2 Cmo 361/2020-148 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 11. 7. 2019 se žalobkyně domáhá proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 1 100 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 9. 2018 do zaplacení a s odměnou ve výši 3 666,70 Kč. Jak žalobkyně uvedla, je řádnou majitelkou směnky, kterou na její řad vystavila dne 3. 7. 2018 společnost , Anonymizováno, ., reg. č. , Anonymizováno, , a to na částku 1 100 000 Kč se splatností dne 31. 8. 2018 a s místem placení v Praze. Směnka je avalována žalovanými a přes výzvu žalobkyně k její úhradě nebyla dosud žalobkyni zaplacena.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 4. 9. 2019, č. j. 30 Cm 91/2019-21, proti kterému podali žalovaní včasné námitky. Uvedli v nich, že společnost , Anonymizováno, . ničeho nedluží, neboť nebyl realizován důvod, pro který byla směnka vystavena, a to zajištění uzavření úvěrové smlouvy pro tuto společnost. Neexistuje tak směnečná kauza a tedy uplatnění směnečné pohledávky není řádným výkonem práva, v důsledku čehož je neplatné i směnečné rukojemství, neboť ho nelze převzít za někoho, kdo směnečně zavázán není, resp. kdy nedošlo k realizaci důvodu vystavení směnky a tedy neexistuje příčinný dluh. Žalovaní dále namítli, že při podpisu směnky byli výstavce i rukojmí uvedeni v omyl s tím, že v budoucnu bude uzavřena úvěrová smlouva, k čemuž však nedošlo. Uvedli zároveň, že směnka nebyla vůči rukojmím uplatněna před podáním žaloby ani jim nebyla zaslána předžalobní výzva.3. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám uvedla, že nebyly dodrženy podmínky zprostředkovatelské smlouvy, se kterou směnka nijak nesouvisí. Směnka souvisí se zapůjčením vlastních finančních prostředků ze strany žalobkyně výstavci směnky ve výši 1 000 000 Kč, když právě tento závazek směnka zajišťovala.4. Po projednání námitek žalovaných ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v platnosti, a to vůči žalovanému 1. rozsudkem ze dne 6. 1. 2020, č. j. 30 Cm 91/2019-63, a vůči žalované 2. rozsudkem ze dne 4. 11. 2019, č. j. 30 Cm 91/2019-43. Každému ze žalovaných pak uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 13 040 Kč.5. V odůvodnění rozsudku ze dne 6. 1. 2020, č. j. 30 Cm 91/2019-63, soud prvního stupně uvedl, že žalovaný 1. k námitce, že žalobkyni nic nedluží, neboť nedošlo k realizaci úvěrové smlouvy, nepředložil ani nenavrhl žádný důkaz obsahující dohodu stran ohledně vystavení směnky (blankosměnky) zajišťující závazky společnosti , Anonymizováno, z úvěrové smlouvy mající vazbu na smlouvu zprostředkovatelskou. Konstatoval, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že nedošlo k naplnění zprostředkovatelské smlouvy, když úvěrová smlouva nebyla uzavřena a když finanční prostředky z titulu této smlouvy nebyly výstavci směnky poskytnuty. Sporným tak zůstal důvod směnky. V tomto směru však námitky žalovaného 1. zůstaly v rovině tvrzení, aniž by byly prokázány, neboť žalovaný 1. neosvědčil, z jakého důvodu by výstavce směnky neměl být směnečně zavázán a z jakého důvodu považuje žalovaný 1. svůj rukojemský závazek za neplatný s vědomím toho, že má zcela samostatné postavení ve směnečném vztahu. Pokud jde o námitku žalovaného 1., že byl při podpisu směnky uveden v omyl, tato je podle soudu prvního stupně neurčitá a neodůvodněná, neboť žalovaný 1. ničeho bližšího neuvedl v tom směru, kdo jej konkrétně mohl uvést v omyl, když směnka byla vystavena ve prospěch žalobkyně, která žádný úvěr dle tvrzení žalovaného 1. ani nemohla společnosti , Anonymizováno, poskytnout. Námitka nesplnění předžalobní výzvy rovněž nebyla shledána důvodnou, neboť žalobkyně prokázala doporučené odeslání této výzvy. Tato námitka nadto postrádá významu za situace, kdy žalovaný 1. svůj směnečný závazek nesplnil ani po doručení směnečného platebního rozkazu. Výrok o nákladech námitkového řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého bylo plně úspěšné žalobkyni přiznáno právo na jejich náhradu ve výši mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby a dále ve výši 1 paušální náhrady hotových výdajů.6. Pokud jde o rozsudek ze dne 4. 11. 2019, č. j. 30 Cm 91/2019-43, v jeho odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalovaná 2. nepředložila ani nenavrhla žádný důkaz obsahující dohodu stran ohledně vystavení směnky (blankosměnky) zajišťující závazky společnosti , Anonymizováno, z úvěrové smlouvy. Ohledně námitky ve vztahu ke zprostředkovatelské smlouvě mezi žalobkyní a výstavcem směnky, případně k úvěrové smlouvě mezi příslušnou bankou a výstavcem směnky, soud prvního stupně konstatoval, že takové námitky žalované 2. s ohledem na čl. I. § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), nepříslušejí, neboť tato se na rozdíl od žalovaného 1. neúčastnila takových jednání, zejména nejednala za výstavce směnky. Posouzení ostatních námitek žalované 2. je shodné s posouzením námitek žalovaného 1. v rozsudku vydaném vůči tomuto žalovanému, a to včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení.7. Rozsudky shora uvedené byly napadeny včasnými odvoláními žalovaných. Pokud jde o rozsudek ze dne 4. 11. 2019, č. j. 30 Cm 91/2019-43, tento byl v jeho výroku II. o nákladech námitkového řízení napaden též odvoláním žalobkyně.8. Žalovaný 1. v odvolání namítl, že skutečnost, že došlo k uzavření zprostředkovatelské smlouvy mezi žalobkyní a výstavcem směnky učinila žalobkyně nesporným na jednání konaném dne 4. 11. 2019 a tuto skutečnost nesporovala ani při jednání konaném dne 6. 1. 2020. Poukázal na to, že ho tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně jeho námitek, nikoli však důkazní břemeno ohledně tvrzení žalobkyně, kterými tato jeho námitky vyvrací. Zdůraznil, že smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt a dále to, že žalobkyně pouze tvrdila vystavení směnky nikoli z důvodu uzavření zprostředkovatelské smlouvy, nýbrž z důvodu poskytnutí půjčky. Na podporu tohoto tvrzení však žádný důkaz nenavrhla ani nepředložila. Žalovaný 1. poukázal na protichůdnost tvrzení žalobkyně, když tato na jedné straně tvrdí, že částka 1 100 000 Kč měla představovat zálohu, aniž by specifikovala, na co měla být poskytnuta, na straně druhé pak tvrdí, že se mělo jednat o půjčku (zápůjčku). Nadto tvrzení žalobkyně, že směnka byla vystavena z důvodu poskytnutí půjčky ve výši 1 100 000 Kč, se jeví jako nepravděpodobné za situace, kdy žalobkyně měla zprostředkovat uzavření úvěrové smlouvy na částku 25 000 000 Kč. Podle žalovaného 1. zůstává sporným důvod vystavení směnky a rozhodnutí soudu prvního stupně je rozporuplné. Jeho pochybením je i to, že své rozhodnutí postavil na neunesení důkazního břemene na straně žalovaného 1. za situace, kdy zamítl všechny jeho návrhy na doplnění dokazování. K tomu odkázal na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 201, sp. zn. III. ÚS 1293/16. Poukázal též na nepřesnou protokolaci při jednání dne 6. 1. 2020 s tím, že jejím důsledkem je nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný 1. ani neuvedl, s kým mělo být jednáno o uzavření budoucí úvěrové smlouvy. Zdůraznil dále, že s jeho námitkou neexistence kauzy směnky se soud prvního stupně zcela nevypořádal. Jedná se přitom o námitku odlišnou od námitky, že předepsaná kauza směnky se nenaplnila. Soud prvního stupně nadto zcela vyloučil z přezkumu kauzální námitku žalovaného 1., že výstavce směnky žalobkyni ničeho nedluží. Z těchto důvodů žalovaný 1. navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. Žalovaná 2. v podaném odvolání vytkla soudu prvního stupně, že z přezkumu vyloučil jí vznesenou kauzální námitku, že výstavce směnky žalobkyni ničeho nedluží, což znamená odepření spravedlnosti. Namítla, že jako aval zajišťovala splnění dluhu společnosti , Anonymizováno, , který však nikdy nevznikl. Důkazy, které k tomuto tvrzení navrhla, však soud prvního stupně odmítl provést. Žalovaná 2. poukázala na to, že nemohla prokázat negativní skutečnosti (tj. neexistenci dluhu), neboť nikdy neměla v držení rozhodné důkazy a informace. V tomto směru měla být důkazní povinnost přenesena na žalobkyni. Pokud žalobkyně tvrdila, že společnost , Anonymizováno, po odstoupení od smlouvy o zprostředkování zaslala zálohu úvěru, pak bylo na ní, aby poskytla důkaz o tom, že peníze skutečně zaslala. Podle žalované 2. měl soud prvního stupně z vyjádření žalobkyně dovodit, že by se jednalo o dluh z bezdůvodného obohacení, tedy o dluh z jiného právního důvodu, než k jehož zajištění směnka byla vystavena. Řízení před soudem prvního stupně je zatíženo vadou spočívající v tom, že bylo vydáno rozhodnutí, třebaže soud prvního stupně neměl dostatek podkladů k tomu, aby se vypořádal s námitkami žalované 2. Pominut byl rovněž tvrzený omyl způsobený žalobkyní. V hodnocení soudu prvního stupně lze nadto nalézt zásadní logické rozpory. Navrženo bylo proto žalovanou 2. zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. Žalobkyně v odvolání proti výroku II. rozsudku ze dne 4