14 Cmo 85/2015-487 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem výrokem I. uložil původně žalované společnosti , Anonymizováno, (nyní , Jméno advokáta, s. r. o.) /dále jen „společnost“/povinnost zaplatit navrhovateli a) částku 11 280 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení, navrhovateli b) částku 9 400 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení, navrhovateli c) částku 5 640 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení, navrhovateli d) částku 5 640 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení, navrhovateli e) částku 9 400 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení a navrhovateli f) částku 5 640 000 Kč spolu se 7,75% ročním úrokem z prodlení od 23. září 2010 do zaplacení. Výrokem II. uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku 7 788 041,92 Kč a výrokem III. společnosti uložil povinnost zaplatit Českému státu na náhradě nákladů řízení částku 1 281,56 Kč.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- dne 22. prosince 2008 uzavřeli navrhovatelé jako převodci obchodních podílů ve společnosti , Anonymizováno, a společnost jako nabyvatelka těchto obchodních podílů akviziční smlouvu (dále jen „smlouva“) ve znění jejích dodatků (č. 1 ze dne 6. března 2009, č. 2 ze dne 13. března 2009 a č. 3 ze dne 27. března 2009); smlouvy o převodu jednotlivých obchodních podíl byly uzavřeny dne 6. dubna 2009;- ve smlouvě byla uvedena celková cena za převod obchodních podílů částkou 235 000 000 Kč a způsob jejího splacení. Společnost první splátku ceny ve výši 188 000 000 Kč zaplatila; druhou splátku ve výši 47 000 000 Kč vložila na vázaný účet u UniCredit Bank Czech Republik and Slovakia, a. s. (dále jen „banka“);- podle článku III. bodu 3.5.1 smlouvy měly být prostředky ve výši 47 000 000 Kč převedeny na účet navrhovatelů v případě, že ve lhůtě 21 měsíců ode dne převodu nebude existovat žádný nárok společnosti na slevu, nebo splní-li takový nárok přímo navrhovatelé;- podle článku III. bodu 3.5.2 smlouvy, vznikne-li společnosti nárok na slevu a vznese-li tyto nároky v písemné žádosti obsahující mj. způsob výpočtu příslušné slevy ve lhůtě 21 měsíců ode dne převodu, uhradí banka tuto částku společnosti;- podle článku V. smlouvy a jejího dodatku č.1 navrhovatelé prohlásili a zaručili se, že mj. účetní knihy, záznamy a rozvaha, jakož i účetní závěrky za roky 2006 až 2008, poskytují pravdivý a věrný obraz finanční situace společnosti , Anonymizováno, ;- podle článku VIII. bodu 8.1 smlouvy byla společnost oprávněna v případě jakéhokoliv porušení, vyplývajícího z výše uvedeného článku V. smlouvy (tj. kteréhokoliv z prohlášení či záruk obsažených v uvedeném článku) požadovat slevu z ceny rovnající se výši příslušného poškození, škody, ztráty nebo závazku, podle dále uvedeného výpočtu;- podle článku VIII. bodu 8.2 smlouvy byla společnost oprávněna požadovat slevu z ceny, pouze pokud zjistila a oznámila navrhovatelům porušení záruky, a to do 21 měsíců ode dne převodu, tj. do 22. září 2010;- podle článku VIII. bodu 8.3 smlouvy byla společnost povinna „do 30 dnů od zjištění porušení záruky ze strany převodců a určení výše slevy (včetně způsobu výpočtu slevy) předložit převodcům oznámení o slevě popisující příslušné porušení a určující výši slevy“;- podle článku VIII. bodu 8.4 smlouvy byli navrhovatelé povinni do 10 dnů ode dne obdržení oznámení o slevě sdělit společnosti, zda se slevou souhlasí. Neuhradili-li navrhovatelé slevu do 10 dnů ode dne obdržení oznámení o slevě, byla společnost oprávněna zaslat oznámení o slevě bance a požadovat úhradu slevy z prostředků složených na vázaném účtu;- společnost uplatnila první nárok na slevu v celkové výši 39 522 000 Kč oznámením o slevě ze dne 8. prosince 2009 (dále jen „první oznámení“). Dne 21. prosince 2009 požádala banku o výplatu prostředků z vázaného účtu, banka tuto částku společnosti uvedenou částku vyplatila;- druhou slevu v celkové výši 9 079 897 Kč společnost uplatnila oznámením o slevě ze dne 21. září 2010 (dále jen „druhé oznámení“). Dne 22. září 2010 požádala banku o výplatu prostředků z vázaného účtu a banka z tohoto účtu společnosti vyplatila částku 7 478 000 Kč;- dne 26. dubna 2013 byl na žádost společnosti vypracován znalecký posudek, který se zabýval otázkou, zda byla oznámení o slevě učiněna ve správné výši. Podle tohoto posudku výše nárokovatelné slevy činí 55 039 000 Kč.3. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že, sleva byla uplatněna oprávněně a mohla dosáhnout až výše 55 039 000 Kč. Jednotlivé nároky na slevu však nebyly uplatněny včas a způsobem, který předpokládá smlouva, neboť společnost nedodržela třicetidenní lhůty od zjištění skutečností svědčících o porušení záruk navrhovatelů a určení výše slevy v souladu se smlouvou.4. V prvním oznámení společnost požadovala především slevu vyplývající z opravy rozvahy ke dni 31. prosince 2008 ve výši 25 863 000 Kč. V tomto uvedla výběr některých řádků auditované rozvahy bez jakéhokoli uvedení způsobu výpočtu slevy dle článku VIII. bodu 8.1 smlouvy. K výzvě navrhovatelů společnost pak 18. března 2010 doplnila výpočet slevy, vycházejíc z dokumentů obsažených v projektu fúze ze dne 8. června 2009. O nároku na slevu však společnost musela vědět již ke dni 30. června 2009, kdy došlo k podání daňového přiznání (včetně opravené účetní závěrky). Dále společnost v tomto prvním oznámení požadovala slevu na nutné opravy vysílacích bodů a jejich uvedení do souladu s technickými a legislativními standardy ve výši 5 875 000 Kč. I v tomto případě společnost porušila článek VIII. body 8.1 a 8.3 smlouvy, neboť neurčila způsob výpočtu slevy. Odvolala se pouze na znalecký posudek ze dne 12. listopadu 2009 a až na základě výzvy navrhovatelů učinila dne 18. března 2010 podrobnější doplnění výpočtu slevy, přitom však doložila znalecký posudek ze dne 20. prosince 2009, vypracovaný až po oznámení výše slevy. Prvním oznámením o slevě společnost uplatnila rovněž nárok na slevu ve výši 7 784 000 Kč. Tento uplatněný nárok na slevu byl podle soudu prvního stupně nárokem vzniklým nad rámec akviziční smlouvy po jejím podpisu a týkal se dalších závazků nezachycených auditem k 31. prosinci 2008. V tomto případě soud prvního stupně dospěl k závěru, že společnost porušila článek VIII. bod 8.3 smlouvy, neboť pro včasné uplatnění slevy by musela doložit jednotlivé doklady ode dne 8. listopadu 2009 do 8. prosince 2009, což se však nestalo.5. Ve druhém oznámení společnost požadovala slevu z kupní ceny za porušení záruk ve výši 9 079 897 Kč. Výši slevy stanovila na základě hodnocení technického stavu konkrétních vysílacích bodů zpracovaného externím dodavatelem servisních služeb. Společnost ale neuvedla, jakým způsobem dospěla k výši uplatněné slevy. Z oznámení není totiž zřejmé, zda předmětné vysílací body byly nově zabudovány společností, anebo zda se jednalo o původní vysílací body zabudované navrhovateli. Dne 22. září 2010, aniž by v souladu s článkem VIII. bodem 8.4 smlouvy ponechala navrhovatelům desetidenní lhůtu k vyjádření k uplatněné slevě, zaslala společnost bance oznámení o slevě, na jejímž základě jí banka zbylou částku z vázaného účtu vyplatila.6. Soud prvního stupně proto uzavřel, že odčerpáním finančních prostředků ve výši 47 000 000 Kč z vázaného účtu jednala společnost v rozporu se smlouvou a jejími podmínkami. Nárok na slevu jí nevznikl, a proto podanému návrhu vyhověl a zavázal společnost navrhovatelům požadované plnění zaplatit.7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátních tarifu) a úspěšným navrhovatelům přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 788 041,92 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku, odměně za jejich právní zastoupení, navýšené o DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.8. O nákladech řízení vzniklých státu vyplacením svědečného v celkové výši 1 281,56 Kč rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.9. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby jej odvolací soud změnil a podaný návrh zamítl.10. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav, neprovedl všechny navržené důkazy, provedené důkazy nedostatečně hodnotil; v neposlední řadě považuje za nesprávné i jeho právní posouzení dané věci. Primárně však soudu prvního stupně vytýká nesprávný výklad článku VIII. bodu 8. 3. smlouvy. Dle odvolatelky tento článek porušen nebyl; oznámení o slevě byla perfektní a nebyla ani opožděná. Odvolatelka na podporu svých tvrzení snáší podrobnou rozsáhlou argumentaci.11. Navrhovatelé navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Ve svém vyjádření k podanému odvolání obsáhle vyvracejí argumentaci společnosti, mají za to, že na