6 Cmo 1/2021-49 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením (dále též „předmětné usnesení“) Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci (dále též „soud prvního stupně“) zamítl návrh navrhovatele (výrokem I.), kterým by se přikázalo, aby se odpůrce [přiléhavěji účastník , fyzická osoba, (dále též „účastník“)] zdržel všech jednání jménem společnosti a za společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též „společnost“), a navrhovateli uložil povinnost (výrokem II.) zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.2. Soud prvního stupně dovodil, že navrhovatel měl možnost uplatnit své předběžné opatření v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 88/2018 (v němž se navrhovatel domáhá zrušení usnesení valné hromady o svém odvolání z funkce jednatele společnosti) nebo pod sp. zn. 79 Cm 99/2018 (v němž se účastník domáhá zrušení rozhodnutí valné hromady společnosti o svém odvolání z funkce jednatele společnosti). Za situace, kdy v důsledku vzájemného odvolávání se z funkce jednatelů je společnost rozvrácena a její chod ohrožen, požaduje navrhovatel fakticky zákaz činnosti účastníka jako jednatele. K takovému postupu nebyl shledán důvod, protože navržený rozsah omezení výkonu funkce jednatele je nepřijatelný a způsobil by škodu nejméně společnosti, neboť v rámci běžných záležitostí je jednatel nucen rozhodovat např. o úhradě závazků či výplatě mezd. Vyhověním návrhu by navíc došlo k zásahu do věcné příslušnosti Městského soudu v Praze, který rozhoduje o neplatnosti valných hromad a který má k dispozici veškerý důkazní materiál nutný pro rozhodnutí ve věci samé. Má-li navrhovatel obavy z možnosti prodeje nemovitosti v majetku společnosti, měl návrh směřovat proti této možnosti.3. Proti výroku I. předmětného usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, v němž namítá, že věcně a místně příslušný k rozhodnutí o podaném návrhu je Krajský soud v Ústí nad Labem, nikoliv Městský soud v Praze. Není dle jeho názoru významné, že je účastník zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel společnosti, protože došlo k jeho odvolání a tomu odpovídající rozhodnutí valné hromady společnosti je třeba považovat za platné do doby, než bude vyslovena jeho neplatnost. Navrhovatel se tak domáhá omezení výkonu funkce činnosti osoby, která jednatelské oprávnění nemá. Soud prvního stupně neměl žádné relevantní podklady k tomu, jakým způsobem společnost funguje, zda má zaměstnance či závazky apod.4. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4, § 3 odst. 2 písm. a) a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.5. Podle § 75c odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Podle § 76 odst. 3 o. s. ř. předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení.6. Podle ustálených závěrů soudní praxe, jež plně odpovídají zákonné dikci § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř., je návrhu na vydání předběžného opatření možné vyhovět jen tehdy, pokud navrhovatel prokáže potřebu zatímní úpravy poměru účastníků nebo obavu z výkonu soudního rozhodnutí a současně osvědčí skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Tyto skutečnosti jsou osvědčeny tehdy, pokud se jeví alespoň jako pravděpodobné.7. Z návrhu podaného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 88/2018 je zřejmé, že navrhovatel se jeho prostřednictvím domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 22. 3. 2018, kterým byl odvolán z funkce jednatele společnosti. Z návrhu podaného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 99/2018 je pak zřejmé to, že jeho prostřednictvím se účastník domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 13. 4. 2018, kterým byl odvolán z funkce jednatele společnosti.8. Soudní praxe Vrchního soudu v Praze je ustálena v postupu, dle něhož je potřebu zatímní úpravy poměrů účastníku třeba posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (usnesení ze dne 24. 2. 2020, č. j. 14 Cmo 423/2019-38, ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018) s tím, že již z návrhu na nařízení předběžného opatření musí být zřejmé, jaký návrh či žalobu hodlá po nařízení předběžného opatření navrhovatel podat, tedy jaké řízení bude následovat pro vyřešení poměru či sporu mezi účastníky (usnesení ze dne 9. 3. 2020, č. j. 14 Cmo 56/2020-21, ze dne 28. 5. 2018, č. j. 3 Cmo 30/2018-33, či ze dne 20. 1. 2020, č. j. 7 Cmo 7/2020-38). Pokud to zřejmé není, pak nelze posoudit, jestli povinnost, která má být předběžným opatřením uložena, má vůbec vztah k věci samé a návrhu není možné vyhovět (usnesení ze dne 9. 3. 2020, č. j. 14 Cmo 56/2020-21, nebo ze dne 20. 1. 2020, č. j. 7 Cmo 7/2020-38).9. Navrhovatel o záměru zahájit řízení ve věci samé ničeho netvrdí, resp. není zřejmé, že má v úmyslu tomu odpovídající návrh či žalobu podat, pročež nemůže být jeho návrh na nařízení předběžného opatření úspěšným. Je tak namístě přisvědčit závěru soudu prvního stupně, dle něhož může být (za splnění dalších podmínek) tento návrh důvodně podán v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 99/2018.10. Nad rámec tohoto posouzení lze dodat, že jedním z předpokladů úspěchu takového návrhu je alespoň osvědčení skutečností, že návrh ve věci samé lze pokládat za pravděpodobně úspěšný.11. Tento závěr vyplývá z principu proporcionality jako obecné zásady právní (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009, ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 27 ICdo 62/2017, nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016), jež vyžaduje, aby byla poměřována újma, jež by mohla vzniknout navrhovateli nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla ostatním účastníkům, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. A právě tomuto principu neodpovídá, aby bylo návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno, pokud se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé vůbec může být úspěšný. Jestliže navrhovatel tvrdí, že byl odvolán usnesením valné hromady společnosti ze dne 22. 3. 2018 z funkce jejího jednatele, byť z důvodů, které mají zakládat jeho neplatnost, aniž by však tvrdil a osvědčil skutečnosti opodstatňující závěr, že toto usnesení lze pokládat pravděpodobně za neplatné, pak nelze bez dalšího pokládat za pravděpodobné ani to, že byl vůbec oprávněn rozhodnout (jako odvolaný jednatel) i o hlasování per rollam, v němž mělo být přijato dne 13. 4. 2018 usnesení o odvolání účastníka z funkce jednatele.12. Odvolací soud proto předmětné usnesení ve výroku I. jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 4 z. ř. s. potvrdil (výrok I.).13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je opodstatněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario, a § 1 odst. 4 z. ř. s., neboť účastníku žádné náklady řízení nevznikly. Třebaže soud prvního stupně opomněl v předmětném usnesení o nákladech řízení rozhodnout, požadavek na doplnění tohoto výroku (postupem dle § 222 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), který by vedl k oddálení vydání rozhodnutí odvolacího soudu, je v dané věci shledáván jako přepjatě formalistický, neboť (dle obsahu spisu) je zřejmé, že účastníku žádné náklady nevznikly (o existenci předmětného usnesení nevěděl), a jeho doplněním by tak žádná práva nebo povinnosti žádnému z účastníků řízení nevznikla, pročež odvolací soud rozhodl o podaném odvolání v souladu s požadavkem na rychlou a účinnou ochranu práv obou účastníků řízení (§ 6 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).