12 Cmo 329/2020-41 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalovanému osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 2. 6. 2020, č. j. 39 Cm 137/2019-17. Uvedl, že žalovaný podal odvolání proti shora označenému rozsudku a požádal o osvobození od soudního poplatku za odvolání s odůvodněním, má za to, že jsou u něho splněny podmínky tohoto postupu. V rámci řízení, vedeného u téhož soudu pod spisovou značkou 39 Cm 1136/2019 zaslal soud žalovanému k vyplnění tiskopis Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) spolu s předložením kopií výpisů ze všech bankovních účtů žalovaného za období šesti měsíců zpětně. Vyplněné Prohlášení ze dne 8. 9. 2020 použil soud i pro žádost o osvobození od soudního poplatku v tomto řízení. Soud poukázal na podmínky poplatkové moderace upravené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. a uzavřel, že druhá z těchto podmínek, tj. skutečnost, že v daném případě se nejedná o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, je v daném případě splněna. Pokud však jde o poměry žalovaného, dospěl soud k závěru, že nebyly prokázány do té míry, aby soud měl za odůvodněné přiznat žalovanému osvobození od soudních poplatků, a to ani zčásti. Z předloženého Prohlášení ze dne 15. 9. 2020 vyplývá, že žalovaný je svobodný, žije ve společné domácnosti s bratrem, otcem a matkou, je jednatelem společnosti , právnická osoba, , platí zdravotní pojištění ve výši 1 970 Kč a má zřejmě přiznánu invaliditu III. stupně, kterou však ničím nedoložil. V kolonce VI – příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení neuvedl výši případně přiznaného invalidního důchodu ani jiné částky, které by tvořily jeho příjem. K Prohlášení žalovaný ani nepředložil požadované výpisy z bankovních účtů. Soudu se z předložených podkladů nepodařilo zjistit, z jakých prostředků žalovaný zajišťuje své živobytí, jaké jsou jeho životní náklady a jaký je tok jeho finančních prostředků. Popis majetkových a výdělkových poměrů žalovaného v Prohlášení je natolik strohý, že se soud nemůže zbavit pochybnosti o tom, zda jsou v něm odhaleny skutečné materiální, nikoli jen formálně koncipované, majetkové a příjmové poměry žalovaného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyly osvědčeny celkové poměry žalovaného v dostatečném rozsahu pro přijetí závěru, že žalovaný splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani z části. Jeho žádosti proto nevyhověl.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl, aby je odvolací soud zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se žalobci přiznává úplné či alespoň částečné osvobození od placení vyměřeného soudního poplatku. Uvedl, že soudu předložil všechny relevantní důkazy a skutečnosti, které prokazují, že jsou u něho splněny podmínky pro osvobození od soudního poplatku. Veškeré majetkové a příjmové poměry žalovaného byly řádně specifikovány v Prohlášení, které tvořilo přílohu žádosti. Žalovaný zejména nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jeho poměry nebyly prokázány do té míry, aby měl soud za odůvodněné přiznání osvobození od soudních poplatků. Je přesvědčen, že takové odůvodnění závěru soudu je neúplné a nedostatečné. Pokud byly ze strany soudu jakékoli pochybnosti o majetkových poměrech žalovaného, měl být na tuto skutečnost upozorněn a opětovně vyzván k doplnění či objasnění předmětných skutečností a případnému doložení důkazů k jejich prokázání. Odvolatel soudu vytkl nesplnění poučovací povinnosti stanovené § 118a o. s. ř. a dále uvedl, že měl přihlédnout k celkovým okolnostem případu a konstatovat, že stávající finanční poměry žalovaného mu nedovolují poplatek uhradit. Jeho návrhu proto mělo být vyhověno. Není spravedlivé po žalovaném požadovat soudní poplatek v plné výši, a to i s ohledem na stávající nepříznivou ekonomickou situaci vyvolanou v důsledku pandemie COVID-19. Odkázal dále na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013 a uzavřel, že jeho nárok na minimálně částečné, avšak zásadní osvobození od soudního poplatku je dán ustanovením čl. 36 Listiny základních práv a svobod.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není správné.4. Z obsahu spisu zjistil, že žalovaný podal dne 20. 7. 2020 odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 6. 2020, č. j. 39 Cm 137/2019-17, aniž uhradil soudní poplatek za odvolací řízení ve výši 6.353 Kč. Poté, co byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2020, č. j. 39 Cm 137/2019-26 vyzván ke splnění této své poplatkové povinnosti, podal ve lhůtě určené k zaplacení poplatku návrh podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř., v němž uvedl pouze to, že má důvodně za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudního poplatku. V obecné rovině dále poukázal na účel tohoto procesního institutu, výši poplatku a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013. Součástí spisu je dále Prohlášení žalovaného ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 39 Cm 136/2019, v němž žalovaný uvedl, že je svobodný, žije ve společné domácnosti s bratrem a rodiči, je jednatelem společnosti , právnická osoba, s příjmem ve výši 0 Kč, měsíčně hradí na zdravotním pojištění částku 1 970 Kč, byla mu přiznána invalidita III. stupně.5. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.6. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ale i v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). V poměrech posuzované věci je nutno konstatovat, že žalovaný ve svém návrhu na osvobození od soudních poplatků ze dne 12. srpna 2020 žádné konkrétní skutečnosti o svých osobních, příjmových ani majetkových poměrech neuvedl. Argumentaci, že veškeré jeho poměry byly řádně specifikovány v Prohlášení, které tvořilo přílohu žádosti, nelze přisvědčit, neboť žádost o osvobození od soudních poplatků podaná v řízení, které je vedeno soudem prvního stupně pod spisovou značkou 39 Cm 137/2019, žádné přílohy neobsahovala. Soud prvního stupně, aniž žalovaného vyzval k doplnění jeho žádosti a k řádnému prokázání skutečností rozhodných pro její posouzení, vyšel ve svém rozhodnutí z Prohlášení, které žalovaný učinil v jiném řízení, a to i přesto, že skutečnosti v něm uvedené vyhodnotil jako nepostačující k řádnému a úplnému zjištění poměrů žalovaného. S tímto závěrem nelze než souhlasit, neboť žalovaný naprostou většinu rubrik formuláře pouze proškrtl. Neobjasnil tedy, z jakých prostředků hradí náklady na svou obživu i na úhradu plateb zdravotního pojištění, neuvedl nic ohledně svých závazků (tedy ani to, že žádné závazky nemá) ani ohledně poměrů členů své rodiny, žijících s ním ve společné domácnosti (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 2564/15 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3396/2015). Nic známo není ani o jeho zdravotním stavu a případných omezeních s tím spojených (žalovaný v tomto směru pouze konstatoval, že mu byla přiznána invalidita III. stupně, a odkázal na bod VI. formuláře, týkající se příjmů z hmotného a sociálního zabezpečení, který ovšem pouze proškrtl). Tvrzení o své invaliditě ničím nedoložil, stejně jako skutečnost, že z výkonu funkce jednatele společnosti , právnická osoba, , nemá žádné příjmy.7. Za této situace bylo na místě, aby soud prvního stupně žalovaného vyzval k doplnění a řádnému prokázání skutečností, z nichž dovozuje svůj závěr, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Protože tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o podané žádosti. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude třeba postupovat způsobem, který je shora uveden a po náležitém objasnění a doložení poměrů žalovaného opětovně rozhodnout o jeho návrhu. Shledá-li soud v tét