2 Cmo 380/2020-172 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně náhradu nákladů řízení o žalobě na obnovu řízení a náhradu nákladů předcházejícího odvolacího řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 1. 2020, č. j. 47 Cm 126/2016-137 zamítl žalobu žalované na obnovu řízení, když neshledal, že tato žaloba je důvodná. Stejným usnesením soud rozhodl, že žalobce nemá, navzdory úspěchu ve věci samé, právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodl tak podle § 150 o. s. ř. Usnesením ze dne 5. 8. 2020, č. j. 2 Cmo 113/2020-153 odvolací soud výrok usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání náhrady nákladů řízení o žalobě na obnovu řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem byla nepřezkoumatelnost zrušeného nákladového výroku pro nedostatky v jeho odůvodnění.2. Soud prvního stupně nyní vyšel z toho, že nároky v tomto řízení byly uplatněny ze směnky, která je formálně platná, ale, jak bylo zjištěno znaleckým posudkem znalce , Anonymizováno, , podpis žalované na předmětné směnečné listině není jejím pravým podpisem. V době od 6. 11. 2012 do 20. 12. 2012 a dále od 27. 12. 2012 do 7. 1. 2013 byla žalovaná hospitalizována ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze s tím, že její stav odpovídal pracovní neschopnosti. V odpovědi na předžalobní upomínku, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené směnky, žalovaná toto odmítla s tím, že na směnce nejde o její pravý podpis. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019, spisové značky 12 To 50/2019 byl žalobce uznán vinným, že spolu s obžalovanou , Anonymizováno, padělali podpis žalované na dané směnce a že prostřednictvím právního zástupce práva z této směnky vymáhali s cílem získat tím způsobem majetkový prospěch. Dosáhli toho, že Krajský soud v Praze žalobě pravomocným rozsudkem ze dne 9. 8. 2017, č. j. 47 Cm 126/2016-48 vyhověl. Uložil žalované zaplatit jistinu 1 700 000 Kč s příslušenstvím, nahradit žalobci náklady řízení a uhradit státu soudní poplatek ze žaloby ve výši 85 284 Kč, když žalobce byl od poplatkové povinnosti osvobozen. O splnění posledně uvedené poplatkové povinnosti byla již žalovaná soudem prvního stupně upomínána. Rozsudek byl žalované doručen fikcí.3. Soud vyšel z toho, že o náhradě nákladů řízení, v tomto případě řízení o žalobě na obnovu řízení, je nutno v prvé řadě rozhodnout na základě § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Podle toho by náhrada nákladů řízení na obnovu náležela žalobci. Jedná se o částku celkem 37 365 Kč, která představuje náklady spojené s právním zastoupením. Náklady žalobce za výše zmíněné předcházející odvolací řízení činí 18 682 Kč, rovněž za právní zastoupení. Soud však i nyní shledal důvody pro použití mimořádného oprávnění k odlišnému rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 150 o. s. ř., když konstatoval, že jsou dány mimořádné okolnosti hodné zvláštního zřetele.4. Za významné především považoval skutečnost, že důvodem celého (i původního) řízení byla skutečnost, že to byl sám žalobce, kdo spolupadělal předmětnou směnku, a přestože žalovaná ještě před zahájením řízení z tohoto důvodu odmítla směnku zaplatit, vyvolal řízení v této věci. Žalovaná sice nedoložila, že v době, kdy proběhlo původní řízení, byla v zahraničí a že se proto nemohla bránit v tomto řízení ani prostřednictvím opravných prostředků. Nečinnost žalované a nevhodně zvolený opravný prostředek však soud nepovažoval soud za okolnosti, které svědčí k tíži žalované. Podtrhl, že žalovaná se bránila, když v reakci na předžalobní upomínku namítala neplatnost podpisu směnky. Žalobce přesto nárok uplatnil a oponoval také žalobě na obnovu řízení. Ani tehdy, kdy mu byl padělek prokázán, neprojevil účinnou lítost a snahu o smírné vyřešení věci. Dokonce požadoval náhradu nákladů řízení. Za těchto okolností považoval soud za nespravedlivé, aby žalovaná nesla náklady řízení žalovaného, když ten původní řízení a i řízení o obnovu řízení vyvolal svým nepoctivým záměrem. Vzal v úvahu, k jakému plnění byla žalovaná neprávem zavázána. Porovnal také výši náhrady nákladů řízení, které byly žalovanému přiznány za původní řízení, žalované soudem uloženou úhradu soudního poplatku ze žaloby a náklady řízení, které doposud žalované vznikly, a výši nákladů, o které se jedná nyní, a shledal, že nepřiznáním předmětných náhrad řízení nebude narušen princip proporcionality. Poukázal také na § 6 odst. 2 o. z., podle kterého nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.5. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho změnu tak, že mu bude náhrada nákladů přiznána. Předně uvádí, že soud nedůsledně přihlédl k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, č. j. 23 Cdo 2941/2013-391, když je neaplikoval důsledně jako celek a když nezval v úvahu, že vychází z poněkud jiných reálií. Zdůrazňuje, že návrh žalované na obnovu řízení byl od počátku beznadějný a neúčelný, když zcela evidentně zde nebyly žádné skutečnosti a důkazy, které žalovaná nemohla bez své viny použíti v původním řízení, jak předpokládá § 228 odst. 1 o. s. ř. Připouští, že v trestním řízení bylo postaveno najisto, že sporná směnka je falešná, což se právní zástupce žalobce dozvěděl až následně. Tento právní zástupce však zůstává zástupcem žalobce, i když ten je aktuálně nezvěstný. Je přesto jednat v jeho zájmu, objektivně mu proto vznikají náklady. V tomto případě v důsledku zjevně bezúčelného návrhu na obnovu řízení.6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].7. Vyšel při tom z okolností, jak jsou popsány shora a jejichž pravdivost není nijak sporná.8. Je zcela nepochybné, že předmětné náklady řízení žalobci vznikly v souvislosti s řízením o žalobě na obnovu řízení, které vyvolala svou žalobou žalovaná a že v tomto řízení neuspěla. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2020, č. j. 47 Cm 126/2016-137 je patrné, že žaloba neměla reálnou naději na úspěch. Jednalo se tedy vskutku o návrh bezúčelný, jak žalobce v odvolání uvádí. Proto pouze v podmínkách samotného řízení o žalobě na obnovu řízení nebylo by možné shledat mimořádnou okolnost, pro kterou by bylo namístě se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odchýlit od obecného pravidla, jak plyne z § 142 odst. 1 o. s. ř.9. Soud prvního stupně však na okolnostech tohoto řízení o obnově napadené rozhodnutí nestaví. Nahlíží na původní řízení, které skončilo rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 9. 8. 2017, č. j. 47 Cm 126/2016-48, a na řízení o žalobě na obnovu stejného řízení, jako na jeden celek. Z tohoto pohledu je nepochybné, že řízení v takto uvažovaném celku vyvolal žalobce zcela jednoznačně s cílem, aby jeho prostřednictvím zužitkoval své protiprávní jednání, to znamená padělání podpisu žalované na předmětné směnečné listině. Zde je nutno poznamenat, že předmětná listina je platná jako směnka vlastní (čl. I. § 76 odst. 1 zákona směnečného a šekového). Pouze podpis žalované na ní je materiálně neplatný (čl. I. § 7 a čl. I. § 77 odst. 1 stejného zákona).10. Obecně samozřejmě platí, že v řízení o žalobě na obnovu řízení se rozhoduje podle okolností, které nastaly v tomto řízení a že okolnosti, které nastaly v původním, nejsou obecně pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o obnově významné. To by zásadně mělo platit také pro používání mimořádného oprávnění, které soudu svěřuje § 150 o. s. ř. Uvádíme-li zde „zásadně“, je zřejmé, že speciálně v souvislosti s § 150 o. s. ř. je třeba výjimečně připustit, že okolnosti již původního řízení mohou být takové, že by je nebylo možné ani v následném řízení o obnovu stejného řízení pominout.11. Jestliže v tomto případě je nepochybné, že již žaloba ve věci samé byla v tomto případě jedním z kroků, který žalobce učinil za účelem dovršení své trestné činnosti, jejímž cílem bylo neoprávněně se obohatit ke škodě žalované, pak se jedná o okolnost mimořádně závažnou a za těchto konkrétních okolností nelze považovat za nesprávné, když soud prvního v tomto jednotlivém případě pojal původní řízení i řízení o jeho obnovu jako jeden celek. Potom nemohl soud prokázanou trestnou činnost žalobce, která byla zaměřena výlučně proti majetku žalované, pominout a nezohlednit ji také v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení o žalobě na obnovu řízení.12. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, č. j. 23 Cdo 2941/2013-391 žádným způsobem neřeší otázku vztahu původního řízení a řízení o jeho obnovu při aplikaci § 150 o. s. ř. Nejde v něm dokonce ani o vztah uvedeného ustanovení k § 142 odst. 1 o. s. ř. Šlo o případ, kdy řízení bylo zastaveno, a tedy náhrada nákladů řízení se obecně řídila předpisem § 146 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud zde řešil jinou otázku, a to, zda jsou jen materiální poměry účastníků řízení dostačující k použití § 150 o. s. ř. Uzavřel, též s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, spisové značky I. ÚS 988/12, že rozh