6 Cmo 130/2021-229 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud I. stupně zamítl návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání č. j. 61 Cm 275/2014-201 ze dne 27. 2. 2020 s ohledem na skutečnost, že pro vyhovění návrhu neshledal zákonem stanovené podmínky.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobce domáhal zaplacení částky 47 451 Kč s příslušenstvím, představované závazkem žalovaného, jakožto vlastníka bytové jednotky č. , Anonymizováno, v domě č.p. , Anonymizováno, , adresa, , z nezaplacených příspěvků na výdaje spojené se správou domu a na opravy, na rekonstrukce a modernizace domu a nezaplacených záloh na úhradu za služby a z nedoplatků vyplývající z vyúčtování za července 2007 - prosince 2009 a leden 2010 - června 2010.3. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že ve věci bylo nařízeno jednání na den 30. 4. 2019, k němuž byli žalobce a žalovaný řádně předvoláni, avšak účastníci se bez předchozí písemné omluvy k jednání nedostavili. V návaznosti na uvedené soud I. stupně jednání nekonal a podle § 110 o. s. ř. řízení přerušil.4. Soud I. stupně rovněž vycházel ze skutečnosti, že v řízení pokračoval na návrh žalobce a ve věci o nařídil jednání na den 27. 2. 2020, k němuž podle soudu I. stupně byli žalobce a žalovaný předvoláni, přičemž žalovaný byl v předvolání k jednání poučen, že pokud se k nařízenému jednání bez důvodně a včasné omluvy nedostaví a navrhne-li to žalobce, který bude u jednání přítomen, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a v tomto případě může soud rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Vzdor poučení se podle soudu I. stupně žalovaný k prvnímu konanému jednání dne 27. 2. 2020, nedostavil, přičemž soud I. stupně vyhověl návrhu žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání a rozsudkem zavázal žalovaného k zaplacení vymáhaného nároku.5. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečnosti, že se žalovaný podáním ze dne 11. 5. 2020 odvolal proti rozsudku pro zmeškání č. j. 61 Cm 275/2014-201 ze dne 27. 2. 2020 a následně podáním doručeným soudu I. stupně dne 10. 6. 2020 navrhl, aby soud rozsudek pro zmeškání zrušil z omluvitelného důvodu, jímž mělo být nutné lékařské vyšetření žalovaného v městě Bad Belzig dne 26. 2. 2020 v 13.00 hod., jež mělo proběhnout pod narkózou a žalovaný nebyl schopen po dalších 24 hodin do 27. 2. 2020 jakýmkoliv způsobem cestovat a zúčastnit se jednání v předmětné věci.6. Soud I. stupně věc posoudil podle § 153b) odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a uzavřel, že žalovaný žádný omluvitelný důvod, pro svoji nepřítomnost na jednání nařízeném na den 27. 2. 2020 nedoložil. Proto soud I. stupně návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání nevyhověl.7. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný (odvolatel) a domáhal se jeho změny tak, aby byl rozsudek pro zmeškání zrušen a věc byla vrácena soudu l. stupně k projednání.8. Podle odvolatele v jeho případě existují omluvitelné důvody, a to zdravotní, jež doložil soudu I. stupně. Zdůraznil, že z objektivních důvodů nebylo možné, aby se účastnil projednání věci.9. Dále odvolatel poukázal na skutečnost, že rozporoval žalobu jako celek a z toho důvodu podle jeho názoru bylo zapotřebí rozsáhlého dokazování.10. Odvolatel zdůraznil, že mu „…nebyl doručen příslušný vzor - s předmětným poučením…“, v čemž rovněž spatřuje pochybení soudu l. stupně. Podle odvolatele ze strany soudu I. stupně nebyly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a je tak na místě zrušení napadeného rozsudku pro zmeškání.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací bez nařízení jednání podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanoveními § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že žalovaného odvolání není důvodné.12. Z hlediska skutkového odvolací soud, shodně se soudem I. stupně, vyšel ze skutečnosti vyplývající z návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, jakož i z žalovaným předložené lékařské zprávy, a to, že žalovaný dne 26. 2. 2020 (tedy den před konáním předmětného jednání soudu I. stupně, v průběhu něhož byl k návrhu žalobce vydán rozsudek pro zmeškání dne 27. 2. 2020) absolvoval plánované ambulantní endoskopické vyšetření jícnu a žaludku při lokální anestezii jícnu. Z žádného podání žalovaného se přitom nepodává, že by žalovaný v den konání jednání soudu dne 27. 2. 2020 byl v pracovní neschopnosti. Uvedené plánované ambulantní vyšetření má podle odvolatele být důvodem jeho omluvitelné neúčasti při jednání soudu I. stupně následujícího dne 27. 2. 2020.13. Z hlediska právního odvolací soud vychází z § 153b) odst. 4 o. s. ř., z něhož je zřejmé, že zmeškáli účastník z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, může do dne právní moci rozsudku pro zmeškání, podat návrh, aby soud rozsudek pro zmeškání zrušil. Právní úprava tak umožňuje, aby žalovaný, který z omluvitelných důvodů zmeškal první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, navrhl jeho zrušení.14. Z uvedeného vyplývá, že důvod zmeškání žalovaného musí být omluvitelný.15. Podle právního názoru odvolacího soudu omluvitelný důvod bude obvykle představovat překážka, jež žalovanému nebyla předem známa a s ohledem na její povahu její nepředvídatelnost a závažnost lze pokládat za důvod ospravedlňující zmeškání jednání. Za takovou překážku lze podle odvolacího soudu považovat např. akutní zdravotní indispozici účastníka, případně náhlé zhoršení zdravotního stavu rodinného příslušníka účastníka, o něhož se účastník musel postarat atd. Podle názoru odvolacího soudu však s ohledem na uvedené omluvitelným důvodem podle odst. 4 § 153b) o. s. ř. není okolnost, jež - třebaže žalovanému objektivně zabraňovala v účasti na jednání - mu byla předem známa, jestliže zároveň žádné objektivní překážky nebránily tomu, aby žalovaný včas svou neúčast na jednání omluvil.16. S ohledem na uvedené je zřejmé, že žalovanému nic nebránilo omluvit svoji neúčast na jednání s případnou žádostí o odročení jednání s poukazem na skutečnost, že dne 26. 2. 2020, tedy den před konáním jednání soudu dne 27. 2. 2020, absolvuje uvedené ambulantní vyšetření, přičemž by se zachoval podle stanoviska soudu k jeho žádosti (přišel by k jednání, požádal by o zastoupení atd.). Ostatně skutečnost, že se žalovaný mohl zúčastnit jednání soudu a lokální anestezie jícnu nebyla překážkou pro jednání probíhající následujícího dne je zřejmá i z toho, že žalovaný v den konání jednání soudu dne 27. 2. 2020 nebyl v pracovní neschopnosti.17. Na základě uvedeného odvolací soud učinil závěr shodný se soudem I. stupně, podle něhož důvod, pro nějž žalovaný zmeškal bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, není z hlediska § 153b) odst. 4 o. s. ř. důvodem omluvitelným.18. S ohledem na shora uvedený závěr odvolací soud shledal usnesení soudu I. stupně věcně správným a postupem podle § 219 o. s. ř. jej potvrdil.19. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když úspěšnému žalobci v průběhu odvolacího řízení žádné náklady řízení nevznikly.