6 Cmo 257/2020-83 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozhodnutím ve věci samé Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl návrh, aby bylo rozhodnuto, že je neplatné rozhodnutí shromáždění účastníka (též SVJ) přijaté dne 31. 10. 2019 pod bodem 6 ve znění: „Shromáždění požaduje naplnění rozhodnutí stavebního úřadu MC , adresa, o odstranění stavby a ve výroku II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastníku na nákladech řízení 10 200 Kč.2. Vyšel ze skutečnosti, že tvrzeným důvodem neplatnosti předmětného usnesení shromáždění účastníka přijatého dne 31. 10. 2019 pod bodem 6 mělo být to, že za současného uvedení v omyl členů SVJ předsedou výboru SVJ před vlastním hlasováním má uvedené usnesení účastníka požadovat naplnění neexistujícího rozhodnutí stavebního úřadu Městské části , adresa, o odstranění stavby vybudované bez stavebního povolení - stavba pochozí plochy na střeše domu přístupné z jednotky č. , Anonymizováno, vlastněné navrhovatelem, když obdobně měla vybudovat bez stavebního povolení pochozí plochu i paní , Anonymizováno, , v jejímž případě však účastník měl souhlasit s vydáním dodatečného stavebního povolení. Předmětné usnesení účastníka má být podle navrhovatele neplatné rovněž z toho důvodu, že ze zápisu z předmětného shromáždění není jasné, pro jaké usnesení členové účastníka hlasovali. Vlastník pan , Anonymizováno, měl podle navrhovatele hlasovat opačně, než jak bylo zaznamenáno, a pokud by jeho hlasování bylo zaznamenáno správně, bylo by podle navrhovatele přijato alternativní navržené rozhodnutí ex post souhlasící s vybudováním pochozí plochy navrhovatelem, když velký vlastník řady bytových jednotek Městská část , adresa, se podle navrhovatele vždy přiklání k většině hlasů. Důvodem pro neplatnost předmětného usnesení účastníka měly být rovněž vady při svolávání předmětného shromáždění účastníka, když vlastníci- jednotek (členové SVJ) nebyli seznámeni o tom, kde se nacházejí podklady pro jednání SVJ za účelem jejich prostudování před jednáním uvedeného shromáždění účastníka.3. Účastník měl před soudem I. stupně navrhovat zamítnutí návrhu s poukazem na skutečnost, že předmětné rozhodnutí nemá za následek vznik, změnu či zánik podstatného práva navrhovatele s tím, že tak není dán důležitý důvod pro jeho přezkum.4. Soud I. stupně věc posoudil podle § 556 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), dále podle § 1206 a násl. NOZ a zejména podle 1209 odst. 1 NOZ. Procesně postupoval zejména podle zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), a to ve smyslu jeho ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s. Uzavřel, že v projednávaném případě nejsou dány podmínky pro prohlášení předmětného usnesení shromáždění účastníka za neplatné, když uvedené usnesení shromáždění účastníka žádná práva nebo povinnosti nezakládá a soudem I. stupně není shledáván důležitý důvod pro to, a by soud o záležitosti rozhodl prohlášením usnesení SVJ za neplatné. Má tomu být proto, že po provedeném dokazování i po provedení výkladu předmětného rozhodnutí soud I. stupně zjistil, že v projednávaném případě žádné rozhodnutí stavebního úřadu Městské části , adresa, o odstranění stavby vydáno nebylo a má být tak zřejmé, že předmětné rozhodnutí žádná práva nebo povinnosti nezakládá.5. Proti tomuto usnesení se odvolal navrhovatel a domáhal se jeho rušení a vrácení věci Městskému soudu v Praze, když podle jeho názoru soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a nebo k jím označeným důkazům, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dále pro důvody uvedeného v § 205 odst. 2 písm. e), i) a g) občanského soudního řádu (o. s. ř).6. Podle odvolatele požádal stavební úřad o dodatečné povolení jím provedené stavby na střeše domu ve správě účastníka, s tím, že zákonnou podmínkou pro dodatečné povolení stavby je mimo jiné kladné stanovisko účastníka (SVJ) s provedenou stavbou. Podle jeho názoru usnesení účastníka ze dne 31. 10. 2019 obsahuje nesouhlas účastníka s dodatečným povolením stavby (resp. se stavbou jako takovou) a zakládá práva a povinnosti pro odvolatele, a to v negativním slova smyslu, neboť na základě tohoto (dle názoru navrhovatele nezákonného) usnesení účastníka stavební úřad stavbu dodatečně nepovolí a uloží mu povinnost tyto stavební úpravy odstranit. V dalším opakoval své argumenty předložené již soudu I. stupně, na základě nichž by mělo být napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno. Poukazovat tak zejména na jím tvrzené nedostatky při svoláváni shromáždění SVJ, při sčítání hlasů, při porušování práv jiných vlastníků jednotek účastníkem atd. s tím, že poukazoval na jím tvrzené negativní aktivity předsedy výboru účastníka , Anonymizováno, , jenž měl uvádět v omyl členy společenství.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu I. stupně, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.8. V projednávaném případě je z obsahu spisu, zejména potom z napadeného usnesení účastníka zřejmé, že tímto vlastním usnesením nejvyšší orgán účastníka dal na vědomí dovnitř SVJ svým členům, jakož i navenek třetím osobám, že otázku legalizace stavby pochozí lávky vybudované navrhovatelm na střeše domu spravovaného účastníkem je věcí pouze stavebního úřadu, k této záležitosti se účastník nehodlá vyjadřovat (patrně též z důvodu napjatých vztahů v SVJ), přičemž účastník otázku případné dodatečné legalizace nepovolené stavby plně ponechává v rozhodovací kompetenci státní správy reprezentované stavebním úřadem, jehož rozhodnutí bude účastník respektovat požadavkem na naplnění rozhodnutí stavebního úřadu.9. Z hlediska právního odvolací soud vychází z § 1209 NOZ ve znění do 30. 6. 2020, z něhož je zřejmé, že je-li pro to důležitý důvod, mohl v souladu s uvedenou právní úpravou přehlasovaný vlastník jednotky, nespokojený s usnesením shromáždění SVJ, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl (aby posoudil usnesením shromáždění SVJ z hlediska jeho případné neplatnosti pro rozpor se zákonem nebo se stanovami SVJ).10. V projednávané věci zastává odvolací soud právní názor, podle něhož se nelze ztotožnit s odvolatelem nabízeným posouzením otázky důležitého důvodu, kdy odvolatel vychází nikoliv z obsahu napadeného usnesení shromáždění SVJ, ale ze svého zájmu domoci se na účastníkovi výslovného kladného stanoviska k legalizaci jím realizované stavební úpravy na střeše domu ve správě SVJ. Je tomu tak proto, že podle odvolacího soudu k tomu, aby soud mohl učinit (kladný) závěr o tom, že napadené usnesení shromáždění vlastníků bylo (skutečně) přijato v rozporu se zákonem či stanovami společenství, musí být nejprve splněna podmínka, že k přezkumu napadeného usnesení existuje důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 NOZ. Za správný však nelze pokládat ani přístup, jenž existenci důležitého důvodu ve smyslu § 1209 odst. 1 NOZ posuzuje na podkladě motivu vedoucího k podání návrhu na přezkum usnesení přijatého shromážděním vlastníků (subjektivní přístup). V důsledku toho potom nelze pokládat za správné ani kombinované přístupy posuzování závažnosti důvodu pro přezkoumání napadeného usnesení. Podle právního názoru odvolacího soudu proto přípustnost soudního přezkumu usnesení shromáždění vlastníků je nezbytné hodnotit podle závažnosti obsahu napadeného usnesení. Jinými slovy podle významu záležitosti, o níž bylo rozhodnuto dotčeným usnesením (objektivně). V opačném případě by věcné omezení takového přezkumu ztrácelo jakýkoli smysl. V tomto lze ostatně vyjít z definice pojmu „důležitá záležitost“, k níž dospěla ustálená soudní praxe při aplikaci § 11 odst. 3 věty třetí zákona o vlastnictví bytů, a lze tak dovodit, že důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, jež přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.11. Ježto v projednávaném případě nejvyšší orgán účastníka (shromáždění SVJ) navrhovatelem napaedným usnesením rozhodl tak, že požaduje naplnění rozhodnutí stavebního úřadu Městské části , adresa, o odstranění stavby, takovéto rozhodnutí ve skutečnosti nezakládá, případně nemění žádná práva ani povinnosti navrhovatele- člena SVJ a již z tohoto důvodu na něho nelze nahlížet jako na rozhodnutí shromáždění SVJ zakládající důležitý důvod, pro nějž by zákon umožňoval navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl a aby posoudil usnesení shromáždění SVJ z hlediska jeho případné neplatnosti pro rozpor se zákonem nebo se stanovami SVJ.12. Konečně práva navrhovatele by podle odvolacího soudu mohla být dotčena až rozhodovací činností stavebního úřadu, jestliže by vydal podle předpisů veřejného práva stavební rozhodnutí. Takovéto rozhodnutí vydáno nebylo, o čemž ostatně není sporu. Navíc lze konstatovat, že ani případný souhlas