2 Cmo 365/2020-19 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením bylo soudem prvního stupně zastaveno řízení ve shora označené věci. Soud konstatoval, že žaloba byla v této věci podána dne 15. 10. 2020. Již před tím bylo dne 11. 2. 2016 zahájeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod spisovou značkou KSUL 71 INS 3192/2016 insolvenční řízení, které se týká majetku žalovaného. Usnesením ze dne 1. 3. 2016 č. j. KSUL 71 INS 3192/2016-A-8 byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Téhož dne se stalo toto usnesení pravomocným. Protože podle § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění, nemohou být pohledávky, které se týkají majetkové podstaty, po zahájení insolvenčního řízení uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Je-li i přesto žaloba podána, tak soud řízení po právní moci rozhodnutí o takových pohledávkách zastaví. Tyto okolnosti nastaly i v tomto řízení.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho změnu tak, že řízení se nezastavuje. Směnka, ze které byla práva uplatněna v tomto řízení, byla splatná 26. 5. 2020. Jedná se o směnku, která byla původně vystavena jako blankosměnka, a to jako zajištění závazků žalobce vůči žalovanému ze smlouvy o zprostředkování ze dne 16. 7. 2015. Podle dohody o vyplnění z téhož dne byl žalobce oprávněn do blankosměnky doplnit směnečnou sumu a datum splatnosti. K ukončení smlouvy o zprostředkování došlo písemnou dohodou ze dne 28. 4. 2017. Teprve potom bylo možné vyčíslit závazky žalovaného z vypořádání provizí a blankosměnku vyplnit. Do té doby směnečná pohledávka vůbec neexistovala. V insolvenčním řízení bylo možné přihlásit pohledávky pouze do 31. 3. 2016 a proto nebylo možné do té doby neexistující pohledávku v insolvenčním řízení vůbec přihlásit.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Vyšel při tom předně ze zjištění, která učinil soud prvního stupně, která nejsou sporná a která mají oporu v obsahu spisu.5. Z obsahu spisu dále vyplývá, že žalobce v žalobě vedle popisu směnečné listiny, ze které byl nárok uplatněn, zmínil také, že směnka byla vydána jako neúplná a že byla doplněna podle dohody o udělení vyplňovacího práva ze dne 16. 7. 2015. Tato dohoda byla k žalobě přiložena a potvrzuje okolnosti tvrzené žalovaným o důvodu směnky, její zajišťovací funkci a o rozsahu a podmínkách jejího vyplnění.6. Až v rámci odvolacího řízení žalobce předložil Dohodu o ukončení smlouvy o zajištění zákaznické péče a vzájemném vypořádání uzavřené mezi účastníky tohoto řízení dne 28. 4. 2017. V čl. II odst. 1) této dohody je sjednáno, že smlouva o zajištění končí vzájemnou dohodou dnem 30. 4. 2017. V následujícím odstavci 2) stejného článku si účastníci dohodli, jaké vzájemné pohledávky zůstávají mezi nimi otevřené s tím, že jsou uvedeny jen co do jejich důvodu, žádná z nich není vyčíslena.7. Vedle ustanovení insolvenčního zákona, na které případně poukázal soud prvního stupně, je nutné ještě uvést, že podle § 173 odst. 3 stejného zákona lze přihlásit i pohledávku zatím nesplatnou nebo vázanou na podmínku.8. Z dosud uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně sice musel vědět, že sporná směnka byla vydána jako směnka neúplná, nicméně v době podání žaloby již se jednalo směnku úplnou. Okolnost, že se jednalo o směnku ještě nesplatnou, nebyla překážkou pro její přihlášku v insolvenčním řízení. Z ničeho, co soudu mohlo být známo, neplynulo, kdy k vyplnění blankosměnky došlo. Skutečnosti k tomu se vztahující byly tvrzeny a dokládány až v rámci odvolacího řízení.9. Ustanovení čl. I. § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, hovoří o směnkách při vydání neúplných. Tedy se vztahuje na listiny, které v rozhodné době již mají náležitosti směnky vlastní anebo cizí a které tedy jsou platné jako směnky (čl. I. § 2 odst. 1 a čl. I. § 76 odst. 1 zákona směnečného a šekového). Není-li listina, která jako směnky není úplná a která proto není vůbec směnkou, doplněna, nikdy se nestane směnkou a nikdy v ní nebudou žádná práva vtělena. Proto z pouhé blankosměnky žádná práva nevyvěrají, nelze z ní žádná práva uplatnit v soudním ani v jiném řízení a není proto ani možné žádnou pohledávku z takové listiny přihlásit v insolvenčním řízení.10. Jakmile ovšem jsou chybějící náležitosti do blankosměnky doplněny a jestliže pak nabude taková listina kvality platné směnky vlastní nebo cizí, přemění se obecná listina blankosměnky na listinný cenný papír na směnku. Potom již jsou v ní práva majitele směnky inkorporována a potom je možné pohledávky z ní také přihlásit, nehledě na splatnost, v insolvenčním řízení. K tomuto doplnění dochází nutně až následně po té, kdy byla již příslušná litina vydána. Tedy k této metamorfóze dochází až v době, kdy již tato listina po určitou dobu obíhá.11. Nakolik čl. I. § 10 zákona směnečného a šekového hovoří právě o směnkách při vydání neúplných, pak tím stanoví, že vyplněním se blankosměnka stává směnkou se zpětnými účinky, tedy tak, jako by byla již od počátku vydána v úplné podobě. Nic to však nemění na tom, že k výše zmíněné proměně nutně dochází až po vydání listiny do oběhu. Shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 31 Cdo 4087/2013-386, který žalobce také poukazuje a který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 103/2016 s touto právní větou: Blankosměnka se stává směnkou (za předpokladu, že listina po vyplnění bílých míst má kvalitu směnky) až vyplněním, odtud teprve vznikají práva směnečná, a to se zpětnými účinky (ex tunc).12. Z toho nutně vyplývá, že do doby, než je listina vydaná jako neúplná směnka doplněna, a to ještě za předpokladu, že se stane platnou jako směnka, nelze práva z takové pouze obecné listiny s úspěchem uplatnit a tedy ani pohledávku z ní přihlásit v insolvenčním řízení. To platí navzdory skutečnosti, že vyplněním stává se původně blankosměnky platnou směnkou s účinky ex tunc.13. Jestliže by majitel směnky, která byla vydána jako neúplná, nemohl práva ze směnky, která v době, kdy je bylo ještě možné přihlásit v insolvenčním řízení, vůbec neexistovala a nebylo vůbec jasné, zda kdy budou existovat, tedy zda někdy v budoucnu nastanou podmínky pro vyplnění blankosměnky, uplatnit v soudním řízení, mělo by následky vždy nepřijatelné. Takový majitel blankosměnky by musel buď zcela vědomě vyplnit listinu v rozporu s ujednáním o jejím vyplnění, aby stihl přihláškovou lhůtu. Jestliže by nechtěl takto flagrantně právo porušit, o práva ze směnky by přišel, aniž by dostal jakoukoli reálnou možnost je uplatnit v nalézacím anebo v insolvenčním řízení.14. Pro úplnost je nutno ještě poznamenat, že v tom případě, kdy majitel směnky by již mohl podle ujednání blankosměnku vyplnit, ale neučinil by tak jen proto, aby se vyhnul účinkům spojeným s insolvenčním řízením a rozhodnutím v něm vydaným, jednalo by se o zjevné obcházení zákona. Takové jednání nemohlo by požívat soudní ochrany.15. V žádném případě nelze považovat blankosměnky za podmíněné pohledávky. Příslušná listina buď cenným papírem je anebo není a nemůže být cenným papírem podmíněně. Dokud není cenným papírem, nejsou v ní vtělena žádná práva, a tedy ani práva podmíněná. V případě směnek pak je ještě nutno zvláště poznamenat, že jak směnečný příkaz podle čl. I. § 1 bodu 2. zákona směnečného a šekového tak i směnečný slib podle čl. I. § 75 bod 2 stejného zákona, obojí představuje jádro směnečných závazků, musí být bezpodmínečné pod sankcí neplatnosti příslušné listiny jako směnky.16. Jelikož již před soudem prvního stupně bylo osvědčeno, že sporná směnka byla vydána jako neúplná, a jelikož v odvolacím řízení bylo osvědčeno, že nemohla být vyplněna před 30. 4. 2017, tedy mohlo se tak stát až po té, kdy již lhůta pro přihlášky pohledávek v insolvenčním řízení dávno uplynula, nejde v případě sporné směnečné pohledávky o pohledávku, kterou bylo možné uplatnit přihláškou v rámci předmětného insolvenčního řízení.17. Třebaže soudu prvního stupně v jeho postupu není možné nic vytknout, je přesto jeho usnesení s ohledem na to, co vyšlo najevo až v odvolacím řízení, objektivně nesprávné, a proto muselo být odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. změněno tak, že řízení se nezastavuje.18. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně při skončení věci podle výsledku řízení.