12 Cmo 233/2019-965 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2002, č. j. 33 Cm 23/2001-235 v bodě I. výroku tak, že se žaloba o zaplacení částky 32 069 871,05 Kč s příslušenstvím zamítá (bod I. výroku) a v bodě II. výroku tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 822 904,90 Kč (bod II. výroku ve spojení s opravným usnesením).2. Soud uvedl, že rozsudkem ze dne 14. 3. 2002, č. j. 33 Cm 23/2001-235 byla žalované , Anonymizováno, uložena povinnost zaplatit žalobci , právnická osoba, . částku 32 069 871,05 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), ohledně úroku z prodlení ve výši 14,4 % z částky 14 939 000 Kč byla žaloba zamítnuta (bod II. výroku) a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). Soud vyšel z toho, že žalovaný obdržel na základě úvěrové smlouvy ze dne 9. 8. 1995 č. 10425 krátkodobý úvěr ve výši 18 267 000 Kč s poslední splátkou k 25. 8. 1996. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil z jistiny 3 328 000 Kč na účet , Anonymizováno, , která vstoupila do práv a závazků , Anonymizováno, , má se za to, že závazek podle § 407 odst. 1 obch. zák. dne 4. 8. 2000 uznal. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2009, č. j. 6 Cmo 423/2008-449 byl v rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. v bodech I. a III. výroku, potvrzen. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, č. j. 32 Cdo 3010/2009-485 odmítnuto.3. Dne 21. 5. 2009 podala žalovaná žalobu na obnovu řízení s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku. Usnesením ze dne 18. 3. 2013, č. j. 33 Cm 43/2010-128 soud obnovu řízení povolil a nařídil odklad vykonatelnosti rozsudku, když vzal za prokázanou skutečnost, že věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru není žalobkyně, neboť pohledávka byla již dne 15. 5. 2000 postupitelem , právnická osoba, . postoupena společnosti , právnická osoba, . Žaloba na zaplacení byla podána až dne 25. 8. 2000.4. Usnesením ze dne 6. 2. 2017, č. j. 33 Cm 23/2001-766, které nabylo právní moci dne 1. 3. 2007, byl návrh žalobkyně na vstup nového účastníka, tj. společnosti , právnická osoba, na straně žalobkyně zamítnut s odůvodněním, že návrh na záměnu účastníků je pouze snahou zhojit nedostatek hmotněprávní aktivní legitimace žalobce ve sporu.5. V řízení po povolení obnovy žalovaná uvedla, že žalobkyně nebyla aktivně věcně legitimována k podání žaloby, když nositelem práva na zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru byla společnost , právnická osoba6. Po provedeném dokazování (smlouvou o úvěru a dodatky k ní, uznáním závazku, návrhem žalobkyně na záměnu účastníků, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2000 a dodatky k ní, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 4. 2000) vzal soud za prokázané, že postupitel , právnická osoba, . postoupil své pohledávky v celkové výši 2 861 739 933,07 Kč postupníkovi , právnická osoba, ., mimo jiné i pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 9. 8. 1995 včetně dodatků ze dne 31. 10. 1995 a ze dne 28. 5. 1997. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 23. 4. 2002. Uzavřel, že byla-li pohledávka za žalovanou postoupena dne 15. 5. 2000, nemohla žalobkyni , právnická osoba, . svědčit ke dni podání žaloby aktivní věcná legitimace a nemohla svědčit ani jejímu právnímu nástupci společnosti , právnická osoba, . Soud postupoval podle § 235h odst. 1 o. s. ř. Proto soud přechozí rozsudek změnil v bodě I. výroku tak, že se žaloba zamítá, a náhradu nákladů řízení přiznal podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 235i odst. 1 o. s. ř. ve sporu úspěšné žalované.7. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním a navrhla jej zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Považuje rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť se soud prvního stupně nevypořádal s námitkou žalobkyně, že jí usnesení ze dne 18. 3. 2013, kterým byla povolena obnova řízení, nebylo řádně doručeno a nemohlo nabýt právní moci. Předpoklady pro obnovu řízení nebyly splněny, neboť všechny okolnosti, které byly v žalobě na obnovu řízení označeny jako důvod pro obnovu řízení, byly známy již v průběhu původního řízení. Úvaha soudu prvního stupně, že žalobkyně nebyla aktivně věcně legitimována, je v rozporu s tím, co vyšlo najevo v původním řízení. V něm žalobkyně tvrdila a doložila, že žádostí ze dne 24. 5. 2000 byla společností , právnická osoba, . požádána, aby „svým jménem a na náš účet (, právnická osoba, .) vymáhala předmětné postoupené pohledávky, a to do okamžiku, kdy bude postoupení předmětných vámi oznámeno či námi prokázáno dlužníku a osobám poskytujícím zajištění předmětných závazků…“. Z obsahu žádosti, resp. z její přílohy vyplývá, že mezi postoupené pohledávky spadá i žalobou uplatněný nárok.8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek potvrdit. Uvedla, že nedostatky řízení o povolení obnovy nejsou způsobilým důvodem pro odvolání. Námitky směřující do řízení o povolení obnovy nemohou být znovu přezkoumávány.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.), a neshledal důvody ani pro jeho potvrzení, ani změnu.10. V obnoveném řízení se žalobkyně bránila tím, že usnesení, kterým byla povolena obnova řízení, nebylo doručeno tehdejšímu právnímu zástupci žalobce, kterým byl , Anonymizováno, , který žalobkyni zastupoval v původním řízení, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 3010/2009-485. Poukázal na § 28 odst. 6 o. s. ř. s tím, že plná moc se vztahovala i na zastupování žalobkyně v souvisejícím řízení o obnově, a to i s přihlédnutím k tomu, že právní zástupce žalobce , Anonymizováno, intervenoval i v jednání o dovolání. Dále poukázal na to, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2000 ve znění jejích dodatků nabyla v části týkající se pohledávky ze smlouvy o úvěru účinnosti až po zahájení původního řízení.11. V posuzované věci došlo k povolení obnovy řízení, což má za následek, že v obnoveném řízení soud věc znovu projedná (§ 235h odst. 1 o. s. ř.). Původní a obnovené řízení tvoří jeden celek, což znamená, že při rozhodování soud přihlédne ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení, při projednávání žaloby na obnovu řízení a v obnoveném řízení. Důkazy provedené v obnoveném řízení pak soud hodnotí v souvislosti s důkazy provedenými v původním řízení. V obnoveném řízení provedl soud prvního stupně, jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 8. 6. 2017, důkaz jednak listinami, kterými byl proveden důkaz v původním řízení, jednak důkaz listinami, předloženými až v rámci původního odvolacího řízení, k nimž s ohledem na zásadu tzv. neúplné apelace odvolací soud nepřihlédl. Z těchto důkazů, vyjma důkazu smlouvou o postoupení pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky, soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, nevyložil, které skutečnosti má za prokázány a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů (§ 132 o. s. ř.), přičemž uvedené představuje podstatný obsah odůvodnění rozsudku (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně se nevypořádal ani s obranou uplatněnou žalobkyní, popsanou v bodě 10 (řízení o žalobě na obnovu řízení nebylo dosud pravomocně skončeno a aktivní věcná legitimace právní předchůdkyně žalobkyně byla ke dni zahájení řízení dána, neboť účinnost smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2000 nastala až po zahájení řízení).12. Shora uvedené výhrady činí odvoláním napadený rozsudek nepřezkoumatelný, a proto jej odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně bude dbát, aby odůvodnění nového rozsudku obsahovalo náležitosti vyžadované § 157 odst. 2 o. s. ř., vypořádá se jak s obranou žalobkyně uvedenou v podání ze dne 4. 9. 2013, tak s argumentací uvedenou v odvolání. Soud prvního stupně nepřehlédne, že v obnoveném řízení vyšla najevo existence žádosti ze dne 24. 5. 2020 ve smyslu § 530 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Zda měla tato žádost společnosti , právnická osoba, . adresovaná právní předchůdkyni žalobkyně na závěr o aktivní věcné legitimaci právní předchůdkyně žalobkyně vliv, zůstalo nezodpovězeno. Stejně tak soud prvního stupně nehodnotil smlouvu o postoupení pohledávky, uzavřenou dne 12. 12. 2013 společností , právnická osoba, . jako postupitelem a právní předchůdkyní žalobkyně jako postupníkem, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, (touto smlouvou nebyl ani proveden důkaz). Je třeba mít rovněž na zřeteli, že občanský soudní řád jako dobu rozhodnou pro zjištění skutkového stavu věci zásadně volí dobu vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), nikoliv dobu zahájení řízení, kterou zvolil soud prvního stupně.13. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).