6 Cmo 212/2021-493 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně usnesením ze dne 27. dubna 2020, č. j. 14 Cm 5/2014-404 zamítl návrhy žalované na rozhodnutí o neúčinnosti doručení (výrok I.), na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019 č. j. 14 Cm 5/2014-363 (výrok II.) a na ustanovení tlumočníka a na provedení překladu soudních písemností do slovenského jazyka (výrok III.). Stalo se tak v řízení o zaplacení částky 4 932 Kč s příslušenstvím, představující dluh na zálohách na správu domu a pozemku, včetně záloh na služby spojené s užíváním bytové jednotky za období srpen až říjen 2013.2. Ve vztahu k výroku I. soud I. stupně neshledal důvodným návrh na rozhodnutí o neúčinnosti doručení, když pro takovéto rozhodnutí neshledal zákonem stanovené podmínky.3. Ve vztahu k výroku II. soud I. stupně neshledal důvodným návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019 č. j. 14 Cm 5/2014-363, jímž soud rozhodl o zastavení řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost z důvodu nezaplaceného soudního poplatku. Konstatoval, že v žádosti o prominutí zmeškání lhůty žalovaná tvrdila, že se s uvedenou písemností seznámila v nočních hodinách posledního dne k podání odvolání, když důvodem byl nutný intenzivní lékařský výkon, což však nedoložila. Lékařské potvrzení podle soudu I. stupně nebylo součástí podání. Žalovaná měla soudu I. stupně doložit pouze potvrzení o hospitalizaci v nemocnici.4. V souvislosti s řešením závady písemnosti doručované žalované na adresu nemocnice ovšem podle soudu I. stupně bylo patrné, že již v prosinci 2019 byla žalovaná z nemocnice propuštěna a po propuštění z nemocnice měla odcestovat na , Anonymizováno, ošetřovat členy své rodiny na adrese , Anonymizováno, v , adresa, , kam jí také měl soud následně zasílat písemnosti po té, co v ČR zrušila svoji datovou schránku.5. Ve vztahu k výroku III. soud I. stupně neshledal návrh na ustanovení tlumočníka a provedení překladu soudních písemností do slovenského jazyka důvodným, když konstatoval, že žalovaná ovládá český jazyk.6. Uvedené usnesení soudu I. stupně žalovaná (odvolatelka) napadla v plném rozsahu včas podaným blíže neodůvodněným odvoláním ze dne 22. června 2020. Poukázala na skutečnost, že nerozumí jazyku, v němž je psáno doručované usnesení ze dne 27. dubna 2020, č. j. 14 Cm 5/2014-404, byť současně uvedla, že uvedené usnesení z opatrnosti napadla žalobou pro zmatečnost, dále žalobou na obnovu řízení a dalšími opravnými prostředky obsaženými v právním řádu, jimiž má být zejména rozklad, odpor a dovolání.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:8. Ve vztahu k výroku I. napadeného rozhodnutí odvolací soud v souladu s § 202 odst. 1 písm. j) o. s. ř. konstatuje, že zákon nepřipouští odvolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné (§ 50d). Z tohoto důvodu odvolací soud odvolání žalované proti výroku I. postupem podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.9. Ve vztahu k výroku II. napadeného usnesení odvolací soud vycházel z § 58 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 204 odst. 3 o. s. ř., když z těchto ustanovení je zřejmé, že soud I. stupně promine zmeškání lhůty k podání odvolání, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší.10. S ohledem na potřebu stability soudních rozhodnutí a s ohledem na samotný obsah soudního spisu, ani odvolací soud ve vztahu k výroku II. napadeného usnesení neshledal důvodným návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019 č. j. 14 Cm 5/2014-363, jímž soud rozhodl o zastavení řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost z důvodu nezaplaceného soudního poplatku. Je tomu tak proto, že z obsahu spisu vyplývá, jak správně konstatoval soud I. stupně, že žalované bylo v listopadu 2019 nepochybně doručováno v souladu s § 46a odst. 1 o. s. ř. do místa, kde se žalovaná zdržovala (do nemocnice). Soud I. stupně si přitom před započetím doručování usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019 č. j. 14 Cm 5/2014-363 v den vydání rozhodnutí u ošetřující lékařky ověřil, že žalovaná je schopna převzít úřední listovní zásilku, není v důsledku pobytu v nemocnici omezena ve vnímání ani rozhodování (úřední záznam č.l. 362).11. Ježto žalovaná nedoložila, že by jí v podání odvolání bránila nějaká skutečnost v souvislosti s jejím pobytem v nemocnici, kde měla k dispozici počítačové vybavení, prostřednictvím něhož intenzivně komunikovala se soudy (viz např. komunikace č.l. 369-370 ze dne 10. 12. 2019), ani podle právního názoru odvolacího soudu nejsou dány shora uvedené podmínky, za nichž by bylo možno žalované přiznat prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019 č. j. 14 Cm 5/2014-363. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 Cm 5/2014-404 ze dne 27. dubna 2020 ve výroku II. postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.12. Ve vztahu k výroku III. napadeného usnesení odvolací soud vycházel z § 18 o. s. ř. z něhož je zřejmé, že účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení, mají právo jednat před soudem ve své mateřštině a soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.13. Z hlediska shora uvedené právní úpravy odvolací soud posuzoval to, jakým způsobem soud I. stupně komunikoval s žalovanou s ohledem na jí tvrzenou a vytýkanou neznalost českého jazyka, jemuž podle svého tvrzení ani v nejmenším nerozumí.14. Vrchní soud v Praze, zejména na základě obsahu spisu, na základě veřejných údajů žalovanou zveřejněných na síti , Anonymizováno, , jakož i na základě soudních rejstříků ve věcech, v nichž je účastníkem žalovaná, konstatoval, že žalovaná do svých 17 let chodila do základní školy a následně studovala střední školu ve státě, v němž byla úředním jazykem čeština a slovenština a po vysokoškolském studiu dlouhodobě pobývala pracovně v ČR, kde podle svého internetového profilu rozhodovala v architektonických (urbanistických) soutěžích jako porotce, když v ČR pracovala v oboru architektury pod číslem autorizace , Anonymizováno, . Nechala se rovněž zaevidovat na úřadech ČR.15. Podle právního názoru odvolacího soudu shora uvedené jednoznačně svědčí o nepravdivosti tvrzení žalované ve vztahu k jí uváděnému neovládání českého jazyka a naopak ve prospěch správných závěrů soudu I. stupně, že žalovaná ovládá dostatečně český jazyk a je schopná v tomto jazyce úředně komunikovat. To je zřejmé v projednávaném případě z jednotlivých podání žalované (např. č.l. 280 spisu), jakož i z desítek podání učiněných žalovanou ve věcech vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp.zn.14 Cmo 157/2014, 6 Cmo 136/2015, 6 Cmo 208/2015, 6 Cmo 241/2017, 6 Cmo 7/2019, 8 Cmo 151/2015, 8 Cmo 4/2015, 8 Cmo 4/2015, Nco 105/2019, Ncp 1797/2014, Nc 353/2020, Nc 389/2020, 6 Cmo 212/2021, Nc 229/2020, Nco 9/2021, Ncp 688/2021, 8 Cmo 296/2015, 8 Cmo 296/2015, Nc 265/2018, 8 Cmo 301/2015, 8 Cmo 301/2015, 11 Cmo 1/2020, 11 Cmo 29/2017, 11 Cmo 1/2020, 11 Cmo 29/2017, 11 Cmo 29/2020, 11 Cmo 30/2017, 11 Cmo 30/2018, 11 Cmo 30/2020, 14 Cmo 434/2015, 14 Cmo 434/2015, 6 Cmo 237/2017, 6 Cmo 274/2019, 6 Cmo 274/2019, 6 Cmo 315/2018, 6 Cmo 341/2018, 7 Cmo 61/2016, 8 Cmo 100/2017, 8 Cmo 298/2015, 8 Cmo 298/2015, 8 Cmo 299/2015, 8 Cmo 299/2015, 8 Cmo 300/2015, 8 Cmo 300/2015, 8 Cmo 302/2015, 8 Cmo 302/2015, 8 Cmo 303/2015, 8 Cmo 303/2015, 8 Cmo 304/2015, 8 Cmo 304/2015, 8 Cmo 305/2015, 8 Cmo 305/2015, 8 Cmo 306/2015, 8 Cmo 306/2015, 8 Cmo 85/2017, Nc 109/2020, Nc 144/2016, Nc 292/2015, Nco 41/2019, Nco 7/2021, Ncp 1166/2015, Ncp 1170/2015, Ncp 1174/2015, Ncp 1175/2015, Ncp 1176/2015, Ncp 1177/2015, Ncp 1178/2015, Ncp 1179/2015, Ncp 1180/2015, Ncp 4168/2013, 6 Cmo 350/2015, Nc 406/2020, Nc 5/2021, Nc 323/2013 a Nc 78/2014.16. S ohledem na uvedené Vrchní soud v Praze konstatoval, že soud I. stupně nechyboval, jestliže v rámci komunikace s žalovanou této neustanovil tlumočníka, neboť taková potřeba v řízení najevo nevyšla. Postup žalované dožadující se tlumočníka je za daných okolností podle právního názoru odvolacího soudu obstrukční a zneužívající ustanovení právních předpisů (např. § 18 o. s. ř.) a mezinárodních smluv zaručujících účastníkům právo jednat před soudem ve své mateřštině.17. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 Cm 5/2014-404 ze dne 27. dubna 2020 rovněž ve výroku III. postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. (ve vzt