2 Cmo 92/2021-154 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení v této věci co do částky 2 040 954,44 Kč a co do úroku 6 % ročně z částky 9 109 679,44 Kč za dobu od 13. 4. 2017 do 14. 5. 2018 (výrok I.) a v témže rozsahu zrušil směnečný platební rozkaz č. j. 34 Cm 483/2017-32 jím vydaný dne 24. 10. 2017 (výrok II.) V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný napadl uvedený směnečný platební rozkaz včasnými námitkami. Žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět s tím, že byla v rámci insolvenčního řízení částečně uspokojena její práva vůči výstavci sporné směnky, společnosti , Anonymizováno, Získanou částku 2 635 454,62 Kč žalobkyně započetla v rozsahu částky 594 500,18 Kč na příslušenství a zbytek na jistinu. Proto soud prvního stupně řízení zastavil podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. s tím, že sice bylo ve věci rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, ale dříve, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, byla žaloba zčásti vzata zpět.Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Není podle něj nesprávné, jestliže žalobkyně použila částku získanou v rámci insolvenčního řízení na příslušenství, když podle ustanovení § 165 odst. 4 insolvenčního zákona měla být přednostně použita na úhradu jistiny. Žalovaný vyslovil také pochybnost v tom směru, zda bylo soudu doloženo, kdy žalobkyně předmětnou částku obdržela, a zda soud tuto okolnost ověřil.Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného usnesení. Poukázala na dispoziční oprávnění žalující strany v občanském soudním řízení s předmětem řízení. Mohla proto bez dalšího řízení zčásti ukončit částečným zpětvzetím žaloby a soud prvního stupně nemohl postupovat jinak, než tento procesní úkon respektovat.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaného nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení, tedy do jeho skončení, žalobu zcela nebo zčásti zpět. Je tak zcela v jeho dispozici, aby uvážil, zda ponechá řízení pokračovat anebo zda přivodí jeho skončení, a to v celém rozsahu anebo v jeho části tím, že žalobu vezme zcela anebo zčásti zpět. Důvod tohoto kroku není žalobce povinen uvádět a i když jej uvede, není pro rozhodnutí soudu o zpětvzetí žaloby nebo její části významný. Proto nebylo vůbec nutno osvědčovat, zda vůbec a kdy žalobkyně obdržela jí tvrzenou platbu z rozdělení výtěžku insolvenčního řízení.Jak soud prvního stupně správně konstatoval, zpětvzetí žaloby nebrání ani okolnost, že již o ní bylo rozhodnuto (v tomto případě se tak stalo směnečným platebním rozkazem shora zmíněným), pokud toto rozhodnutí nenabylo dosud právní moci (§ 96 odst. 2 o. s. ř.). Protože žalovaný napadl směnečný platební rozkaz včasnými námitkami, nenabyl tento ve smyslu ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. doposud účinků pravomocného rozsudku. Předmětné řízení tedy bylo možno zčásti zastavit. Vzhledem k tomu, že k projednání námitek žalovaného se doposud neuskutečnilo žádné jednání před soudem, nebylo podstatné ani stanovisko ostatních účastníků řízení (v tomto případě žalovaného), jež soud prvního stupně proto nemusel ani vyžadovat. Uvedené plyne z ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.Připomenout je dále třeba, že žalující strana nemusí své zpětvzetí žádným způsobem ani odůvodnit a ani jakékoli důvody dokládat, v důsledku čehož není namístě, aby soud přezkoumával pravdivost a správnost těchto důvodů, i když jsou nadbytečně uvedeny. Proto v této souvislosti není namístě ani posuzovat, zda žalobkyně při započítávání částek získaných v insolvenčním řízení vedeném proti výstavci sporné směnky, postupovala správně či nikoli. To může být nanejvýš předmětem projednávání věci samé v tomto řízení, to znamená projednávání námitek žalovaného, nakolik to ovšem prostor námitkového řízení případně umožňuje.Nebrání-li zastavení řízení žádná z uvedených překážek, soud musí zpětvzetí žaloby, ať úplné či částečné, coby dispoziční úkon žalující strany respektovat a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavit. Zastavuje-li soud řízení po vydání zatím nepravomocného rozhodnutí ve věci samé, odstraní také toto rozhodnuti nebo jeho zpětvzetím dotčenou část.Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem potvrzeno podle ustanovení § 219 o. s. ř.Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému.