14 Cmo 12/2020-108 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na ustanovení (procesního) opatrovníka účastnici 2/ (výrok I.), zamítl návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 107/1999 (výrok II.), zamítl návrh na přerušení řízení do skončení řízení o dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2019, č. j. 7 Cmo 308/2018-47 (výrok III.), zamítl návrh na ukončení účasti účastníků 4/ a 5/ (výrok IV.), zamítl návrh, jímž se navrhovatelka (stručně řečeno) domáhala, aby účastníci 1/ a 3/ byli vyloučeni z výkonu funkce jakékoli obchodní korporace (výrok V.), navrhovatelce uložil povinnost zaplatit účastnici 2/ na náhradě nákladů řízení částku 20 570 Kč k rukám jejího zástupce ve lhůtě tří dnů (výrok VI.), ve vztahu mezi navrhovatelkou a účastníky 1/, 3/, 4/ a 5/ rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- účastnice 2/ je bankou, jež je od 17. září 1996 v nucené správě, rozhodnutím České národní banky jí byla (k datu 2. září 1998) odňata licence banky, dne 8. října 1998 vstoupila do likvidace, její likvidátorkou je účastnice 1/, účastník 3/ je fyzická osoba, která jménem účastnice 1/ vykonává funkci likvidátora,- navrhovatelkou namítaná kupní smlouva (uzavřená již v roce 1998) byla soudy (jejichž rozhodnutí vyjmenovává) shledána platnou, v roce 2010 došlo k uzavření dohody o narovnání, jež nejistoty ze smlouvy vzniklé vyřešila, uzavírání dodatků v posledních třech letech prokázáno nebylo,- rozhodnutím valné hromady účastnice 2/ ze dne 24. září 2014 bylo rozhodnuto o rozdělení likvidačního zůstatku, schválena mimořádná účetní závěrka a schválena zpráva likvidátora o průběhu likvidace,- Česká národní banka k návrhu uvedla, že jí nejsou známy nesrovnalosti v činnosti současné likvidátorky, jež by odůvodňovaly její odvolání.3. Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně k následujícím závěrům:- aktivní legitimace navrhovatelky „vychází z titulu vlastnictví akcií banky“,- likvidátorka svou činnost vykonává řádně s péčí řádného hospodáře,- kupní smlouva a dohoda o narovnání byly uzavřeny dlouho před prekluzivní lhůtou zakotvenou v § 65 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen /„z. o. k.“/; uzavírání dodatků prokázáno nebylo,- Česká národní banka nemá o jednání účastnice 1/ (potažmo účastníka 3/) pochybnosti,- účastníky předmětného řízení jsou dle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod R 1/2018, i účastnice 4/ a 5/, návrh na ukončení jejich účasti v řízení proto zamítl,- nesouhlasil s názorem navrhovatelky, že na daný případ je na místě s ohledem na § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), aplikovat zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), ostatně předchozí právní úprava možnost podání předmětného návrhu ani neobsahovala, připouštěla pouze možnost podat návrh na odvolání likvidátora (§ 71 odst. 4 obch. zák.), čehož navrhovatelka (rovněž) využila (řízení probíhá u tamního soudu pod sp. zn. 79 Cm 51/2018),- účastnice 2/ je v řízení řádně zastoupena advokátem na základě mu platně likvidátorkou (jíž funkce končí až výmazem společnosti z obchodního rejstříku) udělené plné moci, střet zájmů mezi zájmy advokáta účastnice 2/ a likvidátorky neshledal, když společný postup proti šikanoznímu návrhu byl účelný, nebyl tak dán důvod pro ustanovení (procesního) opatrovníka.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Procesně úspěšné účastnici 2/ přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 20 570 Kč sestávající z odměny jejího zástupce za pět úkonů po 3 100 Kč, pěti režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH. Procesně úspěšným účastníkům 1/, 3/, 4/ a 5/ žádné náklady řízení nevznikly.5. Proti výrokům I., V. a VI. podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v uvedeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Namítá, že řízení je postiženou vadou, soud prvního stupně jednal s procesně nezpůsobilým účastníkem řízení, zastoupení účastnice 2/ je totiž neplatné a neúčinné. Závěr soudu prvního stupně, že funkce likvidátora končí až výmazem společnosti z obchodního rejstříku je v rozporu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 206/2012, likvidátorce funkce zanikla již dnem 24. září 2014, kdy valná hromada účastnice 2/ rozhodla o přijetí návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, byla schválena zpráva likvidátora o průběhu likvidace a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku; likvidátora tak nemohla udělit advokátu plnou moc. Plnou moc nemohli advokátu udělit ani členové představenstva, neboť advokát , Jméno advokáta A, je současně právním zástupcem účastnice 1/, jíž zastupuje v řízení o náhradě škody způsobené účastnicí 1/ při výkonu funkce likvidátora účastnice 2/.7. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné. Navrhovatelka v průběhu řízení označovala důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření dodatků k dohodě o narovnání, důkaz těmito listinami však proveden nebyl. V rozhodnutí soudu prvního stupně absentují skutková zjištění, z nichž by mohl soud prvního stupně vyjít, uzavřel-li, že účastnice 1/ jednala s péčí řádného hospodáře; argumentací navrhovatelky k problematice nedostatku péče řádného hospodáře se nezabýval. Likvidace účastnice 2/ se dle jejího názoru řídí úpravou obchodního zákoníku, § 65 z. o. k. však lze na danou věc aplikovat. Navrhla, aby bylo společnosti , právnická osoba, . uložena povinnost předložit dohodu o narovnání ze dne 1. července 2010, včetně všech dodatků.8. Účastníci 1/ a 3/ s odvoláním navrhovatelky nesouhlasili, navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Důvod pro vyloučení likvidátora z funkce není dán; v poledních třech letech nebyla uzavřena žádná smlouvy (ani dodatek). Soud prvního stupně správně (ve shodně s jinými soudními rozhodnutími) vyšel z platnosti předmětné dohody o narovnání a stanoviska České národní banky. Ostatní argumentace navrhovatele tak již nebyla podstatná, rozhodnutí považují za přezkoumatelné. Účastnice 2/ byla v řízení řádně zastoupena na základě plné moci udělené (dne 17. dubna 2018) likvidátorkou. K zániku plné moci nemohlo dojít na podkladě rozhodnutí valné hromady ze dne 24. září 2014, tímto okamžikem ke skončení likvidace nedošlo, když dosud nebyl vyplacen podíl na likvidačním zůstatku všech akcionářům. , Anonymizováno, není ani ve střetu zájmů, zastoupení v řízení o náhradu škody způsobené výkonem funkce likvidátora převzal na výslovnou žádost a se souhlasem orgánů účastnice 1/ a 2/. Tvrzení navrhovatelky považuje za vzájemně rozporné, neboť pokud by rozhodnutím valné hromadě likvidátorce funkce skutečně skončila (což popírá), pak by ovšem nebyl její návrh na vyloučení likvidátorky z výkonu funkce důvodný.9. Rovněž účastnice 2/ s odvoláním navrhovatelky nesouhlasila, navrhujíc potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně. Přináší shodnou argumentaci jako účastníci 1/ a 3/, důvod pro vyloučení likvidátorky z výkonu funkce dán není, k uzavření dohody tři roky před vydáním rozhodnutí nedošlo. Společnost byla v řízení řádně zastoupena advokátem na podkladě plné moci udělené likvidátorkou, její funkce dosud neskončila.10. Účastnice 4/ a 5/ s odvoláním shodně nesouhlasily, usnesení soudu prvního stupně považují za správné, důvod pro vyloučení z výkonu funkce není dán, vyloučení by jim mohlo způsobit újmu. Navrhují, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, popř. rozhodl, že účastníci 1/ a 3/ mohou zůstat jednatelem (likvidátorem) účastníků 4/ a 5/.11. Odvolací soud předně podotýká, že rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. K tomu lze z bohaté soudní judikatury odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele.“ (shodně dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 1467/2014, uveřejněné pod číslem 91/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a