2 Cmo 189/2021-118 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku, který v této věci činí 22 064 Kč. Vzal za prokázáno, že žalovaný nevlastní žádné nemovitosti ani motorová vozidla. Jeho měsíční čistý plat činí 25 466 Kč. Na bankovních účtech má zůstatky – 40 000 Kč, dále – 50 000 Kč a také – 203 120,87 Kč. Je proti němu vedeno exekuční řízení ohledně částky 880 236 Kč. Soud konstatoval, že žalovaný je aktuálně v nepříznivé finanční situaci, kdy je na bankovních účtech v záporných zůstatcích a je proti němu vedena exekuce. Do této situace se však dostal v důsledku jeho účastenství ve společnosti , Anonymizováno, , když přebíral zajišťovací závazky za úvěry této společnosti. Společníkem a jednatelem společnosti se stal na základě svého svobodného rozhodnutí, tedy nikoliv v důsledku okolností, které by nemohl ovlivnit. Měl zvážit podnikatelská rizika spojená se zajišťováním závazků společností. Jestliže v důsledku těchto jeho rozhodnutí se ocitl v nepříznivé majetkové situaci, potom nejde o okolnost, která by odůvodňovala přiznání osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu, popřípadě aby bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně zřejmě mylně usuzuje na to, že žalovaný se stal společníkem a jednatelem společnosti , Anonymizováno, až v době, kdy tato společnost již bylo v ekonomických potížích. Ve skutečnosti žalovaný do této společnosti vstoupil již v roce 2011, kdy se jednalo o perspektivní společnost. Vstupem do společnosti proto žalovaný nepřebíral nezodpovědně žádné podnikatelské riziko. Společnost se až po letech ocitla v hospodářských potížích. Společnost převedl na současného majitele v roce 2019 a pak se společnost ocitla v úpadku. Poukázal také na novou skutečnost, že v současné době byl v exekučním řízení vydán exekuční příkaz směřující na srážky ze mzdy žalovaného a vedle toho mu byl obstaven i jeho bankovní účet. Došlo také k zesplatnění jeho úvěrů.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.4. Je ovšem nutné k nim připojit významná zpřesnění. K účtu u , Anonymizováno, č. , č. účtu, měl žalovaný povolený kontokorentní úvěr s limitem čerpání 75 000 Kč. Při tom za dobu od 1. 9. 2020 do 28. 2. 2021 nebyl tento úvěr zcela vyčerpán a po většinu této doby bylo možné z tohoto úvěru čerpat částky, které převyšují předmětný soudní poplatek v této věci. Účet č. , č. účtu, u stejné banky je účtem ke kreditní kartě s povoleným úvěrovým limitem 52 000 Kč. Ani tento úvěr nebyl ve stejném období žalovaným vyčerpán, ale prostor k čerpání po celou dobu nedosáhl ani přibližně výše daného soudního poplatku. Účet č. , č. účtu, u téže banky je účtem úvěrovým. Je patrné, že se jedná o úvěr čerpaný ve výši 400 000 Kč. Ke dni 31. 12. 2020 zůstalo nesplacených 203 210,87 Kč.5. Z jiné úřední činnosti odvolacího soudu (věc spisové značky 2 Cmo 233/2021, u Městského soudu v Praze se jedná o věc spisové značky 7 Cm 77/2019) je tomuto známo, že výše uvedeným běžným účtem žalovaného s kontokorentním úvěrem prošla v březnu 2021 částka 79 500 Kč ze zdroje označeného jako Generali Investments.6. V rámci odvolacího řízení byl předložen Exekuční příkaz ze dne 15. 6. 2021, č. j. , Anonymizováno, , kterým došlo k přikázání pohledávky žalovaného z účtu u , právnická osoba, . č. , č. účtu, . Stejným příkazem bylo bance přikázáno neprovádět z tohoto účtu žádné platby. Exekučním příkazem ze dne 15. 6. 2021, č. j. , Anonymizováno, byly zároveň nařízeny srážky ze mzdy žalovaného.7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.8. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.10. Soud prvního stupně shledal majetkové a příjmové poměry jako nedostatečné a postavil své rozhodnutí výlučně na neodpovědném převzetí podnikatelského rizika. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že ty v době, kdy rozhodoval soud prvního stupně, nebyly tak fatální. Soud nesprávně vyhodnotil debetní zůstatky na jednotlivých účtech. Žalovaný se na běžném účtu se sice pohyboval v záporných zůstatcích. Ty ovšem byly v rámci otevřeného kontokorentu. Tedy jimi žalovaný žádným způsobem neporušoval své smluvní povinnosti vůči , právnická osoba, . Navíc na tomto účtu byl po většinu doby, za kterou byly výpisy z účtu předloženy, otevřený a nevyčerpaný úvěr v mnohem větším rozsahu, než by bylo potřeba k úhradě předmětného soudního poplatku. Ten tak bylo v možnostech žalovaného zaplatit bez dalšího. Debet na karetním účtu byl také v rámci smluvního limitu a tedy ani zde nebyla žalovaným smlouva porušena. Zůstatek na úvěrovém účtu je záporný již z povahy věci, ale ani zde nic nenasvědčovalo tomu, že úvěr není splácen. Ostatně ke konci roku 2020 byl splacen téměř z polovičky. Proto by, nebýt níže uvedeného, mohlo napadené usnesení soudu prvního stupně, co se výroku samého dotýká, obstát.11. Případná ovšem v tomto případě nebyla úvaha soudu prvního stupně ohledně odpovědnosti za podnikatelské riziko. Takové riziko je přítomné při téměř každém podnikání. Běžné je také to, že společníci obchodních společností nebo jejich funkcionáři přejímají zajištění závazků společnosti. Zejména úvěr bez toho je v mnoha případech nedosažitelný. Proto jenom v této samé okolnosti, tedy v převzetí zajišťovacích závazků za společnost , Anonymizováno, nelze bez dalšího shledávat problém. Aby to bylo možné přičíst společníkům nebo funkcionářům k tíži, musí se jednat o riziko již v době převzetí zajištění zřejmě nepřiměřené, vědomé riskování, vytloukání klínu klínem a podobné případy. Takové okolnosti ovšem musí vyjít v konkrétní věci najevo a je nutno je konkrétně pojmenovat. V tomto posuzovaném případě sice není jisté, že žalovaný nepostupoval neodpovědně, ale nelze ani kategoricky konstatovat, že tak postupoval. Okolnosti, které se v této souvislosti staly soudu známými, tomu nenasvědčují. Na tom se nic nezměnilo ani v průběhu odvolacího řízení.12. Novotou oproti tomu, z čeho nemohl vycházet soud prvního stupně, jsou výše uvedené exekuční příkazy. Ty byly vydány ve stejný den jako nyní přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně. Pak doručenými a proto také účinnými se však mohly stát nutně až následně. Z těchto příkazů je patrné, že žalovanému budou zredukovány příjmy jen na nezabavitelné minimum a že , právnická osoba, . je zakázáno z účtu žalovaného provádět jakékoliv platby. Dotčen sice není karetní účet žalovaného. I tak ovšem zbývá žalovanému jen velmi malý manévrovací prostor.13. Zda byly zároveň úvěry žalovaného zesplatněny, osvědčeno není. Nebyl by sice takový postup v rozporu s obvyklou bankovní praxí, ale za nepochybné to bez jednoznačného osvědčení považovat nelze.14. Z toho, co vyšlo najevo v rámci odvolacího řízení, je zřejmé, že žalovaný rovněž druhý ze shora označených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje. Co se týká rozsahu, bylo výše již také uvedeno, že úplné osvobození od soudních poplatků je podle zákona vyhrazeno jen případům zcela výjimečným. Zde je nutno konstatovat, že případ žalovaného není ničím výjimečným. V obdobné situaci se nachází mnoho fyzických nebo právnických osob. Proto nelze uvažovat o úplném osvobození a přichází v úvahu pouze m