14 Cmo 116/2021-42 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci (výroky I. a II.). Likvidátorem společnosti jmenoval společnost , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , Anonymizováno, (výrok III.). Současně společnosti uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši 2 000 Kč (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že důvodem pro zahájení předmětného řízení byl podnět rejstříkového soudu, když společnost nezakládá do sbírky listin zákonem stanovené listiny (konkrétně účetní závěrky za období roku 2010 až 2017), ačkoli ke splnění této povinnosti byla opakovaně (marně) vyzvána rejstříkovým soudem (usnesením ze dne 1. října 2018 a usnesením ze dne 16. října 2019). Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. ledna 2020, č. j. 38 Nc 1189/2019-4, zahájil řízení o zrušení společnosti s likvidací a zároveň společnost vyzval, aby odstranila důvody vedoucí k jejímu zrušení, tj. aby založila do sbírky listin zákonem stanovené dokumenty. Výzva zůstala bez odezvy, a proto soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 66 písm. c), § 72 odst. 1, § 104, § 105 a § 9 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“) společnost zrušil s likvidací. Likvidátorem společnosti soud prvního stupně jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1, 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, neboť statutární orgán společnosti je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje a lze předpokládat, že povinnosti likvidátora nebude plnit řádně. Poplatkovou povinnost společnosti soud prvního stupně dovodil z § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Výrok týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).3. Proti unesení soudu prvního stupně podala společnost dne 8. března 2021 odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.4. Odvolatelka předně namítá, že napadené usnesení nebylo společnosti řádně doručeno, odkazujíc na ustanovení § 45 odst. 2 a § 47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Zdůrazňuje, že v době vydání napadeného usnesení byl jediným jednatelem společnosti , Anonymizováno, , který byl jako jediný oprávněn k přístupu do datové schránky společnosti. Jednatel však dne 16. dubna 2020 zemřel, tedy ke dni vydání napadeného usnesení (5. května 2020) společnost neměla ani statutární orgán, ani jinou osobu s právem přístupu do datové schránky. Novým jednatelem společnosti se posléze stal , Jméno advokátky, , který se opakovaně, a dosud neúspěšně, snažil získat přístupové údaje do datové schránky společnosti.5. Odvolatelka dodává, že v mezidobí do sbírky listin požadované účetní závěrky založila, tudíž důvody, které vedly k jejímu zrušení s likvidací, pominuly.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a shledal odvolání včasným a důvodným.7. Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že usnesením ze dne 15. ledna 2020, č. j. 38 Nc 1189/2019-4, bylo zahájeno řízení o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora, a to z důvodů v daném rozhodnutí uvedených. Předmětným usnesením soud prvního stupně zároveň vyzval společnost, aby ve lhůtě 60 dnů odstranila důvody vedoucí k jejímu zrušení tím, že založí do sbírky listin zákonem stanovené dokumenty (účetní závěrky za roky 2010 až 2017); výzva obsahovala poučení o důsledcích jejího nesplnění. Na výzvu soudu společnost nereagovala. Soud prvního stupně proto vydal dne 5. května 2020 odvoláním napadené usnesení, když do dne jeho vydání nebyla zakládací povinnost splněna. Usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno účastníkovi 31. července 2020. Společnosti bylo doručováno do datové schránky dne 28. května 2020; z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky se podává, že k doručení zásilky mělo dojít fikcí dne 7. června 2020 (do datové schránky společnosti se nepřihlásila oprávněná osoba). Jiný pokus o doručení odvoláním napadeného usnesení společnosti se spisu nepodává.8. Z potvrzení o dědictví ze dne 17. září 2020 odvolací soud zjistil, že jednatel společnosti Karlheinz Bayreuther zemřel dne 16. dubna 2020.9. Odvolatelka doložila, že požádala o vydání nových přístupových údajů k přihlášení do datové schránky. Z potvrzení žádosti o vydání nových přístupových údajů k datové schránce společnosti vyplývá, že tato je posuzována ve správním řízení Ministerstvem vnitra České republiky pod č. j. MV-198472/SIK6/1-2020, neboť „v ISDS není u uživatele datové schránky vedeno datum narození“.10. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že společnost má nového jednatele; tímto byl jmenován , Anonymizováno, , se dnem vzniku funkce 25. května 2020; tato skutečnost se do obchodního rejstříku promítla dne 12. srpna 2020. Rovněž bylo ověřeno, že požadované účetní závěrky společnosti za roky 2010 až 2017, včetně účetní závěrky za rok 2018, společnost rejstříkovému soudu dne 17. února 2021 doručila. Do sbírky listin byly účetní závěrky založeny dne 19. února 2021.11. Nejprve je třeba konstatovat, že postup soudu prvního stupně v dané věci v době vydání napadeného usnesení (5. května 2020) byl správný, neboť soudu prvního stupně nebyly známy (a ani nemohly být, neb mu je nikdo nesdělil) skutečnosti uváděné a doložené společností v rámci odvolacího řízení. Je třeba dodat, že byť je zrušení společnosti s likvidací z důvodu porušování zákonné povinnosti plynoucí z § 66 z. v. r. až krajním opatřením, je zřejmé, že v době vydání usnesení společnost svou zakládací povinnost ani přes opakované výzvy rejstříkového soudu, a ani přes výzvu soudu prvního stupně neplnila.12. V projednávané věci je však podstatné zjištění, zda a kdy bylo skutečně usnesení soudu prvního stupně doručeno společnosti, když odvolatelka zpochybňuje řádnost doručení napadeného usnesení tím, že jednatel společnosti , Anonymizováno, , který dne 16. dubna 2020 zemřel, byl jedinou oprávněnou osobou s přístupem do její datové schránky. V době, kdy bylo rozhodnutí soudu prvního stupně společnosti doručováno, její nový jednatel neměl příslušné přístupové údaje do datové schránky. Tyto skutečnosti byly v průběhu odvolacího řízení doloženy.13. Jestliže podle ustanovení § 47 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 17 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, a nepřihlásí-li se do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a do datové schránky společnosti bylo odvoláním napadené usnesení, doručeno dne 7. června 2020, je zřejmé, že takovéto doručení nemohlo být účinné, neboť je nepochybné, že v uvedené době neměl současný jednatel společnosti přístup do její datové schránky, když jediná oprávněná osoba s přístupem do datové schránky dne 16. dubna 2020 zemřela a nový jednatel společnosti žádá o vydání nových přístupových údajů (k obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 17. srpna 2018, sp. zn. 21 Cdo 2568/2018). Usnesení soudu prvního stupně tak nemohlo ani nabýt právní moci.14. S ohledem na skutečnosti vyšlé najevo (a doložené) až v průběhu odvolacího řízení tudíž nelze odvoláním napadené usnesení považovat za společnosti doručené fikcí dne 7. června 2020, a ani později, neboť nový pokus o doručení odvoláním napadeného usnesení společnosti nebyl učiněn. Odvolání společnosti je proto včasné. Toto pochybení soudu prvního stupně by samo o sobě bylo vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.15. Vzhledem k výše uvedenému z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení však odvolací soud nezvolil postup podle § 219a o. s. ř., neboť v průběhu odvolacího řízení došlo k nápravě vytýkaného závadného stavu; společnost veškeré požadované listiny do sbírky listin založila. Odvolací soud je tak v poměrech projednávané věci tohoto názoru, že v současné situaci důvod pro zrušení společnosti s likvidací odpadl.16. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení § 16 zákona z. ř. s. změnil tak, že řízení o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora zastavil, neboť důvod pro zrušení společnosti s likvidací a jmen