2 Cmo 143/2021-463 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením uložil soud prvního stupně odvolateli, svědkovi , Anonymizováno, , pořádkovou pokutu 15 000 Kč. Uvedl, že svědek se dostavil k soudnímu jednání dne 1. 3. 2021. Do jednací místnosti vstoupil bez ochrany úst a nosu. Soud ho proto vyzval, aby si tuto ochranu vzal. To svědek odmítl. Soud tedy upustil od výslechu tohoto svědka s ohledem na bezpečnost osob přítomných v jednací místnosti, to znamená soudce, zapisovatelky, zástupce žalobce, žalovaného a jeho zástupce. Svědek předložil soudu předem připravené vyjádření k otázce povinnosti nosit ochranu úst a nosu. Soud vyšel předně z § 53 odst. 1 o. s. ř. s tím, že pokutu uložil za neuposlechnutí příkazu soudu a nikoliv za samotnou okolnost, že svědek neměl respirátor. To považoval za otázku správního řízení. Dále vyšel z Mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN (dále jen Mimořádné opatření), a to z odst. 3 písm. p), které soudu umožňuje rozhodnout o tom, kdo bude mít a kdo nebude mít ochranu dýchacích cest. V tomto případě měli všichni přítomní respirátor v kvalitě FFP2. Soud má chránit osoby přítomné v jednací síni. I když má svědek jiný názor na předmětné mimořádné opatření, přece již alespoň ze slušnosti bylo namístě respektovat tělesnou integritu ostatních osob a nevystavovat riziku vzniku škody na zdraví.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal svědek , Anonymizováno, a navrhuje, aby odvolací soud udělení pokuty zrušil. Uvedl, že do budovy soudu se dostavil s nasazenou chirurgickou rouškou, kterou měl nasazenou i při čekání před jednací místností. Po vstupu do jednací místnosti si roušku sejmul v souladu s Mimořádným opatřením. Na výzvu soudce, aby si roušku opět nasadil, odmítl s odkazem na Mimořádné opatření. Soud proto svědeckou výpověď ukončil a požádal odvolatele, aby se vzdálil, což ten učinil. Popsal dále rozdílné názory na vhodnost a potřebnost roušek nebo respirátorů v souvislosti s pandemií Covid-19 s tím, že rozhodující je právem podložené hodnocení situace. Ustanovení čl. I. odst. 3 písm. p) Mimořádného opatření pak odvolatel vykládá tak, že tento předpis stanoví výjimku pro osoby zde uvedené, tedy i pro svědky, a rozhodování soudu se vztahuje jen k dalším osobám. V úvahu přichází zejména osoby, které využívají veřejnosti soudních jednání. Domnívá se, že ke stejnému závěru směřuje také odůvodnění Mimořádného opatření, když akcentuje, že možnost sledovat výraz tváře zúčastněných osob přispívá k poznatkům důležitým pro soudní řízení. Napadené usnesení uvádí, že pořádková pokuta byla udělena nikoliv za nenošení roušky, což je podle soudu záležitostí správních orgánů, nýbrž za neuposlechnutí pokynu soudu. Domnívá se, že soud nebyl k takovému pokynu oprávněn s ohledem na § 117 o. s. ř., překročil své pravomoci a jde tak o svévoli. Také soud může ukládat povinnosti jen na základě zákona a v jeho mezích.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel při tom z okolností, ze kterých vycházel i soud prvního stupně a které nejsou nijak pochybné.4. Předně je nutno konstatovat, že ani soudci a ani jiné osoby zúčastněné na jednání nemohou ve vztahu k právům a povinnostem v souvislosti s jednotlivým řízením rozhodovat o navýsost odborné otázce, zda jsou nebo nejsou nezbytné prostředky k ochraně nosu a ústa za pandemie koronaviru, jaké jsou vhodné nebo nevhodné a zda více chrání nositele anebo jeho okolí. Jestliže příslušný odborný orgán státní správy na základě zákonného zmocnění stanoví, že v určitých případech je používání těchto ochranných pomůcek nezbytné, je nutno to respektovat i soudem při projednávání věcí.5. Z toho vyplývá, že v případě, kdy by byla stanovena povinnost používat určité ochranné prostředky i při projednávání věcí před soudem, potom postup soudu, který by trval na jejich používání v jednací síni, byl by zcela v souladu s § 117 odst. 1 o. s. ř., nakolik ten stanoví, že soud činí opatření, aby zajistil splnění účelu jednání. Je tedy rozhodující, zda z Mimořádného opatření vyplývá pro určité osoby povinnost mít při jednání před soudem zakrytá ústa a nos.6. Mimořádné opatření v čl. I. odst. 1 zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest v uzavřených prostorách. V čl. I. odst. 3 stanoví Mimořádné opatření výjimky, na které se tento zákaz nevztahuje. Podle písmene p) tohoto ustanovení se zákaz nevztahuje na soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních správních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodne soud, a to v místě a době soudního řízení.7. Je zřejmé, že zásadním problém zde je, zda dikce, „o kterých tak rozhodne soud“, se vztahuje na všechny zde uvedené osoby s tím, že „další osoby“ jsou součástí jednoho komplexu osob, které se tak či onak účastní na projednání věcí před soudem, anebo zda je nutno stejnou dikci vztahovat pouze jen k těmto k „dalším osobám“ s tím, že na osoby výslovně označené se výjimka vztahuje bez dalšího. To je ostatně podstata rozporu mezi soudem prvního stupně a odvolatelem.8. Odůvodnění Mimořádného opatření ve vztahu k předmětnému ustanovení čl. I. odst. 3 písm. p) uvádí, že výjimka se vztahuje k tomu, aby používání ochranných pomůcek nenarušilo řádný průběh soudního procesu, protože možnost sledovat výraz tváře osob zúčastněných osob zúčastněných na soudní řízení přispívá k poznatkům důležitým pro soudní řízení. Není tedy zřejmé, zda výjimka má platit pří soudních jednání pro výslovně uvedené osoby zúčastněné na řízení bez dalšího anebo zda je její využití závislé na rozhodnutí soudu v souvislosti s jednotlivým konaným jednáním.9. Zmínka čl. I. odst. 3 písm. p) Mimořádného oprávnění o místě a době konání jednání může nasvědčovat jak tomu, že o realizaci výjimky soud rozhodne podle podmínek, za kterých se konkrétní jednání koná, jako je velikost a stavební uspořádání jednací místnosti, počet zúčastněných osob i osob přihlížejících, jen ohledně „dalších osob“, tak i tomu, že o tom rozhodne i vůči osobám v uvedeném ustanovení výslovně uvedených. Navíc i z hlediska okolností, na které poukazují důvody Mimořádného opatření, je zřejmě málo významné pro jednotlivé řízení, když se jednání účastní pouze právní zástupci, jaká je jejich mimika. Jinak je tomu samozřejmě u vyslýchaných účastníků, svědků anebo znalců.10. Nelze-li ani z hlediska jazykového výkladu a ani z logiky věci dospět k jednoznačnému výkladu předmětného ustanovení Mimořádného opatření, je nutné zvolit nadhled právní. Zde je potřebné na prvním místě uvést, že obecně povinnost nosit ochranu nosu a úst jakýmikoliv ochrannými prostředky dána není. Povinnost založená Mimořádným opatřením je výjimečné povahy. Jde o důsledek krizové situace způsobené pandemií koronaviru. Tedy jedná se o dodatečnou povinnost, jež by v případě, že by krajně nepříznivá epidemická situace nenastala, neexistovala. Potom ovšem je nezbytné při interpretaci ustanovení, která tuto dodatečnou a mimořádnou povinnost ukládají, postupovat velmi obezřetně tak, aby výsledný výklad nevedl k závěru, že zde existují mimořádné povinnosti, které nelze z textu Mimořádného opatření s jistotou dovodit a o kterých nelze ani s jistotou říci, že byly příslušným odborným orgánem státní skutečně zamýšleny. Je zde tedy namístě výklad užší tak, aby standardní právní poměry adresátů příkazů vyvolaných mimořádnou situací byly narušovány v minimálním a zcela nezbytném rozsahu. Z tohoto důvodu je potřebné čl. I. odst. 3 písm. p) Mimořádného opatření vykládat tak, že výjimka založená tímto ustanovením se bez dalšího vztahuje na osoby v něm výslovně vyjmenované a že soud podle konkrétních časových a místních podmínek rozhodne o tom, zda bude tato výjimka vztažena i na jiné osoby, které jsou z jakékoliv příčiny rovněž přítomny konkrétnímu soudnímu jednání. Je-li, jak je tomu zde, navíc spojena s dodržováním opatření daných Mimořádným opatřením negativní důsledek v podobě pořádkové pokuty, platí to tím spíše. I když pořádkové pokuty podle občanského soudního řádu nejsou trestem, nýbrž především nástrojem k předcházení narušování občanského soudního řízení, přece znamenají pro pokutou postiženou osobu určitou újmu. Tato újma pak musí mít jednoznačný a zcela nepochybný důvod. Poněkud matně formulované ustanovení čl. I. odst. 3 písm. p) Mimořádného opatření tento jednoznačný a zcela nepochybný důvod neskýtá.11. Je ovšem nutno uvést, že v případě, kdyby bylo nepochybné, že výjimka pro soudce a další osoby výslovně jmenované v čl. I. odst. 3 písm. p) Mimořádného opatření je vázána na rozhodnutí soudu v jednotlivém případě podle konkrétních podmínek místa a času, potom by měl soud prvního stupně zcela pravdu, když velmi správně rozlišil správní sankci za nedodržování hygienických příkazů na straně jedné a procesní opatření na straně druhé. Nemožnost provést výslech svědka, který by se odmítal podrobit určité povinnosti, i