6 Cmo 134/2020-471 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále též jen soud) rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že návrh na určení, že veškerá usnesení členské konference účastníka, spolku , Jméno advokáta B, , přijatá na zasedání konaném 14. března 2018 jsou neplatná, se zamítá, navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastníkovi k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení 32 456 Kč. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že navrhovatelé se domáhají, aby soud určil neplatnost pěti usnesení členské konference účastníka z 22. ledna 2014, a to (i) usnesení o zvolení , Anonymizováno, , narozeného 31. prosince 1965, do funkce předsedy účastníka, (ii) usnesení o schválení restrukturalizace sportovních oddílů účastníka, (iii) usnesení o schválení vzniku nových sportovních oddílů účastníka, (iv) usnesení o schválení složení výboru účastníka a (v) usnesení o schválení prodeje loděnice účastníka. Uvedli, že jsou členy účastníka a že 14. března 2018 se konalo zasedání členské konference účastníka, že důvody neplatnosti napadených usnesení spatřují ve skutečnosti, že zasedání členské konference účastníka nebylo řádně svoláno, že členská konference nebyla usnášeníschopná, že napadenými usneseními bylo rozhodováno o záležitostech, které nepatří do působnosti členské konference. Účastník uvedl, že navrhovatelé nejsou oprávněni domáhat se určení neplatnosti napadených usnesení, když nejsou ani členy účastníka, ani osobami majícími na tomto určení zájem hodný právní ochrany, že navrhovatelé členy účastníka nejsou a nebyli členy účastníka ani k 14. březnu 2018, kdy se konalo předmětné zasedání členské konference, když od roku 201 navrhovatelé neplatí členské příspěvky a když jim pro tuto skutečnost jejich členství bez dalšího zaniklo.2. Soud zjistil, že navrhovatelé byli členy účastníka a že byli i členy výboru, že 30. března 2011 se konalo zasedání členské konference účastníka a v návaznosti na něj i zasedání výboru účastníka, na těchto zasedáních bylo, mimo jiné, přijato (a) usnesení členské konference, kterým uložila výboru účastníka povinnost stanovit členské příspěvky a termín pro jejich úhradu, (b) usnesení výboru účastníka, kterým byla stanovena výše členského příspěvku pro rok 2011 na 100 Kč, jakož i termín pro jeho úhradu – 11. dubna 2011, a dále (c) usnesení výboru, kterým byli první navrhovatel a druhý navrhovatel odvoláni ze svých funkcí vedoucího účastníka a předsedy účastníka, že usnesení členské konference o uložení povinnosti výboru účastníka stanovit členský příspěvek, tj. usnesení shora pod písm. a), a usnesení výboru účastníka o odvolání navrhovatelů z funkce vedoucího účastníka a předsedy účastníka, tj. usnesení shora pod písm. c), byla pravomocným rozsudkem soudu prohlášena za neplatná, že o stanovení výše členského příspěvku, jakož i o termínu k jeho úhradě byli členové účastníka informováni prostřednictvím jednotlivých sportovních oddílů, že členský příspěvek pro rok 2011 nebyl navrhovateli uhrazen, což navrhovatelé sami potvrdili, a to ani poté, co na neuhrazení členského příspěvku byli upomenuti, že 14. března 2018 se konalo zasedání členské konference účastníka, které bylo svoláno výborem účastníka pozvánkou z 9. února 2018 podepsanou , Anonymizováno, jako předsedou účastníka a , Anonymizováno, jako členem výboru účastníka, že se ze stanov podává, že členství v účastníkovi vzniká schválením přihlášky výborem oddílu a že členství v účastníkovi může zaniknout buď vystoupením člena z účastníka, vyškrtnutím člena orgánem účastníka, zánikem účastníka nebo sportovního oddílu účastníka, úmrtím člena nebo nezaplacením členského příspěvku ve stanoveném termínu, že jednou ze základních povinností člena je povinnost platit členské příspěvky, které se hradí v termínu a ve výši stanovené výborem účastníka a oddílové příspěvky, které se hradí v termínu a ve výši stanovené výborem sportovního oddílu, neplní-li člen svou povinnost zaplatit členský příspěvek v termínu stanoveném výborem účastníka, zaniká mu jeho členství v účastníkovi bez dalšího.3. Soud konstatoval, že oba navrhovatelé původně byli členy účastníka, avšak že oběma navrhovatelům jejich členství zaniklo, a to v souvislosti s nesplněním jejich povinnosti uhradit členský příspěvek ve výši 100 Kč do 11. dubna 2011, když nesplnění této povinnosti s sebou podle stanov nese automaticky a bez dalšího zánik členství. Soud uvedl dále, že pokud jde o posouzení toho, zda navrhovatelé jsou osobami majícími na určení neplatnosti napadených usnesení zájem hodný právní ochrany, existenci takového zájmu navrhovatelé v řízení ani netvrdili, ani neprokázali, soud i přesto tento zájem hodný právní ochrany navrhovatelů posoudil. Soud dospěl k závěru, že navrhovatelé nejsou oprávněni domáhat se určení neplatnosti napadených usnesení ani jako osoby mající na určení neplatnosti napadených usnesení zájem hodný právní ochrany. Žádné z napadených usnesení totiž nijak nezasahuje do jejich práv a povinností, když veškerá napadená usnesení se týkají pouze vnitřních záležitostí účastníka a když žádný z navrhovatelů již nebyl v době jejich přijetí členem účastníka. Návrh proto zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal účastníkovi právo vůči navrhovatelům na náhradu nákladů řízení, neboť účastník měl ve věci plný úspěch a účastníkovi vznikly během řízení v souvislosti s účelným uplatňováním jeho práva náklady.4. Proti tomuto rozhodnutí se navrhovatelé odvolali. Uvedli, že soudu vytýkají, že se při dokazování omezil pouze na zjištění, že navrhovatelé v roce 2011 nezaplatili členské příspěvky, vytkli soudu, že nezkoumal, zda k úhradě byli následně řádně vyzváni, jak bylo povinností účastníka. Poukázali na to, že členské příspěvky v dané době neplatili žádné oddíly spolku. Uvedli, že současné tvrzení účastníka, že navrhovatelé nejsou členy účastníka, je účelové. Navrhli změnu napadeného usnesení tak, že trvali na určení neplatnosti rozhodnutí přijatých na členské konferenci spolku ze dne 18. 3. 2018, popř. jeho zrušení a vrácení věci soudu k dalšímu řízení, dále požadovali náhradu nákladů řízení.5. Účastník ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že ohledem na jednoznačný závěr soudu o nedostatku aktivní legitimace navrhovatelů, nebylo nutné provádět další důkazy ve věci samé. Navrhovatelé v odvolání poukazují, že soud posoudil zánik jejich členství k datu 11. 4. 2011 v rozporu se zákonem a poukazují na ust. § 238 OZ s tím, že není možné, aby členství zaniklo bez poskytnutí dodatečné lhůty. Uvedené ustanovení občanského zákoníku, který nabyl účinnosti ke dni 1. 1. 2014, nemůže působit retroaktivně. Předešlá právní úprava ani stanovy spolku nestanovily nic z toho, co navrhovatelé tvrdí. Soud rozhodl ve shodě s právní úpravou a stanovami spolku, jakož i provedenými důkazy a tvrzeními účastníků řízení. I z tvrzení samotných navrhovatelů vyplývá, že navrhovatelé nepodali přihlášku do spolku, navrhovatelé minimálně od roku 2011 nezaplatili žádné členské příspěvky, přitom navrhovali důkazy k tomu, že členské příspěvky neplatili. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako správné potvrdil.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu dle § 211 a násl. občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.), včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Navrhovatelé se domáhali určení neplatnosti usnesení členské konference spolku z důvodu nedostatku řádného svolání a dále, že členská konference nebyla usnášeníschopná, že napadenými usneseními bylo rozhodováno o záležitostech, které nepatří do působnosti členské konference. Účastník navrhl zamítnutí návrhu pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatelů, kteří v rozhodné době nebyli členy spolku. Soud provedl dokazování listinami, zejména stanovami spolku, zápisy ze schůzí výboru a členské schůze, notářským zápisem, pozvánkou, presenční listinou, plnými mocemi delegátů, předchozími soudními rozhodnutími a dospěl k výše uvedeným zjištěním. Soud vycházel z uvedených zjištění, zejména stanov spolku z roku 1994, jejichž platnost nebyla zpochybněna žádným z účastníků řízení a zabýval otázkou zániku členství navrhovatelů pro neplacení členských příspěvků jako neplnění základní povinnosti člena spolku a tím, zda jim svědčí zájem hodný právní ochrany na posuzované neplatnosti a poté návrh zamítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace navrhovatelů.8. Odvolací soud seznámil účastníky řízení s pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 75 Cm/2018 ze dne 6. 12. 2019 ve věci týkající se týchž účastníků v obdobné věci a poté poučil navrhovatele dle § 118a odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních, aby doplnili svá rozhodná tvrzení o tom, zda a pokud ano, z jakých konkrétních skutečností bude zřejmé, že navrhovatelé mají zájem hodný právní ochrany na tom, aby rozhodnutí, jež má být dle podaného návrhu posouzené jako neplatné, bylo takto posouzeno s tím, že současně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. byli vyzváni k tomu, aby po takto doplněných