14 Cmo 58/2021-46 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by byla , Anonymizováno, , narozené , Anonymizováno, , bytem , adresa, a navrhovatelce uložena povinnost zdržet se výkonu funkcí jednatelek společnosti , Jméno advokáta B, . /dále jen „společnost“/, a zdržet se i jakéhokoli jednání, ke kterému je oprávněn jednatel společnosti [výrok I.]; současně uložil navrhovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč [výrok II.].2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že návrhem ve věci samé se navrhovatelka, jakožto jednatelka a 50% společník společnosti, domáhá, aby soud společnosti jmenoval (hmotněprávního) opatrovníka. Důvodem je skutečnost, že navrhovatelka a druhá jednatelka a 50% společník společnosti , Anonymizováno, mají zcela rozdílné názory na řízení společnosti, včetně jejího obchodního vedení. Společnost se tak dostává do tíživé a neřešitelné situace, kdy není schopna jednat. Navrhovatelka současně navrhla, aby soud jmenoval opatrovníkem společnosti její zaměstnankyni , Anonymizováno, . Spolu s návrhem ve věci samé navrhovatelka navrhla, aby soud prvního stupně nařídil výše uvedené předběžné opatření.3. Soud prvního stupně s odkazem na § 102 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen o. s. ř./ a § 165 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, dále uvádí, že podle ustálených judikaturních závěrů je jmenování opatrovníka právnické osobě krajním zásahem veřejné moci do vnitřních poměrů společnosti. Institut jmenování opatrovníka neslouží k řešení sporů mezi členy právnické osoby, nýbrž je nástrojem ochrany jejích zájmů. V dané věci jsou spory mezi jednatelkami společnosti toliko vnitřní věcí společnosti, do které soud není oprávněn zasahovat tím, že by suspendoval oprávnění řádně zvolených jednatelek jednat za společnost a toto právo předal jiné osobě – opatrovníkovi. Řešení sporů ve společnosti náleží společnosti samotné a nelze je přenášet na soud. Proto návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.4. Stran výroku o poplatkové povinnosti společnosti soudu prvního stupně konstatoval, že navrhovatelka soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření nezaplatila a odkázal na položku 5 Sazebníku soudních poplatků.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc jeho změnu tak, že odvolací soud návrhu na nařízení předběžného opatření vyhoví, popř. usnesení zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Odvolatelka má za to, že usnesení soud prvního stupně stojí na nesprávném skutkovém a právním posouzení věci. Soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným navrhovatelkou a k předloženým důkazům, a pokud k nim přihlédl, nesprávně je vyložil. Odůvodnění usnesení je naprosto nedostatečné, strohé, bez bližšího vysvětlení, v rozporu s náležitostmi předepsanými § 157 odst. 2 a 4 ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř. Tím soud prvního stupně porušil právo navrhovatelky na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Navíc navrhovatelka se domáhala nařízení předběžného opatření spočívajícího jednak v ustanovení opatrovníka společnosti a jednak v sistaci jednatelských oprávnění obou stávajících jednatelek společnosti. Přesto soud prvního stupně o návrhu na ustanovení opatrovníka vůbec nerozhodl.7. Dále odvolatelka znovu vysvětluje příčinu dosud nevyřešené tíživé situace společnosti, která se dostala do „patové“ situace, kterou není schopna sama vyřešit, a která pro ni může být likvidační, zejména nyní v kontextu celosvětové pandemie COVID-19, když realizovaným předmětem podnikání společnosti je (mimo jiné) zprostředkování zaměstnání. Soud společnosti odmítl poskytnout ochranu, přitom zásah soudu je zcela nevyhnutelný. K tomu odvolatelka poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2017, sp. zn. 14 Cmo 457/2016, které podle jejího mínění ve výjimečných případech připouští ustanovení opatrovníka obchodní společnosti ovládané osobami oprávněnými za společnost jednat, jejichž právní jednání si navzájem odporují.8. Podáním ze dne 25. ledna 2021 se k návrhu vyjádřila druhá jednatelka společnosti , Anonymizováno, , vyvracejíc tvrzení navrhovatelky s tím, že škodu společnosti způsobuje právě navrhovatelka. Nicméně shodně s navrhovatelkou uvádí, že mezi oběma jednatelkami existuje osobní averze, a že fungování společnosti je ohroženo.9. Odvolací soud přitakává odvolatelce v tom, že odůvodnění usnesení soudu prvního stupně není po obsahové stránce zrovna učebnicovým příkladem správné aplikace § 169 odst. 4 ve spojení s § 157 odst. 2 o. s. ř. Nicméně spodnímu limitu spočívajícímu v přezkoumatelnosti usnesení dostojí. K tomu odvolací soud z bohaté soudní judikatury odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dostupný též na www.nsoud.cz), v němž Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele.“ V poměrech projednávané věci je z odůvodnění napadeného usnesení zcela zřejmý výše rekapitulovaný důvod, pro který soud prvního stupně návrhu nevyhověl. A odvolatelka se (mimo jiné) vůči tomuto důvodu v podaném odvolání jasně vymezuje, a ke svým tvrzením odkazuje na předložené listiny. Tedy nedostatky v odůvodnění přezkoumávaného usnesení odvolatelce nebránily v podání odvolání, to je v tomto směru podstatné.10. Po přezkoumání odvoláním napadeného usnesení dle § 212 o. s. ř. odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.11. Tak předně je třeba zdůraznit, že v návrhu na zahájení řízení ze dne 11. září 2020 navrhovatelka výslovně uvedla jako nárok ve věci samé ustanovení opatrovníka společnosti. Návrh na nařízení předběžného opatření - zřetelně vyčleněný do samostatného bodu VII. podání - zformulovala pro každou z jednatelek přesně tak, jak uvádí soud prvního stupně ve výroku přezkoumávaného usnesení, takže soud prvního stupně rozhodl o celém návrhu. Očekávání odvolatelky, že soud prvního stupně v rámci rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne též o návrhu na ustanovení opatrovníka společnosti, je už jen z tohoto důvodu liché.12. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.13. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. může být předběžným opatřením účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.14. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovanými ustanoveními zákona současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného na www.usoud.cz.15. Současně platí, že předběžným opatřením nemůže být v zásadě dosaženo toho, čeho se účastník řízení domáhá návrhem ve věci samé. A přesně taková situace by v poměrech projednávané věci nastala, pokud by se návrhem na nařízení předběžného opatření odvolatelka domáhala rovnou též ustanovení opatrovníka společnosti, jak nyní (mylně) tvrdí.16. Zároveň odvolací soud připomíná, že navrženou zatímní úpravu poměrů účastníků řízení - spočívající v povinnosti odvolatelky a , Anonymizováno, zdržet se beze zbytku výkonu funkcí jednatelek společnosti - je třeba posoudit též z hlediska zásady proporcionality, tj. její přiměřenosti, závažnosti požadovaného zásahu do poměrů společnosti v porovnání se stávajícím stavem.17. A právě v tom podle mínění odvolacího soudu spočívá základní důvod bránící nařízení požadovaného předběžného opatření. Po dobu trvání navrženého předběžného opatření (viz § 77 ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.) by totiž společnost byla zcela paralyzovaná. Podle výpisu z obchodního rejstříku společnost nemá jiného jednatele ani jinou osobu, která by v mezidobí zajišťovala alespoň v nezbytně nutném rozsahu jednání společnosti navenek [§ 194 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacíc