložil platnou směnku, v níž se žalovaný zavázal zaplatit směnečnou sumu v ní uvedenou, ponechal soud směnečný platební rozkaz v platnosti. Náhradu nákladů řízení přiznal soud v námitkovém řízení úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).7. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo jej změnil tak, že „se nárok žalobce zamítá“. Uvedl, že žalobce žádný závazkový vztah se žalovaným neuzavřel a žalovaný tudíž neměl důvod vystavit směnku ani jako fyzická osoba, ani zástupce společnosti , právnická osoba, . Žalovaný neměl důvod zajišťovat peněžité závazky ve společnosti , právnická osoba, , protože v ní nefiguroval, k čemuž soud prvního stupně nepřihlédl. Žalovaný trvá na tom, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem. Závěr znaleckého posudku je pouze v rovně pravděpodobnosti, přičemž z výslechu znalkyně vyplynulo, že kategoricky určit podpis na směnce za pravý podpis žalovaného nemůže. Ohledně pravosti podpisu tak žalobce neunesl důkazní břemeno. Žádný ze svědků si žalovaného nepamatoval. Svědek , Anonymizováno, vypověděl, že žalovaného by na ulici patrně nepoznal, neboť neví, jak vypadá. Otázkou je, jak mohl tvrdit, že směnku skutečně podepsal pan , Anonymizováno, . Soud prvního stupně rovněž opomněl podstatnou část výpovědi svědka , Anonymizováno, , který uvedl, že byl pouze u ověřování, a nemůže tvrdit, kdo jaké dokumenty podepsal. Tato svědecká výpověď vyznívá ve prospěch žalovaného. Soud prvního stupně zatížil řízení závažnou vadou nepřezkoumatelnosti, když důkazní prostředky vyhodnotil protichůdně, dospěl na základě nich k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Jak má vypadat odůvodnění rozsudku upravuje § 157 odst. 2 o. s. ř. Z tohoto pohledu rozsudek dostatečně odůvodněn není. Soud prvního stupně zaujal skutkový závěr na základě tzv. souhrnného skutkového zjištění, kdy po výpočtu provedených důkazů přešel k závěru o skutkovém stavu. Samotná konstrukce odůvodnění rozsudku požadavkům zákona neodpovídá, neboť nebyla uvedena dílčí skutková zjištění z jednotlivých důkazů a souhrnný skutkový nález je bez logické návaznosti a bez hodnotící vazby k jednotlivým důkazům. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav neúplně, neboť neprovedl důkazy navržené žalovaným, např. výslech svědka , Anonymizováno, . Jeho výslech mohl závěry soudu prvního stupně vyvrátit. Předloženy byly i další listiny, ze kterých vyplývá absence vzniku závazkového vztahu mezi účastníky. K nim soud prvního stupně rovněž nepřihlédl.8. Žalobce navrhl ve vyjádření k odvolání rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Uvedl, že bylo prokázáno, že vystavení směnky bylo součástí větší majetkové transakce, které se jako nabyvatel obchodních podílů účastnil i žalovaný. Veškeré smlouvy byly uzavřeny 26. 3. 2014, podpisy na nich byly úředně ověřeny. Kauzou směnky bylo zajištění pro společnost , právnická osoba, . ze smlouvy o postoupení pohledávek. Zajišťovací směnka nevyžaduje, aby byl její dlužník účastníkem zajištěného vztahu. Stejně tak byla prokázána pravost podpisu žalovaného jako výstavce směnky, a to nejen znaleckým posudkem, ale i souborem smluvní dokumentace. Pravděpodobnostní závěr znalkyně postačuje pro závěr, že směnku žalovaný podepsal. Jak uvedla znalkyně, od určení střední roviny pravděpodobnosti není možné určit podpis za nepravý. Pravost podpisu byla pak prokáz