12 Cmo 143/2021-345 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 9 347 452,64 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 27. 2. 2015.2. Soud prvního stupně vydal dne 16. 4. 2019 rozsudek, kterým žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 9 347 452,64 s příslušenstvím a odměnou. Žalovaný podal v zákonné lhůtě proti tomuto rozsudku odvolání. Poté, co soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 6. 2019 vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 468 931 Kč, požádal žalovaný opakovaně o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně naposledy o takovém návrhu rozhodl usnesením ze dne 7. 1. 2021 č. j. 39 Cm 221/2017-225, kterým řízení o osvobození od soudního poplatku za odvolání zastavil z důvodu opakovaného návrhu, přičemž majetkové poměry žalovaného se nezměnily. K odvolání žalovaného bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č. j. 12 Cmo 50/2021-309 výše uvedené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že žalovaný úplně a pravdivě nevylíčil tvrzenou změnu majetkových poměrů a opakovanými návrhy zneužívá právo upravené v § 138 o. s. ř. ve snaze oddálit pravomocné skončení sporu.3. Písemným podáním ze dne 4. 3. 2021 žalovaný v rámci „doplnění odvolání proti usnesení č. j. 39 Cm 221/2017-225“ navrhl, aby soud prvního stupně řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání nezastavil dle § 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 549/91 Sb., neboť má vážný zájem na jeho pokračování, není však schopen soudní poplatek v důsledku jeho finanční situace zaplatit jednorázově.4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 4. 2021 doručeným dne 12. 4. 2021 opakovaně vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 468 931 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení.5. Žalovaný přípisem ze dne 17. 4. 2021 doručeným k témuž dni soudu prvního stupně požádal o nezastavení odvolacího řízení za podmínek § 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 549/91 Sb. s tím, že je připraven soudní poplatek zaplatit v plné výši, nikoli však v rámci stanovené 15-denní lhůty. Uvedl, že nedisponuje dostatečným likvidním množstvím peněžních prostředků, v důsledku čehož (zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku) mu vznikne újma s tím, že pro posouzení daného návrhu lze vycházet ze všech dosavadních tvrzení a důkazů. V další části návrhu žalovaný odkázal na své majetkové poměry, aktuální výdělkové možnosti i vyživovací povinnost vůči dětem.6. Vzhledem k tomu, že žalovaný soudní poplatek za odvolání ve výši 468 931 Kč ve stanovené lhůtě nezaplatil, postupoval soud prvního stupně dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb. a odvolací řízení zastavil. Ve svém odůvodnění mimo jiné uvedl, že žalovaný mohl uplatnit takový návrh již dříve po prvém zamítnutí žádosti o osvobození od soudního poplatku za odvolání, a proto považuje předmětný návrh za obstrukční.7. Žalovaný podal proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které k výzvě soudu doplnil písemným podáním ze dne 28. 7. 2021, v němž uvedl, že jeho žádost uplatněná dle § 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 549/91 Sb. je důvodná. Soud prvního stupně nepostupoval správně, když odvolací řízení zastavil, aniž odůvodnil, z jakého důvodu nebylo návrhu žalovaného vyhověno. Z tohoto důvodu považuje výše uvedené rozhodnutí za nepřezkoumatelné s tím, že žalovanému bylo odepřeno splnit jeho poplatkovou povinnost dodatečně.8. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. V souladu s § 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížností zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů, výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.10. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně výzvou ze dne 6. 4. 2021 doručenou dne 12. 4. 2021 řádně vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání (s vědomím pravomocného usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků) a ten jej v rámci stanovené 15-denní lhůty nezaplatil, nastaly zákonné podmínky pro zastavení odvolacího řízení dle 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb.11. V souladu s § 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 549/91 Sb. soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.12. Smyslem výše uvedeného ustanovení je zohlednění situace, v níž poplatník je ochoten a schopen uhradit soudní poplatek, ale jiná událost (např. prodej nemovitosti) mu brání ve včasném obstarání peněžních prostředků, nikoli však neschopnost soudní poplatek uhradit z vlastních zdrojů z důvodu nepříznivých majetkových poměrů s tím, že o žádosti týkající se osvobození od soudních poplatků již bylo pravomocně rozhodnuto (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3115/2015). Pouze za předpokladu, že soud kladně vyhodnotí tvrzené okolnosti na straně poplatníka, které byly náležitým způsobem osvědčeny, vydá o tom za podmínek § 9 odst. 5 zák. č. 549/91 Sb. usnesení, které není třeba doručovat.13. Je třeba konstatovat, že návrhy žalovaného ze dne 4. 3. 2021 i 27. 4. 2021 sice obsahují „vážný zájem“ na pokračování v odvolacím řízení i „ochotu“ soudní poplatek za odvolání zaplatit, neuvádějí však z jakých zdrojů žalovaného, když opakovaně odkazují na majetkové poměry, jež byly prezentovány již v návrzích na osvobození od soudních poplatků. Za situace, kdy žalovaný od roku 2019 opakovaně tvrdil, že není v jeho možnostech zaplatit soudní poplatek za odvolání a o tomto návrhu již bylo pravomocně rozhodnuto, neuvěřil odvolací soud tomu, že v daném stadiu řízení (nikoli v soudem stanovené 15-denní lhůtě) je žalovaný objektivně schopen soudní poplatek již zaplatit, aniž konkrétně vymezil a osvědčil okolnosti, které mu v tom nyní brání. Zejména pak neuvedl, z jakých finančních zdrojů by byl poplatek zaplacen. Odvolací soud proto považuje tento návrh za účelový zneužívající zákonnou úpravu § 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 549/91 Sb. s tím, že takovému návrhu žalovaného nelze přiznat právní ochranu (§ 6 o. s. ř.). Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud nevyhodnotil naplnění podmínek pro nezastavení odvolací řízení dle § 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 549/91 Sb. a nevydal o tom usnesení.14. Lze proto shrnout, že soud prvního stupně postupoval ve shodě s § 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb., pokud odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Z tohoto důvodu odvolací soud napadené usnesení jako věcně správně potvrdil dle § 219 o. s. ř.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že na straně žalobkyně, která byla v tomto řízení úspěšná, žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.