14 Cmo 119/2021-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zahájil řízení bez návrhu (výrok I.), v jím vedeném obchodním rejstříku v oddílu C, vložce číslo 318534, vymazal u společnosti Tempus , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) statutární orgán – jednatele , Anonymizováno, , narozeného , Anonymizováno, , bytem , adresa, , zapsal den zániku funkce 23. března 2021, se dnem zápisu změny dnem nabytí právní moci usnesení (výrok II.) a současně společnosti uložil povinnost zaplatit státu (na účet soudu prvního stupně) soudní poplatek 2 000 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 11 odst. 1, 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. ř. s.“) tím, že jednatel společnosti ztratil způsobilosti pro výkon funkce, neboť byl rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 23. února 2021, č. j. 43 T 82/2020, v právní moci téhož dne, „pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním, byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání, zaměstnání nebo funkcí spojených s odpovědností za provádění a odvádění zákonem předepsaných srážek z mezd a zaměstnanců“. Výrok o poplatkové povinnosti odůvodnil s odkazem na § 2 odst. 1 písm. d), § 4 odst. 1 písm. i zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položku 11 sazebníku soudních poplatků.3. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť soud prvního stupně se nezabýval otázkou, za jakou konkrétní činnost byl jednatel odsouzen, ani tím, zda trestný čin spáchal v souvislosti s podnikáním či nikoli. Má za to, že jednatel se trestné činnosti nedopustil jako podnikatel v souvislosti s podnikáním, ale toliko pouze jako zaměstnanec.5. Po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud dospěl k následujícím závěrům.6. Podle § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ nemůže být členem orgánu obchodní korporace také ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti.7. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 455/1991, o živnostenském podnikání,(1) Všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, jsoua) plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti, ab) bezúhonnost.(2) Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.8. V projednávané věci je klíčovou otázkou, zda zapsaný jednatel společnosti (i nadále) splňuje zákonnou podmínku bezúhonnosti či nikoli.9. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08 uvedl, že smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena.10. V řešeném případě není posuzována bezúhonnost v rámci ohlášení živnosti (žádosti o koncesi), takže záleží na výkladu slovního spojení „v souvislosti s podnikáním“ použitého v citovaném § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Soudy toto slovní spojení vykládají tak, že se nejedná nutně jen o trestné činy, jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání (trestné činy hospodářské), ale jedná se též o trestné činy, které mají souvislost s podnikatelskou činností konkrétní osoby [srov. výklad k § 6 odst. 2 živnostenského zákona ve znění účinném do 31. července 2010 podaný Ústavním soudem v nálezu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, na nějž výslovně odkazuje část šestá, čl. VII k bodu 3 důvodové zprávy k zákonu č. 155/2010 Sb., jímž byl s účinností od 1. srpna 2010 novelizován /mimo jiné/ právě § 6 odst. 2 živnostenského zákona do shora citovaného platného znění, či výklad podaný v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. 9 As 69/2008 - 50, který z tohoto ústavního nálezu vychází].11. Spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností určité jiné osoby, přičemž provozuje nebo následně započne provozovat vlastní podnikatelskou činnost, respektive vykonává nebo má vykonávat funkci ve voleném orgánu obchodní korporace, ve shodném, či obdobném oboru, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona. Uvedený závěr přitom platí bez ohledu na vztah mezi odsouzeným (pachatelem trestného činu) a podnikatelem, s jehož činností trestný čin souvisel, tj. zda byl odsouzený členem statutárního orgánu podnikatele, jeho zástupcem či jeho zaměstnancem; podstatná je především souvislost trestného činu s podnikatelskou činností této osoby (srov. usnesení Nejvyššího ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, jež je veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz).12. Z výše citované judikatury se tak podává, že při posuzování, zda je osoba bezúhonná ve smyslu živnostenského zákona, je nutno zkoumat, zda úmyslný trestný čin, za jehož spáchání byla pravomocně odsouzena, měl souvislost s aprobovanou podnikatelskou činností, i to zda, se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. Uvedenými skutečnostmi se však soud prvního stupně nezabýval.13. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 o. s. ř.).14. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.