12 Cmo 216/2021-133 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh žalovaného na o osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že žalovaný podal dne 12. 5. 2021 žalobu na obnovu řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2011, č. j. 12 Cmo 78/2011-80, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2011, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2009, č. j. 49 Cm 398/2009-22. Poté, co byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, požádal o osvobození od soudních poplatků. Z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, potvrzení o výplatě starobního důchodu za období 12. 6. - 11. 7. 2021 a platebního dokladu SIPO za měsíc červen 2021 soud zjistil, že žalovaný má starobní důchod ve výši 12 528 Kč měsíčně, vyplácena je mu částka 10 948 Kč. Měsíčně hradí poplatky spojené s bydlením ve výši ve výši 6 152 Kč. Nevlastní žádný majetek, v domácnosti žije sám. Soud postupoval podle § 138 odst. 1 o. s. ř. a uzavřel, že pro přiznání osvobození od soudních poplatků jsou hodnoceny dva předpoklady, a to, zda se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva nebo bránění práva, a zda to odůvodňují poměry navrhovatele. Žalovaný podal žalobu z důvodu, že dne 8. 5. 2021 nalezl domněle ztracené dokumenty, které prokazují, že majitel směnky (původní) „nezákonně manipuloval se směnkou, zřejmě podvedl , právnická osoba, . (nebo s ním jednal ve shodě) a potažmo Váš soud, dopustil se křivého svědectví u Vašeho soudu a zřejmě i podvodu na mé osobě, směnku vyplnil excesivně“. Lze tak provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení. Podle § 234 odst. 2 a § 233 o. s. ř. musí být žaloba na obnovu řízení podána nejpozději do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí. Posledním dnem lhůty byl den 28. 6. 2014, když žalobou napadený rozsudek nabyl právní moci dne 28. 6. 2011. Žaloba však byla podána až dne 12. 5. 2021. Žaloba na obnovu je proto zjevně opožděná. Vzhledem k tomu, že obě podmínky pro osvobození od soudních poplatků musí být splněny kumulativně a podmínku absence zjevně bezúspěšného uplatňování práva není naplněna, soud dále nehodnotil, zda by nepříznivé poměry žalovaného odůvodňovaly žádané osvobození od soudních poplatků. Proto byl návrh žalovaného zamítnut.2. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž uvedl, že od začátku sporu prokazoval, že směnka, která byla použita k vymáhání pohledávky, byla použita neoprávněně. Automobil vrátil. Do dnešního dne zaplatil exekutorovi více jak 300 000 Kč. Na zaplacení soudního poplatku nemá finanční prostředky, s ohledem na zdravotní stav není schopen vykonávat práci. Neuplatňuje svévolně právo. Doplnil, že společnosti , právnická osoba, zaplatil prostředky, které byly exekuovány neoprávněně. Zvyšují se mu životní náklady. Na právníka nemá peníze.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu zjistil, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2011, č. j. 12 Cmo 78/2011-80, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2011, byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2009, č. j. 49 Cm 398/2009-22. Žaloba na obnovu řízení byla soudu doručena dne 14. 5. 2021.5. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva. O zřejmé bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se jedná zejména tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Podle § 233 odst. 2 o. s. ř. může být žaloba na obnovu řízení podána po třech letech od právní moci napadeného usnesení jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny. Z citovaného ustanovení vyplývá, že objektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení činí tři roky a běží od právní moci napadeného rozhodnutí. Po uplynutí této lhůty je žaloba na obnovu řízení opožděná, a to i kdyby v té době ještě běžela lhůta subjektivní, která je tříměsíční. Podání žaloby by nebylo omezeno objektivní lhůtou pouze v případě, že by jako důvod obnovy bylo uplatněno nové rozhodnutí v ustanovení citované. Tak tomu však v posuzované věci nebylo. Podal-li tedy žalovaný žalobu na obnovu řízení u soudu až dne 14. 5. 2021, přičemž rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 28. 6. 2011, je žaloba na obnovu řízení opožděná. Její uplatnění je tak zjevně bezúspěšným uplatňováním práva. Za situace, kdy nebyl splněn jeden z předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, soud prvního stupně nepochybil, nezabýval-li se splněním druhého z předpokladů (poměry účastníka), neboť pro přiznání osvobození je nezbytné splnění obou předpokladů.6. Napadené usnesení proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.