12 Cmo 213/2021-264 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 1 307 463 USD z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku porušení povinností žalované při správě portfolia žalobce a to dluhopisů islandské banky , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “) s odkazem na komisionářskou smlouvu ze dne 16. 6. 2005, na jejímž základě žalobce zakoupil dluhopisy této banky za 3 000 000 USD, jež byly ve správě žalované. Předmětná investice byla každoročně obnovena a naposledy se tak stalo dne 30. 6. 2008. V důsledku špatné ekonomické situace v bankovním sektoru Islandu došlo dne 24. 11. 2008 ke schválení moratoria na závazky emitenta , Anonymizováno, , o čemž byl žalobce informován dopisem žalované ze dne 19. 1. 2009. Následkem vyhlášeného moratoria došlo k omezení práv žalobce na uplatnění práv z dluhopisů. Na základě schváleného vypořádání investice ze dne 6. 11. 2015 získal žalobce zpět pouze část své investice. Žalobce v oblasti investic je laikem, konzervativním investorem a dluhopisy islandské banky nekupoval v rámci své podnikatelské činnosti. Insolvence islandských bank nastala v roce 2008, nicméně varovné signály o nezodpovědném počínání těchto bank se u odborné veřejnosti objevovaly dávno před vypuknutím krize. Žalovaná, jež podniká v oblasti obchodů s cennými papíry, však neučinila nic, což by odvrátilo hrozbu škody pro žalobce. Výše uvedená investice vzhledem k osobě investora se však pro žalobce ukázala být nevhodnou a nepřiměřenou s přihlédnutím k malé a riskantní ekonomice Islandu. Vzhledem k tomu, že žalovaná informovala žalobce o vzniklé situaci s prodlevou, pak nepostupovala s odbornou péčí a neinformovala jej o rizicích, jež jsou s investicí spojeny. Poslední obchod (30. 6. 2008) by za standardních okolností nemohl proběhnout, neboť v té době muselo být (mělo být) žalované zřejmé, že banka , Anonymizováno, nebude schopna dostát svým závazkům. Žalovaná tak měla v době do 24. 11. 2008 v rámci plnění prevenční povinnosti informovat žalobce o nastalé situaci a vyvinout úsilí k zabránění škody. V daném případě se jedná o objektivní odpovědnost, kterou nelze přenášet na žalobce. Příčinou vzniku škody tedy nebylo prohlášení insolvence islandských bank, nýbrž porušení základních povinností žalované v rámci jejích prevenčních povinností k odvracení hrozící škody.2. Žalovaná ve svém vyjádření zejména uvedla, že na základě tehdy známých informací a při vynaložení odborné péče nemohla dovodit, že islandská banka , Anonymizováno, nedostojí svým závazkům, neboť pád veškerých islandských bank byl v dané době pro všechny překvapivý. Žalobce přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení s bankou , Anonymizováno, a obdržel částečné uspokojení v rozsahu 1 692 536,56 USD, 287 172 ks dluhopisů emitovaných bankou, Anonymizováno, , Anonymizováno, a 1 225 akcií banky , Anonymizováno, ve formě náhradních cenných papírů. Žalovaná rovněž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 6. 2012 sp. zn. 28 Cdo 3363/2011, dle něhož „majetková újma spočívající ve ztrátě hodnoty akcií vzniká akcionářům teprve tehdy, nejsou-li jejich práva spojená s akcií jakožto cenným papírem akciovou společností uspokojena“ a „jestliže škoda neexistuje k okamžiku, ve kterém soud rozhoduje o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně“. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že jeho práva spojená s náhradními cennými papíry nebudou uspokojena a insolvenční řízení s bankou , Anonymizováno, není dosud skončeno a žalobci jsou, případně mohou být poukazovány další platby, je žaloba uplatněna předčasně. S ohledem na výše uvedené totiž není zřejmé, jaká škoda žalobci vznikla.3. Žalobce ve svém vyjádření oponoval námitce předčasnosti žaloby uplatněné žalovanou poukazem na skutečnost, že pro uplatnění nároku je relevantní běh promlčecích lhůt s tím, že objektivní promlčecí lhůta je desetiletá a skončí bez ohledu na to, zda výše škody je známá či nikoliv. V dané věci tato objektivní lhůta začala běžet dne 23. 11. 2008, kdy žalovaná mohla ještě jednat ve prospěch žalobce, neboť následujícího dne bylo schváleno moratorium na závazky banky , Anonymizováno, . Zamítnutí návrhu by mělo za následek odmítnutí spravedlnosti, neboť žalobce by nemohl nárok uplatnit znovu.4. Soud prvního stupně nejprve řešil otázku předčasnosti žaloby, tedy zda lze o uplatněném nároku rozhodnout v době, kdy likvidace banky , Anonymizováno, není dosud ukončena nebo až po jejím skončení a vyplacení náhrad. Za tímto účelem vycházel zejména z citovaného rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3363/2011, které řešilo otázku předčasnosti žaloby v souvislosti se vznikem škody a možností jejího uspokojení ze strany stále existujícího subjektu (banky). Zejména pak aplikoval závěry odvolacího soudu ve sporu mezi shodnými účastníky sp. zn. 12 Cmo 261/2020, ve kterém skutkové okolnosti týkající se předčasnosti žaloby byly analogické, týkaly se pouze dluhopisů jiné islandské banky. I v tomto řízení dospěl odvolací soud k závěru o předčasnosti žaloby, když insolvenční řízení emitenta původních dluhopisů nebylo dosud skončeno. Do jeho skončení je oprávněný závěr, že ke vzniku škody dosud nedošlos s tím, že hodnota náhradních cenných papírů nemá na tento závěr žádný vliv. Ohledně běhu objektivní promlčecí lhůty uzavřel, že v případě takové námitky by bylo třeba zkoumat, zda její uplatnění není zneužitím práva na úkor účastníka.5. Žalobce ve včas podaném odvolání ze dne 3. 9. 2021 zejména uvedl, že nebyl akcionářem banky , Anonymizováno, , pouze vlastnil jí vydané dluhopisy, z tohoto důvodu judikatura Nejvyššího soudu uváděná soudem prvního stupně není na danou věc přiléhavá. Naopak odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, dle něhož „představuje-li škoda majetkovou újmu v podobě zkrácení majetkového stavu poškozeného, nelze vznik škody bez dalšího spojovat s formálním skončením konkursního řízení, t.j. s právní mocí o zrušení konkursu, rozhodující je skutkové zjištění, že žalobce prokazatelně nemůže vůči svému dlužníku úspěšně dosáhnout uspokojení pohledávky“. K podání žaloby není také vyžadována znalost přesné výše škody, ale postačuje pouze orientační znalost jejího rozsahu. Dle žalobce lze proto shrnout, že škoda nevznikne až se skončením insolvenčního řízení na banku , Anonymizováno, , neboť je nyní již zřejmé, že jeho pohledávky nebudou nikdy v plné výši uspokojeny. Tato skutečnost byla rovněž známa soudu prvního stupně, který měl proto zkoumat, v jakém okamžiku dospěl žalobce ke skutkovému zjištění, že jeho pohledávky vůči bance , Anonymizováno, nebudou bankou v plné výši uspokojeny, a v jakém okamžiku byl schopen alespoň rámcově určit rozsah škody. Na základě výše uvedeného nelze dospět k závěru, že je žaloba předčasná. Žalobce dále namítal, že soudem prvního stupně nebyl řádně poučen dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o nedostatečných skutkových tvrzeních ohledně vzniku škody včetně neunesení důkazního břemene. Tímto postupem soudu bylo žalobci odepřeno právo na spravedlivý proces. Nelze totiž zamítnout bez dalšího žalobu pro neunesení břemena tvrzení a důkazního.6. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 12. 11. 2021 k odvolání žalobce zejména uvedla, že námitky žalobce zpochybňující aplikaci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3363/2011 na předmětnou věc jsou účelového charakteru, neboť jeho závěry se týkají cenných papírů jako takových, tj. i dluhopisů, stanovením hodnoty cenného papírů se ostatně vypořádal již soud prvního stupně. Okamžik vzniku škody judikoval Nejvyšší soud rovněž v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1257/2007. Pokud žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, pak se týkalo situace dlužníka po splnění dle pravomocného rozvrhového usnesení a před zrušením konkursu, což se však netýká insolvenčního řízení na banku , Anonymizováno, , ve kterém nebylo dosud vydáno žádné rozvrhové usnesení a žalobce nepřijal ani žádné rozvrhové plnění. Nelze proto předjímat, jakého finanční plnění se nakonec žalobci dostane. Za situace, kdy konkursní nebo insolvenční řízení před vydáním rozvrhového usnesení nedovoluje určit výši škody, je na místě žalobu zamítnout pro předčasnost. Jelikož nelze postavit najisto, v jakém rozsahu se věřitel uspokojí z majetku dlužníka, pak platí závěr, že škoda ještě nevznikla. Lze souhlasit, že v době podání žaloby výše škody nemusí být postavena najisto, pak ale v době vydání rozhodnutí je třeba znát její výši. Žalovaná má za to, že byl žalobce poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., v uvedené věci soud zjistil věc úplně, a proto ani nebylo nutné další poučení. Poučení soudu přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení či navržené důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci.7. V doplňujícím vyjádření ze dne 3. 12. 2021 žalobce uvedl, že zánikem původních dluhopisů vznikla žalobci škoda, neboť hodnota obdržených náhradních cenných papírů nedosahuje výše pohledávek, které měl žalobce vůči bance , Anonymizováno, na základě dluhopisů. Dluhopisy emitované bankou , Anonym