2 Cmo 46/2019-129 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 2018, č. j. 38 Cm 186/2015-80 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že usnesení bylo připraveno k vyzvednutí na poště v , Anonymizováno, dne 23. 8. 2018 a že žalovanému jako adresátovi byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl, neboť při jejím doručování nebyl na adrese , Anonymizováno, zastižen. Protože žalovaný si zásilku v úložní době nevyzvedl, byla vložena dne 5. 9. 2018 do domovní schránky užívané žalovaným, jak je poštou vyznačeno na doručence. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 49 odst. 2, věta první, § 49 odst. 3, písm. a/ a § 49 odst. 4 o. s. ř. a konstatoval, že desetidenní lhůta k vyzvednutí zásilky skončila dne 3. 9. 2018, který se považuje za den doručení usnesení o odmítnutí odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému. Ode dne 4. 9. 2018 pak žalovanému běžela patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti uvedenému usnesení, která skončila dne 18. 9. 2018. Nejpozději tohoto dne mohl tedy žalovaný podat odvolání na poště či je soudu doručit osobně, prostřednictvím datové schránky nebo na elektronickou adresu soudu. Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného proti usnesení o odmítnutí jím podaného odvolání proti rozsudku bylo doručováno poštou dne 19. 9. 2018, jedná se o opožděné odvolání, které bylo postupem podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto. K výroku o nákladech řízení soud prvního stupně uvedl, že tyto nebyly přiznány žádnému z účastníků řízení, neboť žalobci nevznikly.2. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním, ve kterém uvedl, že podal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 17. 8. 2018, jímž soud odmítl jeho odvolání ve věci samé pro údajné zmeškání patnáctidenní lhůty. Žalovaný vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že mu při doručování zásilky dne 19. 7. 2018 byla v místě jeho bydliště zanechána výzva s příslušným poučením, v důsledku čehož nemohla nastat fikce jejího doručení. Soudu prvního stupně vytkl, že nebylo zjišťováno, zda výzva k vyzvednutí zásilky do jeho domovní schránky byla vhozena, přičemž sám žalovaný, ač schránku pravidelně kontroluje, toto nezaznamenal. V případě, že výzva vhozena byla, nebylo doloženo, kterého dne se tak stalo a zda součástí výzvy bylo zákonem předvídané poučení. Podle žalovaného tomu tak nebylo, a proto mu zásilka byla řádně doručena až dne 1. 8. 2018, kdy ji převzal při pravidelné kontrole schránky. Z těchto důvodů žalovaný navrhl zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání důvodné.4. Podle ustanovení § 140a odst. 1, druhá věta zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), se rozhodnutím o úpadku přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku.5. Podle ustanovení § 140a odst. 2 IZ, je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu.6. Z obsahu spisu se podává, že řízení o žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 205 000 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo zahájeno dne 24. 8. 2015, kdy žaloba došla soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že výrokem I. usnesení Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 24. 10. 2017, č. j. KSHK 35 INS 17868/2017-A-8, bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného (§ 136 odst. 1 IZ), došlo podle ustanovení § 140a odst. 1, druhá věta téhož zákona k přerušení řízení. Po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku nebylo proto možno v řízení pokračovat, jak vyplývá z ustanovení § 140a odst. 1, třetí věta IZ. V soudní praxi přitom není pochyb o tom, že vada řízení vyvolaná tím, že soud pokračoval v řízení a vydal rozhodnutí v době, v níž bylo řízení přerušeno, je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 32 Cdo 2584/98, uveřejněný pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně judikatury tam dále označené, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2181/2008, uveřejněný pod číslem 95/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).7. Z výše uvedeného pro poměry projednávané věci plyne, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 38 Cm 186/2015-91, nemůže obstát již jen z toho důvodu, že vydáno bylo v době, kdy trvaly účinky rozhodnutí o úpadku žalovaného v podobě přerušení řízení o směnečné pohledávce. V přerušeném řízení bylo přitom možno pokračovat až po skončení insolvenčního řízení, tedy poté, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2020, č. j. KSHK 35 INS 17868/2017-B-51, jímž byl zrušen konkurs na majetek dlužníka (žalovaného).8. Z vyložených důvodů odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. o změně napadeného usnesení tak, že se nevydává.