12 Cmo 67/2021-99 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku ze dne 7. 10. 2020, č. j. 55 Cm 179/2019-52 a poté, co byl vyzván k zaplacení poplatku za odvolání ve výši 17.589 Kč, požádal o osvobození od soudních poplatků s přihlédnutím k jeho majetkovým a příjmovým poměrům. Jelikož je žalovaný ve starobním důchodu, má za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně s poukazem na podmínky poplatkové moderace upravené ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. předně uzavřel, že pokud jde o úspěšnost podaného odvolání, nelze ji v daném stadiu předjímat a tedy ji nelze vyloučit. Nelze předem konstatovat, že podané odvolání je svévolným a zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Soud proto začal činit kroky nezbytné ke zjištění aktuálních poměrů žalovaného a za tímto účelem jej usnesením ze dne 9. 12. 2020, č. j. 55 Cm 179/2019-79 vyzval, aby ve stanovené lhůtě uvedl skutečnosti a předložil listiny potvrzující, zda jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků dle ust. § 128 odst. 1 o. s. ř. Výzva byla žalovanému doručena dne 14. 12. 2020, ten však ke dni vydání napadeného usnesení ničeho nedoložil. Jeho žádosti soud proto nevyhověl.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho změnu tak, aby mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. S poukazem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 6 As 124/2013 předně namítl, že usnesení bylo vydáno asistentem soudce, tedy osobou, která k tomu nebyla oprávněna, neboť z ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že o osvobození od soudního poplatku rozhoduje předseda senátu. S obsáhlou argumentací se dále vyjádřil k věci samé, přičemž zejména zdůraznil, že jeho směnečný závazek převzala společnost , právnická osoba, na základě smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 28. 6. 2015. Uvedl, že se věc snaží aktivně řešit již několik let, na což vynaložil nemalé finanční prostředky. Je ve starobním důchodu a má tedy za to, že jsou u něj splněny podmínky pro jeho osvobození od soudního poplatku.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Podle § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyšší soudní úředník je oprávněn provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony soudu, které jsou mu svěřeny v občanském soudním řízení, v soudním řízení správním, v trestním řízení a v jiné činnosti soudu. Podle § 11 výše citovaného zákona vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými (vedení jednání ve věci samé, rozhodování ve věci samé formou rozsudku, rozhodování ve věci samé formou usnesení, rozhodování o předběžném opatření a další).6. Předně se odvolací soud zabýval námitkou žalovaného, že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, neboť napadené usnesení bylo vydáno asistentem soudce.7. Ze shora odkazované právní úpravy vyplývá, že asistent soudce (vyšší soudní úředník) je v občanském soudním řízení oprávněn provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou úkonů, výslovně vypočtených v ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb. S ohledem na to, že rozhodování o návrhu na osvobození od soudních poplatků podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. nenáleží mezi úkony soudu, u nichž zákonná úprava nepřipouští, aby je prováděl asistent soudce (vyšší soudní úředník), je nutno uzavřít, že shora uvedená námitka není důvodná. Poukaz odvolatele na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 6 As 124/2013 – 13 je zcela nepřiléhavý, neboť odkazované rozhodnutí bylo vydáno ve věci správního soudnictví a zabývalo se výkladem ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve vazbě na ust. § 11 zákona č. 121/2008 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013.8. Pokud jde o splnění podmínek vyžadovaných ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. pro osvobození účastníka od soudních poplatků, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, je objektivně přípustné, žalovaný je k jeho podání subjektivně oprávněn a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze v tomto stadiu řízení uzavřít, že jeho procesní obrana je zcela zjevně bezúspěšná. Shodně se soudem prvního stupně proto odvolací soud uzavírá, že první z výše uvedených předpokladů poplatkové moderace lze v daném případě považovat za splněný.9. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci odůvodnil žalovaný svou žádost o osvobození od soudních poplatků pouze poukazem na skutečnost, že je ve starobním důchodu. Na výzvu soudu prvního stupně ze dne 9. 12. 2020, č. j. 55 Cm 179/2019-79, aby svou žádost doplnil tak, že uvede, ke komu a v jaké výši má vyživovací povinnost, jaká konkrétní činnost nebo činnosti je zdrojem jeho příjmů a jaká je výše těchto příjmů, zda a jaké dávky státní sociální podpory, důchody apod. žalovaný nebo jeho manželka pobírají, jaké jsou běžné základní životní výdaje žalovaného a jeho rodiny, zda a jaký movitý majetek vyšší hodnoty a nemovitý majetek žalovaný vlastní a jaké další konkrétní skutečnosti ovlivňují jeho majetkové poměry a dále, aby shora uvedené skutečnosti doložil, reagoval žalovaný pouze žádostí ze dne 23. 12. 2020 o prodloužení soudem stanovené lhůty do 30. 1. 2021. Této žádosti soud prvního stupně vyhověl a lhůtu stanovenou usnesením ze dne 9. 12. 2020, č. j. 55 Cm 179/2019-79 prodloužil do 1. 2. 2021. Ani poté však žalovaný žádnou ze soudem vyžádaných informací o svých osobních, příjmových a majetkových poměrech nesdělil, tím méně doložil.10. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ale i v celé řadě svých dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). V poměrech posuzované věci je nutno souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že žalovaný tuto podmínku nesplnil, když o svých poměrech nic konkrétního neuvedl a předpoklady poplatkové moderace ničím nedoložil. Tuto svou povinnost nesplnil ani dodatečně v odvolacím řízení. Závěru soudu prvního stupně, že za této situace nelze žalovanému osvobození od soudních poplatků přiznat, proto nelze vytknout nesprávnost.11. Z uvedených důvodů bylo napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrzeno.