6 Cmo 190/2021-200 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením č. j. 31 C 105/2012-190 ze dne 7. dubna 2021 Městský soud v Praze jako soud I. stupně odmítl pro opožděnost dovolání žalobce (z důvodu písařské chyby nesprávně uvedeno „Odvolání žalovaného….„ proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 31 C 105/2012-177 ze dne 15. února 2021.2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že usnesením č. j. 31 C 105/2012- 177 ze dne 15. února 2021 soud I. stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v řízeních uvedených výše o žalobě pro zmatečnost a o dovolání a dále zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že žalobce podal proti tomuto usnesení dne 29. března 2021 odvolání.3. Soud I. stupně věc posoudil podle § 204 odst. 1 věta prvá občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a konstatoval, že se odvolání podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Do běhu lhůty se podle soudu I. stupně nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den a lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 o. s. ř.). Rovněž tak věc posoudil podle § 208 odst. 1 o. s. ř. a vlastní doručování posoudil podle § 49 o. s. ř. Konstatoval, že žalobce nebyl doručujícím orgánem zastižen a z toho důvodu bylo rozhodnutí dne 22. února 2021 uloženo a připraveno k vyzvednutí a žalobci byla zanechána výzva, aby si rozhodnutí vyzvedl. Vzhledem k tomu, že si rozhodnutí žalobce nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty, tj. 4. března 2021, za doručenou. Od tohoto dne měl podle soudu I. stupně žalobce dle § 204 odst. 1 o. s. ř. 15 dnů na to, aby podal včasné odvolání. Posledním dnem, kdy mohl žalobce podat včasné odvolání, tak byl podle soudu I. stupně pátek 19. března 2021, avšak ani v uvedený den odvolání podáno nebylo. Napadené usnesení tak podle soudu I. stupně nabylo právní moci dne 20. března 2021. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že odvolání bylo žalobcem podáno přímo k Vrchnímu soudu v Praze až ve čtvrtek 29. března 2021, tedy deset dnů po vypršení lhůty k odvolání. Z uvedených důvodů soud I. stupně odvolání žalobce proti uvedenému usnesení jako opožděné podle § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítl.4. Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolal žalobce (dále též odvolatel) a podle obsahu jeho odvolání se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, když věc by měl podle jeho názoru projednat soud odlišný od Městského soudu v Praze.5. Odvolatel poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 2288/2012 týkající se nedostatků formálních náležitosti rozhodnutí s tím, že uplatňuje odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a, b, c, d, e, f, g o. s. ř. Poukázal na skutečnost, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, jenž vydal napadená rozhodnutí. Dále zdůraznil, že požádal o osvobození od soudních poplatků, o čemž nebylo pravomocně rozhodnuto. Současně poukázal na to, že se odvolal proti rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků a podal i novou žádost o osvobození od soudních poplatků, když současně sdělil i to, že jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry se nezměnily ode dne posledního pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze, jenž mu v jiné věci svým usnesením č. j. 58 Co 402/2017-175 z 18. 2. 2021 přiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu zástupce k ochraně jeho zájmů v řízení. Odvolatel vyjádřil názor, že soud je povinen přiznat mu osvobození od soudních poplatků, byl-li již jednou osvobozen v jiném řízení a jestliže se nezměnily jeho poměry a nadále v tomto směru nemá povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Proto podle jeho názoru neobstojí postup, kdy soud I. stupně vydal napadené rozhodnutí č. j. 31 C 105/2012-190, neboť k takovémuto rozhodnutí soud I. stupně nebyl oprávněn.6. Dále odvolatel poukázal na jím tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, jež podle jeho názoru vychází z neexistujících skutkových tvrzení nepřihlížejících k jeho tvrzením a k jeho právní argumentaci. Je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pro nesrozumitelnost, když navíc ignoruje ustanovení § 132 o. s. ř. a § 157 odst. 2 o. s. ř., zejména v otázce právního posouzení věci. Odvolatel rovněž poukázal na skutečnost, že mu nebyla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku a on se nemohl seznámit s ní ani s výše uvedenými rozhodnutími soudů.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům, podle nichž podané odvolání není důvodné.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že usnesením č. j. 31 Cm 105/2012-177 ze dne 15. února 2021, soud I. stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v daném řízení na ochranu osobnosti v souvislosti s jeho žalobou pro zmatečnost podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2017 č. j. 3 Co 30/2017-64, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2017 č. j. 31 C 105/2012-55, dále v souvislosti s jeho žalobou pro zmatečnost podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2020 č. j. 4 Co 75/2020-139 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2020 č. j. 31 C 105/2012-124 a konečně v souvislosti s jeho dovoláním podaným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2020 č. j. 4 Co 75/2020-139, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2020 č. j. 31 C 105/2012-124. Usnesení (č.l. 177) obsahovalo poučení souladné se zákonem (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) o možnosti napadnout je odvoláním ve lhůtě 15 dnů, přičemž uvedené rozhodnutí soudu I. stupně bylo žalobci doručeno dne 4. března 2021. Žalobce rozhodnutí soudu I. stupně napadl odvoláním ze dne 29. 3. 2021, doručeným soudu téhož dne.9. Odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 31 C 105/2012- 177 ze dne 15. února 2021 je i podle odvolacího soudu opožděné, neboť bylo podáno po uplynutí zákonné patnáctidenní odvolací lhůty (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Soud I. stupně proto správně uvedené odvolání žalobce ze dne 29. 3. 2021 pro opožděnost odmítl postupem podle § 208 odst. 1 o. s. ř., byť v důsledku písařské chyby nesprávně uvedl, že jde o odvolání žalovaného. Z toho důvodů tuto zjevnou písařskou chybu odvolací soud napravil tím, že napadené usnesení potvrdil ve správném znění uvedeném shora. Jinými důvody nesouvisejícími s otázkami včasnosti podaného odvolání proti uvedenému usnesení soudu I. stupně se odvolací soud nezabýval s ohledem na skutečnost, že předmětem odvolacího řízení bylo toliko rozhodnutí o správnosti rozhodnutí soudu I. stupně o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost.10. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele týkající se náležitostí napadeného usnesení, když soud I. stupně ve svém rozhodnutí o odmítnutí odvolání vycházel ze správných skutkových východisek podstatných pro závěr o opožděnosti podaného odvolání a věc také správně posoudil podle § 208 odst. 1 o. s. ř. O včasnosti podaného odvolání proti rozhodnutí o návrhu na osvobození od soudních poplatků nerozhodoval soudce vyloučený podle § 14 odst. 3 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím o vlastní žalobě pro zmatečnost.11. Odvolací soud rovněž neshledal ve vztahu k žalobci pochybení soudu při doručování ani jiné procesní vady.12. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodu I. výroku tohoto usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. ve správném znění potvrdil.13. O nákladech tohoto řízení bude rozhodnuto soudem v rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno.