2 Cmo 67/2020-123 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením výše uvedeným soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému svolat ve stanovené lhůtě schůzi vlastníků dluhopisů , Anonymizováno, ve výroku usnesení definovaným programem (výrok I.), dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaslat žalobci ve stanovené lhůtě seznam vlastníků dluhopisů , Anonymizováno, (výrok II.) a dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve stanové výši a lhůtě (výrok III.).2. V odůvodnění uvedl, že napadeným usnesením rozhodl o návrhu žalobkyně, který je odůvodněn tím, že žalobkyně je vlastníkem 1 212 kusů listinných neveřejně obchodovatelných dluhopisů , Anonymizováno, na řad se jmenovitou hodnotou 20 000 CZK ISIN: , Anonymizováno, , číslo , Anonymizováno, emitovaných žalovaným, jehož 100% vlastníkem je , Anonymizováno, Dluhopisy o celkové jmenovité hodnotě 24 240 000 Kč byly upsány , Anonymizováno, , emisní kurs byl k datu emise stanoven jako 82,316% jmenovité hodnoty dluhopisů, celkem bylo zaplaceno 20 020 453,58 Kč. Na žalobkyni byly dluhopisy v počtu 1 212 kusů převedeny smlouvou o prodeji listinných dluhopisů ze dne 10. 10. 2017 uzavřenou s , Anonymizováno, .3. Dluhopisy byly žalovaným emitovány na realizaci rezidenčního projektu , právnická osoba, na pozemcích p. č., Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , v celkové výši 50 000 000 Kč. Po seznámení se s podmínkami emise žalobkyně vyjádřila obavy, že bude ohroženo zaplacení dluhopisů v termínu jejich splatnosti, když po obhlídce pozemků výše uvedených zjistila, že dotčené pozemky se nacházejí v sousedství bývalého hřbitova chovanců ústavu pro choromyslné , adresa, a psího hřbitova, k pozemkům vede pouze zpevněná polní cesta, v jejichž dosahu nejsou vedeny žádné sítě a pozemky jsou v katastru vedeny jako zemědělský půdní fond a zahrada. Přivedení sítí si vyžádá vícenáklady přesahující částku 50 000 000 Kč. Dosud také nebyla podána žádost o vydání spojeného územního rozhodnutí a stavebního povolení k danému projektu, přestože je to tvrzeno. Žalovaný se účelově vyhnul povinnosti sestavit prospekt emise a vydal dluhopisy bez zveřejnění prospektu emise, čímž se vyhnul řízení u ČNB a náročnému posuzování ze strany regulátora. Žalovaný také ihned ze získaných prostředků z emise , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, převedl finanční prostředky ve výši 20 000 000 Kč, které má v rozvaze evidované jako krátkodobé pohledávky. Nevyhověl návrhu žalobkyně na svolání schůze vlastníků dluhopisů, když zpochybňuje její postavení jako nového vlastníka dluhopisů a namítá i údajnou absenci zákonných důvodů. Poukázal na § 21 odst. 1 písm. f) zák. č. 190/2004 Sb. (dále jen zákon), dle kterého emitent bez zbytečného odkladu svolá schůzi vlastníků v případě změn, které mohou významně zhoršit jeho schopnost plnit dluhy vyplývající z jím vydaných dluhopisů, a dále poukázal na ust. § 21 odst. 2 téhož zákona, dle kterého je schůzi vlastníků dluhopisů oprávněn svolat v případech uvedených v odst. 1 též vlastník dluhopisů.4. Soud prvního stupně, aniž provedl dokazování, dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zamítnutí žaloby, neboť podle § 21 odst. 2 zákona platí, že z důvodů uvedených v odst. 1 téhož ustanovení může schůzi vlastníků svolat i vlastník dluhopisu. Žalobkyni tak nic nebrání ve svolání schůze vlastníků. Není tak důvod, aby soud autoritativně zasahoval do vzájemných práv a povinností soukromoprávních subjektů.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení byly přiznány za 3 úkony právní pomoci po 1 500 Kč (podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT) za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření a účast u jednání, tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT.6. Proti napadenému usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že bude žalobě vyhověno, případně navrhla jeho zrušení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně. Konstatovala, že rozhodnutí je v části, jíž se domáhala uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni seznam vlastníků dluhopisů pro účely svolání schůze vlastníků dluhopisů, nepřezkoumatelné, neboť zcela postrádá odůvodnění. Poukázala na to, že se domáhá uložení takové povinnosti, neboť žalovaný jí k její žádosti dobrovolně takový seznam nevydal, přestože mu taková povinnost vyplývá ze zákona. Závěr soudu, že žalobkyni ničeho nebrání svolat schůzi vlastníků dluhopisů podle § 21 odst. 2 zákona, neobstojí. Ve svolání takové schůze jí brání právě ta skutečnost, že jí není znám seznam osob, které jsou dalšími vlastníky dluhopisů a tento seznam jí žalovaný odmítá vydat s odůvodněním, že požadovaný seznam obsahuje citlivé údaje o vlastnících dluhopisů, případně z jiných důvodů. Povinnost žalovaného vydat seznam vlastníků dluhopisů lze dovodit z ust. § 21 odst. 5 zákona, dle kterého platí, že osoba oprávněná k vedení evidence vydá emitentovi na jeho žádost výpis z evidence emise předmětných dluhopisů pro účely svolání a konání schůze vlastníků. Osobou, která vede evidenci je v daném konkrétním případě přímo žalovaný jako emitent.7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že dluhopisy, jejichž splatnost byla dle emisních podmínek stanovena na 5. 9. 2020, byly dne 4. 9. 2020 vyplaceny. Dne 8. 9. 2020 byly dluhopisy předány žalobcem žalovanému a byl podepsán předávací protokol potvrzující vrácení dluhopisů s tím, že nemá žalobce vůči žalovanému žádné nevypořádané nároky. S ohledem na tuto skutečnost nárok žalobce na svolání schůze vlastníků dluhopisů a nárok na zaslání seznamu vlastníků dluhopisů je neoprávněný. K věci samé pak uvedl, že podle § 21 odst. 5 zákona platí, že osoba oprávněná k vedení evidence je povinna vydat výpis z evidence emise pouze emitentovi, tj. tomu, kdo dluhopisy vydal. V posuzované věci je emitentem žalovaný, nikoliv žalobce. Nárok je tak bezpředmětný. Podle § 21 odst. 2 má vlastník dluhopisů právo na svolání schůze vlastníků dluhopisů v případech, kdy je schůzi vlastníků dluhopisů povinen svolat emitent podle § 21 odst. 1 zákona. V projednávané věci však absentuje jakýkoliv důvod pro svolání schůze vlastníků dluhopisů ze strany žalovaného podle § 21 odst. 1 zákona.8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům.9. V projednávané věci soud prvního stupně rozhodl formou usnesení, ačkoli rozhodl ve věci samé. O důvodech, proč tak učinil, lze jen spekulovat, neboť z obsahu odůvodnění napadeného usnesení to nelze seznat.10. To, kdy soud rozhoduje ve sporném řízení rozsudkem a kdy formou usnesení, je upraveno v § 152 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 1 o. s. ř. Přitom platí, že soud rozhoduje zásadně usnesením, pokud není stanoveno jinak; rozhoduje-li však meritorně (tj. ve věci samé), rozhoduje rozsudkem, neumožňuje-li mu zákon výjimečně vydat usnesení. Pro řízení nesporná zákon o zvláštních řízeních soudních (zák. č. 292/2013 Sb., dále jen z. ř. s.) zakotvuje zásadu opačnou; meritorní rozhodnutí má pravidelně formu usnesení (§ 25 odst. 1 z. ř. s.), rozsudkem pak soud rozhoduje pouze výjimečně (srov. § 372 z. ř. s.). V § 2 z. ř. s. jsou definována řízení, kterých se tato právní úprava týká, projednávanou věc pod žádné z těchto řízení nelze podřadit.11. V projednávané věci se jedná o řízení sporné, kdy předmětem sporu je uložení povinností výše uvedených žalovanému. Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně ve věci samé, tj. vydal rozhodnutí, ve kterém se zabýval nárokem uplatněným žalobkyní v projednávané věci.12. S ohledem na výše uvedené tak bylo na místě o věci samé rozhodnout rozsudkem, neboť se nejedná o věc, v níž by zákon umožňoval rozhodnout usnesením. Za situace, kdy soud prvního stupně nerozhodl o věci samé rozsudkem, ale usnesením, zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nicméně ke zjednání nápravy došlo za odvolacího řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).13. Ještě předtím než odvolací soud projednal podané odvolání, došlo ze strany žalobkyně ke zpětvzetí odvolání proti výroku I. napadeného usnesení. Odvolací soud proto postupoval podle § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení v rozsahu jeho zpětvzetí zastavil.14. V průběhu odvolacího řízení došlo dle sjednaných emisních podmínek k výplatě dluhopisů výše uvedených (dne 4. 9. 2020) a dne 8. 9. 2020 došlo k předání dluhopisů žalobkyní žalovanému, o čemže nebyl mezi účastníky řízení spor. Žalobkyně tak již není vlastníkem dluhopisů a není proto ve sporu aktivně legitimována, když právo domáhat se uložení povinností ve smyslu § 21 zákona je vázáno pouze na vlastníka dluhopisů. Nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je tak důvodem pro zamítnutí žaloby. Je bez významu, že v době rozhodování soudu prvního stupně žalobkyně byla vlastníkem dluhopisů. Za rozhodný stav je třeba považovat okamžik vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z