2 Cmo 107/2021-52 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti shora označenému směnečnému platebnímu rozkazu. V odůvodnění usnesení uvedl, že podle tvrzení žalovaného se u něj projevily dne 30. 12. 2020 příznaky typické pro onemocnění Covid-19, to znamená ztráta chuti a čichu, a že následně byl deset dní v izolaci. Byť lze onemocnění považovat za událost, která by mohla účastníku či jeho zástupci objektivně, nezávisle na jeho vůli, zabránit učinit včas procesní úkony, nelze dle okolností daného případu žalovaným tvrzené onemocnění považovat za překážku, která mu zabránila včas podat námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Směnečný platební rozkaz byl totiž žalovanému doručen do jeho vlastních rukou dne 19. 12. 2020, z čehož vyplývá, že žalovaný měl dostatečný časový prostor, aby podal námitky či aby v tomto časovém prostoru oslovil právního zástupce, který by námitky na základě vystavené plné moci podal. Takto mohl žalovaný učinit ve dnech 21. 12. až 23. 12. 2020, jakož i ve dnech 28. 12. a 29. 12. 2020, tedy před jím tvrzeným onemocněním nemocí Covid 19. Proto soud prvního stupně neshledal předpoklady pro prominutí zmeškání lhůty pro podání námitek.2. Žalovaný se proti usnesení včas odvolal a navrhl jeho změnu tak, že zmeškání lhůty pro podání námitek proti předmětnému směnečnému platebnímu rozkazu mu bude prominuto. Protože nikdy ztrátou chuti nebo čichu netrpěl, bylo žalovanému podle toho, co je obecně o příznacích onemocnění Covid-19 známé, zřejmé, že se jedná právě o toto onemocnění. Nepodnikal proto žádné rizikové kroky, zejména nevycházel mezi ostatní lidi. Ve dnech, které napadené usnesení uvádí, vskutku mohl námitky podat, ale jednalo se období okolo Vánoc, kdy vyhledat právní pomoc bylo prakticky nemožné. Přitom nebylo možné podat námitky jen blanketní a sám nebyl schopen odůvodněné námitky zformulovat. Nakonec si domluvil schůzku s advokátem na 4. 1. 2021, což by dostačovalo z hlediska dodržení námitkové lhůty. Nemohl však předpokládat, že onemocní. Žalovanému by nebylo možné vyčítat, že předpokládal podání námitek až koncem lhůty, když námitková lhůta vymezuje pouze časový prostor pro podání námitek a nijak nerozlišuje, který konkrétní den jsou námitky podány. Žalovaný nemohl předem vědět, že koncem námitkové lhůty nebude moci námitky podat. Protože žije osaměle, nemohl ani využít žádných blízkých osob ke kontaktu s právním zástupcem.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Vyšel přitom z okolností, ze kterých vycházel i soud prvního stupně a ze kterých vychází rovněž žalovaný. Tyto okolnosti také odpovídají tomu, co je obsahem spisu. K tomu je nutno ještě dodat, že žalovaný v podání ze dne 22. 1. 2021 nejen navrhl prominutí zmeškání lhůty pro podání námitek, ale obsahem tohoto podání jsou především dosti obsáhlé námitky proti předmětnému směnečnému platebnímu rozkazu. Konečně odvolací soud vychází stejně jako soud prvního stupně z toho, že žalovaný skutečně onemocněl s příznaky, které uvádí. Soud prvního stupně neuvedl, proč nepožadoval osvědčení těchto žalovaným uváděných okolností. Odvolací soud vychází z toho, že v rozhodné době byla pandemie koronaviru na jednom ze svých vrcholů, jak je obecně známé. Přitom i nemocných Covidem-19, kteří byli identifikováni jako nakažení, bylo značné množství, a nelze pochybovat o tom, že počet skutečně nakažených byl mnohem vyšší. Je také obecnou zkušeností potvrzeno, že nemoc Covid-19 má ve většině případů mírný průběh.4. Podle ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmešká z omluvitelného důvodu a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je nutné s ním spojit zmeškaný úkon.5. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný podal návrh na prominutí zmeškání lhůty podáním, jehož součástí jsou rovněž námitky proti danému směnečnému platebnímu rozkazu. Toto podání bylo učiněno v zákonem stanovené lhůtě.6. Všechny procesní lhůty zákonné i soudcovské, ve kterých má účastník řízení nebo jiná osoba zúčastněná na řízení učinit procesní úkon anebo splnit jakoukoli procesní povinnost, jsou vždy stanoveny ve prospěch toho, komu taková lhůta svědčí. Je tedy zcela na jeho suverénním rozhodnutí, zda příslušný procesní úkon učiní anebo uloženou povinnost splní hned na počátku lhůty, v jejím průběhu anebo i třeba na samém jejím konci. Z toho vyplývá, že rovněž v případě, kdy překážka bránící účastníku řízení nebo jiné na řízení zúčastněné osobě v provedení procesního úkonu nebo splnění procení povinnosti nastala třeba předposlední den příslušné lhůty, nelze přičíst účastníku řízení nebo jiné na řízení zúčastněné osobě k tíži, že neprovedla procesní úkon anebo nesplnila procesní povinnost dříve, a to ani tehdy, kdy jí v tom nic nebránilo. Podstatné je pouze to, že tato překážka nastala dříve, než příslušná lhůta skončila.7. Z toho důvodu neobstojí závěry soudu prvního stupně o tom, že bylo v možnostech žalovaného podat námitky dříve, než se u něj onemocnění Covid-19 projevilo. Není proto významné, že do rozhodného období spadaly Vánoce a Nový rok. Stejně by tomu bylo, i kdyby v rozhodném období žádné svátky nebyly. I tak by bylo zcela na vůli žalovaného, kdy námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu v rámci zákonem stanovené lhůty podá. Mohl se zcela upínat i ke konci námitkové lhůty.8. V této konkrétní věci uvedené závěry dále podporuje to, že nikdo nemůže vědět, zda, kdy a jako chorobou v budoucnu onemocní. Bylo by samozřejmě zcela nepřiměřené požadovat po tom, kdo má dodržet určitou procesní lhůtu, aby ji využil pro jistotu hned na jejím počátku, pro případ, že se snad v budoucnu nějaká překážka vynoří. Je nutno zmínit podpůrně ještě okolnost, že historicky na zdejším území ve směnečném řízení uplatňovaná třídenní námitková lhůta byla prodloužena (také na základě nálezů Ústavního soudu) na stávajících patnáct dnů proto, aby žalovaní ve směnečných věcech měli dostatečný časový prostor k tomu, aby mohli řádně splnit náročný úkol podat v zákonné námitkové lhůtě řádně odůvodněné námitky. Tímto prodloužením se poněkud vyrovnalo postavení účastníků směnečného řízení. Přitom i tak má žalobce mnohem větší prostor pro přípravu směnečné žaloby, která sice není záležitostí tak rutinní, jak se někdy nesprávně soudí, ale přece jen patří k těm žalobám, které jsou méně složité. Závěry soudu prvního stupně tento cíl zákonodárce maří, když ve skutečnosti žalovanému prodlouženou zákonnou námitkovou lhůtu opět zkracují.9. Nezbývá tedy než uzavřít, že žalovaný byl pro omluvitelný důvod vyloučen z procesního úkonu, který mu náleží, to znamená z podání námitek proti předmětnému směnečnému platebnímu rozkazu, že včas podal návrh na prominutí zmeškání lhůty pro podání těchto námitek a že s návrhem na prominutí zmeškání námitkové lhůty spojil i zmeškaný úkon, to znamená námitky proti soudem prvního stupně vydanému směnečnému platebnímu rozkazu. Jsou tedy dány všechny předpoklady podle ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby soud žalovanému zmeškání této lhůty prominul.10. Napadené usnesení soudu prvního stupně bylo proto odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. změněno tak, že žalovanému se zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu promíjí.