6 Cmo 191/2021-204 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výrocích I. až III. v řízení na ochranu osobnosti zastavil pro nezaplacení soudního poplatku dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (ZSP) řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2017 č. j. 3 Co 30/2017-64, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2017 č. j. 31 C 105/2012-55, dále o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2020 č. j. 4 Co 75/2020-139, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2020 č. j. 31 C 105/2012-124 a o dovolání podaném žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2020 č. j. 4 Co 75/2020-139, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2020 č. j. 31 C 105/2012-124 a ve výroku IV. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Vycházel ze skutečnosti, že ve shora uvedeném řízení o žalobě na ochranu osobnosti bylo postupně rozhodnuto shora uvedenými rozhodnutími, jež žalobce napadl uvedenými mimořádnými opravnými prostředky.3. Dále vyšel ze skutečnosti, že usnesením ze dne 1. dubna 2021 č. j. 31 C 105/2012-186 soud I. stupně žalobce marně vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za uvedené mimořádné opravné prostředky ve výši zvlášť vyčíslené podle jednotlivých položek představovaných jednotlivými řízeními a celkově představující částku 24 000 Kč. Žalobce byl přitom podle uvedeného usnesení soudem poučen o následcích nezaplacení soudních poplatků ve stanovené lhůtě. Toto usnesení bylo žalobci podle soudu I. stupně v souladu s právními předpisy doručeno a lhůta k zaplacení soudních poplatků podle soudu I. stupně uplynula dnem 1. 5. 2021, avšak ani v den rozhodování soudu I. stupně dne 6. 5. 2021 nebyly soudní poplatky podle uvedené výzvy podle soudu I. stupně zaplaceny. Z tohoto důvodu soud I. stupně řízení o uvedených mimořádných opravných prostředcích zastavil.4. Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolal žalobce (dále též odvolatel)) a podle obsahu jeho odvolání se domáhá změny napadeného usnesení a pokračování v řízeních o uvedených mimořádných opravných prostředcích a za tím účelem by mělo být napadené usnesení zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolatel poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a na jeho rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2288/2012 a zdůraznil, že pokud listiny vydané orgánem veřejné moci neobsahují předepsané formální náležitosti, nejsou veřejnou listinou a nejsou způsobilé potvrdit, že se v tomto konkrétním případě jedná o pravé, platné a účinné úkony soudu vůči žalobci. Nepravost, nesprávnost, neplatnost a neúčinnost usnesení Městského soudu v Praze č. j. 31 C 105/2012-192, jakož i neúčinnost jeho doručení podle odvolatele vyplývají přímo ze zákona. Proto Uplatnil odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a, b, c, d, e, f, g o. s. ř. Zdůraznil, že ze strany soudu I. stupně byla učiněna nesprávná skutková zjištění, nebyly provedeny žalobcem navržené důkazy a nebyl brán zřetel na jeho právní argumentaci, což je důvodem pro závěr o nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení pro nedostatek důvodů a pro jeho nesrozumitelnost. Uvedený nesprávný postup je podle odvolatele v rozporu se zásadou rovnosti účastníku a neodpovídá § 18 o. s. ř., v § 132 a § 157 o. s. ř.5. Dále namítl, že mu nebyla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku a nebyly mu doručeny ani rozhodnutí soudů (tj. odvolacího a soudu I. stupně) ohledně jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků. Odvolatel rovněž poukázal na skutečnost, že soudu podal rovněž odvolání proti souvisejícímu usnesení Městského soudu v Praze č. j. 31 C 105/2012-190, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Podle odvolatele byl dne 18. 2. 2021 osvobozen od soudních poplatků usnesením Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 402/2017-175.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k níže uvedeným dílčím závěrům. Uzavřel, že podané odvolání není důvodné.7. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce byl vyzván usnesením ze dne 1. dubna 2021 č. j. 31 C 105/2012-186 soudem I. stupně, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za uvedené mimořádné opravné prostředky ve výši zvlášť vyčíslené podle jednotlivých položek a celkově představující částku 24 000 Kč. Soud I. stupně žalobce současně ve výrokové části rozhodnutí poučil o následcích nezaplacení soudních poplatků ve stanovené lhůtě. Žalobce však soudní poplatky nezaplatil.8. Majetkové poměry žalobce byly v projednávané věci posuzovány soudem I. stupně (č.l. 177 - doklad o doručení č.l. 179) z podnětu návrhu žalobce, avšak žalobci přiznáno individuální osvobození od soudních poplatků nebylo. V této souvislosti odvolací soud neshledal důvodnou argumentaci odvolatele, podle níž mu mělo být v jiném řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků. Je tomu tak proto, že v případě návrhů na osvobození od soudních poplatků podávaných jedním navrhovatelem v různých řízeních se jednotlivá rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků mohou lišit, byť nejde o žádoucí stav, a to především s ohledem na aktivitu žadatele o osvobození a s ohledem na řadu dalších okolností, mezi nimiž při posuzování schopnosti uhradit soudní poplatek je soudem zvažována i konkrétní výše soudního poplatku, jež se většinou v různých řízeních liší. Proto lze akceptovat i různá rozhodnutí vydaná v různých řízeních v otázce různých návrhů téhož navrhovatele na osvobození od soudních poplatků.9. Podle názoru odvolacího soudu ani žalobcem dodatečně předložené přiznání o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (č.l. 182) nesvědčí ve prospěch možné úvahy o zhoršení majetkových poměrů žalobce, ani o jeho neschopnosti zaplatit soudní poplatky z jím zahájených řízení o mimořádných opravných prostředcích.10. Jak je zřejmé z obsahu spisu, poplatník byl ve shora uvedené výzvě k nezaplacení soudních poplatků poučen o následcích nezaplacení poplatku v podobě zastavení řízení.11. Jelikož v projednávaném případě soudní poplatky z mimořádných opravných prostředků nebyly žalobcem zaplaceny, soud I. stupně shora uvedená řízení o mimořádných opravných prostředcích správně zastavil podle § 9 odst. 1 ZSP.12. Odvolací soud se neztotožnil s odvolatelem v názoru, že mu nebyla rozhodnutí soudu doručena, když z doručenek připojených k výzvě, k usnesení o nepřiznání osvobození a k napadenému usnesení (č.l. 179, 186a, 193) je zřejmé, že žalobci byla doručena uvedená usnesení soudu I. stupně postupem podle § 49 a § 50 o. s. ř.13. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s odvolatelem v názoru, že napadené usnesení postrádá skutková východiska i právní posouzení věci, když pro potřeby rozhodnutí o zastavení uvedených řízení pro nezaplacení soudních poplatků jsou skutková východiska soudu I. stupně dostatečná a závěr soudu I. stupně o zastavení řízení má oporu v soudem uvedeném ustanovení zákona o soudních poplatcích.14. Jelikož po nezaplacení soudních poplatků žalobcem a po správném rozhodnutí o zastavení shora uvedených řízení o mimořádných opravných prostředcích podle § 9 odst. 1 ZSP tato řízení končí, postupoval soud I. stupně správně, jestliže současně rozhodl o nákladech řízení.15. Rozhodnutí soudu I. stupně vytýkanými vadami netrpí a z toho důvodu jej odvolací soud jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.16. S ohledem na skutečnost, že žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a jinému účastníkovi žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, odvolací soud rozhodl v bodu II. výroku tohoto usnesení o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.