2 Cmo 123/2021-49 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil vůči žalované 2. řízení o žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 650 000 Kč s příslušenstvím a odměnou (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná 2. nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že řízení vůči žalované 2. zastavil podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. na základě zpětvzetí žaloby, které žalobkyně učinila podáním ze dne 24. 11. 2020. K výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2. uvedl, že tento vychází z ustanovení § 146 odst. 2, věta první o. s. ř., neboť žalobkyně zpětvzetím žaloby proti žalované 2. procesně zavinila zastavení řízení vůči ní a byla by tak povinna jí nahradit náklady řízení. Žalované 2. však žádné náklady nevznikly, a proto jí právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.2. Usnesením ze dne 6. 1. 2021, č. j. 34 Cm 133/2020-22, opravil soud prvního stupně postupem podle ustanovení § 164 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. zřejmou nesprávnost v záhlaví usnesení ze dne 1. 12. 2020, č. j. 34 Cm 133/2020-20, a to tak, že v něm uvedl jako zástupce žalované 2. , Anonymizováno, , advokáta.3. Proti výroku II. usnesení ze dne 1. 12. 2020, č. j. 34 Cm 133/2020-20, podala žalovaná 2. v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhla jeho změnu tak, že jí bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 1 úkonu právní služby, 1 paušální náhrady hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty, a dále právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Namítla, že dne 4. 11. 2020 udělila plnou moc , Anonymizováno, , advokátovi, k jejímu zastupování ve shora uvedené věci. Tato plná moc byla založena do spisu dne 19. 11. 2020 s oznámením o převzetí zastoupení žalované 2. jmenovaným advokátem. Nejpozději tímto úkonem tak žalované 2. vznikl nárok na úhradu nákladů řízení. Žalovaná 2. dále zmínila úkony, které její zástupce učinil poté, kdy jí byla zaslána předžalobní výzva ze dne 23. 10. 2020.4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované 2. navrhla potvrzení usnesení v jeho výroku o nákladech řízení. Uvedla, že žalobu podala u soudu prvního stupně dne 30. 10. 2020, tj. sedm dnů po odeslání předžalobní výzvy žalované 2., a vůči žalované 2. ji vzala zpět ještě před zaplacením soudního poplatku. Podle žalobkyně nemohly žalované 2. vzniknout žádné náklady spojené se soudním řízením, když žaloba jí nebyla nikdy doručena a žalovaná 2. nebyla vyzvána k vyjádření se či k jiné procesní aktivitě. Žalobkyně namítla, že v plné moci udělené žalovanou 2. jejímu zástupci dne 4. 11. 2020 není uvedeno konkrétní zmocnění pro případ daného řízení. Založení této plné moci do spisu se žalobkyni jeví jako ryze účelový krok pro požadování nákladů řízení s tím, že tomuto přístupu „vynucování nákladů“ by nemělo být ze strany soudů slyšeno, případně by nemělo dojít k přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 150 o. s. ř. Pokud zástupce žalované 2. založil do spisu plnou moc bez jakéhokoli vyjádření, pak podle žalobkyně není zřejmý žádný důvod, proč by tak žalovaná 2. činila bez vyjádření se k samotné žalobě. Jestliže takové vyjádření podáno nebylo, nelze ani mít za to, že by zde mohly vzniknout jakékoli náklady na straně žalované 2., když tato do podání odvolání zůstala zcela nečinná.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, ve znění jeho opravného usnesení, v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výroku II. o nákladech řízení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované 2. je důvodné.6. Podle ustanovení § 146 odst. 2, věta první o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Zavinění se přitom posuzuje výlučně z hlediska procesního. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je podle ustanovení § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. povinen hradit náklady řízení žalovaný.7. Z první věty ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. tak plyne, že žalobce zpětvzetím žaloby vždy zaviní zastavení řízení a je v takovém případě povinen nahradit žalovanému jeho náklady. Pro případ vlivu chování druhého účastníka na zpětvzetí žaloby je z tohoto pravidla stanovena výjimka obsažená ve druhé větě uvedeného ustanovení, z níž vyplývá, že třebaže žalobce zavinil zastavení řízení tím, že žalobu vzal zpět, je povinností žalovaného nahradit mu náklady řízení za procesní situace, že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného. I důvodnost podání žaloby je přitom třeba uvažovat výlučně procesně, tedy z hlediska výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce.8. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně vzala žalobu vůči žalované 2. zpět podáním ze dne 24. 11. 2020, aniž by uvedla důvody, pro které k tomuto procesnímu úkonu přistoupila. Důvodem zpětvzetí tak nebylo chování žalované 2. ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, druhá věta o. s. ř., v důsledku čehož je třeba procesní zavinění na zastavení řízení ve vztahu k ní přičíst žalobkyni, kterou podle ustanovení § 146 odst. 2, první věta o. s. ř. stíhá povinnost zaplatit žalované 2. náhradu nákladů, jak jí byly v řízení účelně vynaloženy. Za tyto náklady je třeba považovat mimosmluvní odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 10 940 Kč (převzetí a příprava věci) podle § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1, písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 1 paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (2 360,40 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná 2. v podaném odvolání žádala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 13 552 Kč, byť náklady řízení, jak výše byly specifikovány, odpovídají v součtu částce 13 600,40 Kč, vycházel odvolací soud z toho, že v rozsahu přesahujícím výši nákladů žalovanou 2. požadovaných se tato práva na jejich náhradu vzdala.9. Pokud jde o úvahu žalobkyně, že nelze brát za prokázaný vznik nákladů žalované 2. za převzetí jejího zastoupení, tato nemůže obstát. V dané věci bylo řízení zahájeno dne 30. 10. 2020, kdy soudu prvního stupně došla žaloba na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 650 000 Kč s příslušenstvím a odměnou (§ 82 odst. 1 o. s. ř.). Podáním ze dne 19. 11. 2020 došlým soudu prvního stupně téhož dne bylo , Anonymizováno, , advokátem, oznámeno převzetí zastoupení žalované 2. Spolu s tímto podáním byla soudu prvního stupně doručena plná moc datovaná dnem 4. 11. 2020, kterou žalovaná 2. zmocnila jmenovaného advokáta k zastupování ve všech právních věcech s tím, že plná moc byla udělena mimo jiné i v rozsahu práv a povinností podle občanského soudního řádu. Pakliže plná moc byla založena do spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 34 Cm 133/2020, je tím vůči soudu dostatečně osvědčena existence a rozsah oprávnění , Anonymizováno, , advokáta, v tomto řízení za žalovanou 2. jednat (§ 25 odst. 1 o. s. ř.). Osvědčen je tím i vznik nákladů řízení na straně žalované 2. spočívajících v mimosmluvní odměně za převzetí a přípravu zastoupení podle ustanovení § 11 odst. 1, písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v paušální náhradě hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a dále v náhradě za 21 % daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Sama okolnost, že žalobkyni nebylo v době podání žaloby známo, že by žalovaná 2. byla právně zastoupena, na což žalobkyní bylo ve vyjádření k odvolání žalované 2. poukázáno, je přitom zcela nerozhodná. K převzetí zastoupení žalované 2. nadto došlo až po zahájení řízení, jak plnou mocí ze dne 4. 11. 2020 je prokázáno.10. K výhradě žalobkyně, že žalovaná 2. zůstala až do podání odvolání zcela nečinná a že založení plné moci do spisu je ryze účelovým krokem pro požadování nákladů řízení, odvolací soud připomíná, že právem žalované 2. bylo nechat se v soudním řízení zastupovat advokátem, jak vyplývá z ustanovení § 24 odst. 1 a § 25 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že úkon převzetí a přípravy zastoupení je samostatným úkonem právní služby, za který advokátu náleží mimosmluvní odměna v plné výši podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., nelze dospět k závěru, že by se jednalo o neúčelně vynaložený náklad, jak se žalobkyně pokouší konstruovat. Honorován přitom není úkon založení plné moci do spisu, nýbrž úkon převzetí a přípravy zastoupení, který je deklarován právě plnou mocí do spisu zakládanou. Za tohoto stavu věci nelze v žádném případě uvažovat o aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., které žalobkyně v souvislosti s jí namítanou účelovostí úkonu založení plné moci do spisu zmiňuje.11. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že není správný závěr soudu prvního stupně, že žalované 2. žádné náklady řízení nevznikly. Výrok II. napadeného usnesení, ve znění jeho opravného usnesení, byl proto změněn podle ustanovení § 220 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 a §