12 Cmo 27/2021-80 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně rozhodl o pokračování v řízení. Uvedl, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení směnečné pohledávky po , Anonymizováno, a okruhu dědiců po zemřelém , Anonymizováno, , narozenému , Anonymizováno, . Usnesením ze dne 11. 5. 2018, č. j. 47 Cm 90/2016-33 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení pozůstalostního řízení, vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 14 D 851/2015. Dle sdělení notářky , Anonymizováno, jsou dědici po zemřelém pozůstalá manželka , Anonymizováno, , pozůstalý syn , Anonymizováno, a pozůstalá dcera , Anonymizováno, . Soud postupoval podle § 111 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl o pokračování v řízení, aniž by čekal do pravomocného skončení řízení, když soudu jsou již známy osoby, s nimiž se dá v řízení pokračovat. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, č. j. 28 Cdo 2726/2016.2. Usnesení napadli všichni žalovaní včasným odvoláním a navrhli jej zrušit. Shodně uvedli, že soud prvního stupně rozhodl o pokračování v řízení, aniž by vyčkal pravomocného rozhodnutí dědického soudu o nabytí dědictví. Zatím není zřejmé, „kterému z dědiců soud potvrdí nabytí dědictví ve vztahu k právu nebo povinnosti, když i dědicové za tímto účelem mohou uzavřít dohodu“. Soud prvního stupně postupoval předčasně v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1908/2003. Není postaveno najisto, kdo je dědicem ve vztahu ke konkrétnímu právu nebo povinnosti.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a odvolání žalobce neshledal důvodným.4. Žalobci nic nebránilo označit jako „žalovaného č. 2“ neznámé dědice po zůstaviteli, který ke dni podání žaloby neměl způsobilost být účastníkem řízení (k tomu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 751/2006). V tomto usnesení současně dovolací soud uvedl, že úkolem soudu prvního stupně je zjistit stav dědického řízení a buď předmětné řízení přerušit až do ukončení řízení o dědictví (§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) nebo „žalovanému č. 2“ ustanovit opatrovníka (§ 29 odst. 3 o. s. ř.) a v řízení pokračovat, ale nikoliv rozhodnout. Soud prvního stupně zvolil první ze zmíněných možností a řízení přerušil až do pravomocného rozhodnutí v řízení o pozůstalosti. Podle § 111 odst. 2 věty druhé o. s. ř. trvá přerušení řízení do doby, než odpadne důvod (překážka), pro který bylo řízení přerušeno. Protože v řízení o pozůstalosti nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, překážka, pro kterou soud prvního stupně řízení přerušil, stále trvá, a rozhodnutí o pokračování v řízení je tudíž předčasné, resp. o něm nemělo být za tohoto stavu vůbec rozhodováno (soud prvního stupně je samozřejmě svým rozhodnutím o přerušení řízení vázán; nejde o rozhodnutí o vedení řízení). S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. napadené usnesení změnil tak, že se nevydává.5. Soudem prvního stupně odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, č. j. 28 Cdo 2726/2016 na danou věc nedopadá, neboť v něm byla řešena otázka aktivní věcné legitimace žalobkyně ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení za užívání části nemovitosti ve vlastnictví zůstavitele, jehož byla žalobkyně dědičkou, za situace, kdy dědické řízení dosud nebylo skončeno. Podstatou odvoláním napadeného usnesení bylo to, zda odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, či nikoliv.6. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že i kdyby snad mohlo být v řízení pokračováno, nemohlo by být rozhodnuto, když není známo, kdo je procesním (právním) nástupcem zůstavitele ve vztahu k žalobcem uplatněné pohledávce a zda tento nástupce odpovídá za dluhy neomezeně svým majetkem i majetkem nabytým z pozůstalosti, nebo pouze do výše ceny nabytého dědictví (v případě výhrady soupisu).